Po čtyřech letech přichází Vilém Čok - baskytarista, zpěvák, showman a jedna čtvrtina skupiny Pražský výběr - opět s vlastním projektem. Místo své původní kapely Delirium je zde se zbrusu novou kapelou ByPass, s novým projektem a s novým CD, které pod názvem "Běž pro ty šproty" vyšlo v prosinci 2004 u vydavatelství Areca Multimedia. Současně zahájil k albu začátkem května 2005 koncertní turné, které stále trvá. A tak nezaškodí trochu bilancování.

Po delším čase jsi přišel s novou kapelou. Co tě vedlo ke změně zaběhlého názvu, resp. k založení nové kapely ByPass?

Byla to především snaha o změnu stylu a s tím logicky spojenou změnu názvu seskupení. Proto padlo Delirium a přišel Vilém Čok & ByPass.

Vaše album se vyznačuje kombinací rockových kytar a elektroniky. Došlo k výrazné změně tvého hudebního stylu - co bylo příčinou?

Celkem dlouho jsem uvažoval o něčem, co by přineslo do celkového zvuku mých nových projektů zásadní změnu. A to jednak elektronickou v kombinaci s kytarou a druhak i pěveckou a imageovou. A tak jsem si řekl - budu jen zpívat, no byla to pro mě veliká výzva. Zpočátku jsem z toho měl vosypky jako hovado v létě. Ale šel jsem do teho na plný koule a řekl jsem si, ať si mě třebas mučej chlebovou polévkou.

Jak deska vznikala? Kdo s tebou na albu spolupracoval?

Začal jsem se Zdeňkem Budíkem, se kterým jsme vytvořili devadesát procent nahrávky včetně bicích. Potom přišel na řadu můj dlouholetý spoluhráč na kytaru Petr Henych a nahrál všechny kytary. Vzhledem k vysokým nárokům na projekt mi to všechno zabralo 3 roky. Byla to fakt fuška, ale vyplatila se. Lidi mi jednoznačně potvrzují, že je to nejlepší Čok za těch X let mýho působení v showbyznysu.

V čem se liší hudba na "Šprotech" oproti songům Výběru?

Jednak v melodice, taky v aranžmá a vlastně i v celkovém soundu. Byla by přece kravina, kdybych udělal album v podobném stylu, který razí Výběr. I když je tedy fakt, že na CD "Běr" jsem přinesl několik songů, které mi Michal Pavlíček "vyprovodil" a dva z nich jsou na "Šprotech". Jsou ale zaranžované tak, aby sedly do celkové koncepce projektu a jeden z nich bezpečně vede hlasování fanoušků o nejlepší song ("Já mám doma roztoče"). V zásadě mi tedy šlo o to oprostit se od vlivu Výběru a vydat se vlastní cestou.

Na albu mě překvapilo, že je tam podle mého názoru hodně hitových věcí. Preferuješ nějakou skladbu pro případný budoucí videoklip?

Ano, první videoklip je hotov. Je to úvodní "Gigolo" a byl koncem prázdnin mediálně nasazen. Co se týká druhého klipu, chtěli bychom ho natočit do konce roku. Jaká píseň to bude, to ještě nevíme. Přihlédneme rozhodně i k hlasování našich fans, které je na webu.

Každé album provází koncertní šňůra. Jak to bylo s ByPassem?

Od poloviny května nás mohli fanoušci průběžně vidět na většině hlavním letních festivalů a na podzim i na klubové scéně. Ohlas posluchačů je velmi pozitivní, proto hodlám koncertovat průběžně po celý letošek i příští rok.

Jaká je aktuální koncertní sestava tvé nové kapely?

Petr Henych - kytara, Zdeněk Budík - klávesy a programing, Fanda Poborský - bicí. Takže je to tentokrát ve čtyřech.

Došlo u tebe k zásadní změně stylu a to je vždy riziko. Jak bys zhodnotil dosavadní odezvu ze živých koncertů, jak album přijalo publikum?

Odezva je skvělá, i co se týká live provedení. Rok 2006 bude koncertně velmi dobrý.

Co plánuješ na příští rok? Dojíždí se ještě turné ke "Šprotům" nebo chystáš nějaké překvápko?

Letos jsme si oťukali půdu. Tak příští rok jdeme se "Šproty" do plnejch! Budeme hrát ale i předešlé fláky z alb minulých.

Ještě se vrátíme k albu - jak je to s autorstvím skladeb? Kdo skládal texty?

Na vznik alba jsem opravdu nepospíchal, tak jsem si mohl veškeré texty napsat sám. O hudbu jsem se podělil se Zdeňkem Budíkem. Aranžovali jsme společně.

