Nejen díky Čechomoru je už nějakou dobu známo, že lidovky mohou mít naštěstí i jiné aranžmá než "to čistě dechovkové". Přístupy různých kapel se liší, některé se od lidovek vzdalují hudebně, jiní zas textově, většina v obou směrech. O Cymbelínu jste zatím na našem serveru informováni nebyli, takže stručně kapelové CV: Na svých dřívějších dvou albech ("Kolemy osy" a Cymbelín") z konce předchozího a začátku nového století inklinovala k "lidovější" akustické úpravě nejen lidovek, tedy za použití "nerockových" nástrojů (klarinet), i když kytara a klavír/klávesy zajišťovaly přece jen větší pestrost. Jejich skladby tak bylo možné popsat jako nástrojově pestrý folk s inspirací z podobných žánrů. Na demoEP "Etno Underground" Cymbelín použil výrazněji elektrickou kytaru a přidal bicí, takže nebylo od věci jejich skladby označit univerzálně jako pop bez urážlivého podtextu, kterým ho naplňují jiní. I když mnohým F&C puristům se kvůli proměně Cymbelínu asi orosily ešusy, podobné nelpění na schématech považuji z hlediska kapely za celkem logické a pro vnímání jejich hudby přínosné.

Zvuk aktuálního alba "Těba" pokračuje v linii posledního zkušebního balónku "jiného" Cymbelínu. Tu zkoušku (a určitě i jiné věci) však nevydrželi někteří dřívější členové, takže došlo k podstatné změně v obsazení kapely - především na postu zpěvačky (a textařky) se objevila Vladimíra Krčková, přibyl saxofon (Jiří Mottl), který o sobě dává vědět v mnoha písničkách. Částečnou elektrifikací kytary a bicími (Lukáš Kyzlink) se zvuk Cymbelínu ještě víc vymaňuje ze škatulky folk do škatulky univerzální "příjemný, částečně akustický, jemnější pop-folk". Přesto bych na rozdíl od folkových odborníků či vydavatelství ten příklon k rocku tak nepřeháněl. Jediná skladba, která by na spojení folk-rock mohla aspirovat, je úvodní "Lulu On The Bridge" a ještě mezihra v "Popsala bych postel", tak jen abyste neočekávali té elektřiny a energie mnoho.

Výhradní autor hudby Tomáš Šenkyřík umí napsat jednoduše znějící, ale přitom příjemnou skladbu, ve které si každý nástroj řekne svoje. Taky ví, že délka by mohla ublížit dojmu, a i díky tomu se vám skladby nestačí zdát jako moc se opakující. Díky střídmým houslím (Pavel Rajmic) a už zmíněnému saxofonu si lidovkáři na svoje moc nepřijdou - ale houslová "Vandrovali hudci" se povedla, zpěvačka ukazuje, že umí i tuto polohu. Uvolněné ruce od houslí byly použity na strunách basy, bicí jsou slyšet, díky čemuž skladby získaly plnost. Střídání mužského a ženského vokálu je další zbraní proti případné, i když příjemné lehké monotónnosti.

V textech Cymbelín navazuje na předchozí linii, takže příznivci lehce hravé poetiky budou spokojeni. Vzhledem k tomu, že texty Cymbelín nebere jako vycpávku k hudbě, uvítal bych je více "o něčem". Hudebně zajímavá úvodní hybnější "Lulu On The Bridge" je příkladem toho, čemu nerozumím, a ta školní výslovnost jí taky nesvědčí. Ale možná jsem prostě jen na jiné, málo poetické struně, vždyť zhudebněný Seifert je automaticky dobrý. Nebo ne? Klidně by té hravosti mohlo být více (jako třeba u Neřež) nebo naopak méně. Ale to bych šel proti nátuře Cymbelínu, takže to berte s rezervou.

Deska "Těba" není bombou, ze které byste si sedli na zadek, ale byl by nesmysl to čekat. Spíš je dobré se postupně nechat naladit na jemný svět Cymbelínu, ve kterém může mít slovo i zapojená kytara. Proměna zvuku kapele svědčí, i když její hudba půjde teď u těch táboráků zahrát hůř.