K mým nejoblíbenějším z alba patří skladba "Je to zlý". Co tě vedlo k tak depresivnímu textu?

O lásce, která dopadne dobře, toho bylo napsáno tuny. Ale o tom, kdy se to všechno zesere, se píše moc málo. Tak proto jsem do teho šel. Celkově jsem se snažil o témata textů, která nejsou až tak běžná. Například "Nebezpečný nebe", "Klamy reklamy", "Mongoloid" či zmiňovaná "Je to zlý".

A co naopak k textu pilotního "Gigola"? Snad ne vlastní zkušenosti?

Bez komentáře. Promiň. (smích)

Zapojuješ již více zkušenost do toho, co děláš?

Určitě. Jako hudebník s roky nabírám zkušenosti. Přitom jsem měl čtyři roky pauzu a věnoval jsem se trochu jiným věcem než hudbě, protože mne mediálně hudba přestala oslovovat. Vždy jsem dělal to, co jsem chtěl sám a nepřizpůsoboval jsem se žádným trendům. Otázka jiná je, že jsem se věnoval taky jiným kšeftům, abych vydělal peníze, to je jasný. Televizní akce nebo tak, ale to byla existenční věc. Hudba je otázkou mého názoru a tady jsem neuhnul.

Co bys chtěl vlastně dokázat. S čím bys byl nejvíc spokojen?

Myslím, že člověk je nejvíc spokojenej, pokud směřuje do své přirozenosti. Když nedělá věci, které dělat nechce, a to je u umělce to nejcennější. Potom jsou jeho výkony o to lepší a nakonec i cennější.

U Tvých textů je rovněž cítit energie a nejednou to v tématech hýří sexualitou. Je to pro tebe silný zdroj?

Sexualita? Jestli to se mnou mlátí přirozeně, tak je to přirozený. A tak to taky má bejt. Žádný přetvářky, pěkně natvrdo ukázat, co jsem za pako. Sex je příjemnej, je to vlastně sportovní činnost. A já mám sport rád. Já chtěl programově vytvořit texty, které jsou neobvyklé nebo se moc nepoužívají. Tak vznikly "Klamy reklamy" – antiglobalizační píseň.

Název sám skoro vyznívá jako reklamní slogan...

To je schválně... Já totiž nesnáším vymejvání mozků reklamou. Jsou ale i jiná témata, třeba "Nebezpečný nebe" vzniklo jako odpověď na to, když různé sekty ovlivňují konání lidí. Na "Šprotech" jsou i sexuální věci, jako je "Gigolo", ale taky z jiného úhlu. On musí udělat nejen sexíček, ale i chodit nakoupit, vyžehlit a jiné věci, které můžou frustrovat i postelobijce.

Uvažoval jsi někdy i o zahraničním angažmá?

Uvažoval, ale bohužel jsem to nedokázal sám realizovat. Třeba teď mám tak málo volného času, že dělám několik věcí najednou.

Jaké třeba?

Dnes jsem si čistil zuby a zároveň čůral do umyvadla.

Echmm, tak to jsme trochu odbočili... Věříš na osud?

Já myslím, že osud je spleten z velké směsice náhod a z malé směsice pevných rozhodnutí.

To je krásná definice, musím si ji zapamatovat.

Víš, podle mého názoru jsou cesty, které si člověk řídí sám a po těch cestách jde. Ale drobný věcičky, náhody, které na nich potká, ty už si sám neřídí a to je ta koruna. Ten kmen jsou ty pevný rozhodnutí. A větve náhody, neboli osud.

A dohromady to celé tvoří co? Strom?

Velmi správně! Strom života.

No a co chystáš v nejbližší době?

Koncertovat, pilovat repec, pracovat, pařit, milovat, odpočívat, plavat, běhat a radovat se, když to bude OK.

Děláš na sto procent tvoji kapelu ByPass, jsi členem Pražského výběru, hraješ v muzikálech, jak to všechno stíháš?

Je to velmi náročné, snažím se nic neošidit. Cítím ale, že budu muset zásadně změnit plánování svých činností. Například činnost Výběru by byla jaro a podzim, ByPass v létě a muzikály průběžně. Podstatná je i funkčnost mé rodiny.

Co se mi vždy na tobě na podiu líbilo, byla tvá jistota - dovedeš dostat lidi do varu i tam, kde je původně mrtvo. Máš nějaký recept pro muzikanty, kteří pasivní publikum nedovedou zvládnout?

Tak na to recept neexistuje. Buďto máš v sobě ten oheň, co dokáže lidi rozhořet, nebo nemůžeš být frontman. Nic mezi tím, byla by to ztráta času. To by si měl každý soudný kumštýř uvědomit.

Děkuji za rozhovor.