Dlouho nebylo jasné, kdo bude ve čtvrtek šestého října hvězdou večera. Hlavním motivem plakátu byl obal alba "Sunrise" Lakeside Church, pod kterým se skvěl obrovský nápis Soil. Vše se tedy muselo rozseknout až v klubu Favál Music Circus, kterému v Brně neřekne nikdo jinak než Favál. Hranice s vedle stojícím Velodromem tvoří z příchozí cesty něco, co dost připomíná zelenou míli. Mříže vlevo, temná zeď vpravo, matné světlo až na konci uličky smrti. Jestli budou Lakeside Church tak temní, jak se píše, zapadnou skvěle. Všechny pocity se trochu mění po vstupu do nitra klubu. Interiér sice pozitivním nábojem nejiskří, vlastně se moc neliší od běžných klubů, ale deprese taky nevzbuzuje. Poznávacím znakem je řešení hlediště (či skotačiště, jak kdo chce), které volně přechází v prostor k sezení se stoly a pohovkami. Pocit, že zvedat se ze židlí a gaučů a stoupat si pod pódium, nijak neoddělené a jen lehce vyvýšené, dá práci, je silný a příliš se neliší od následné skutečnosti.

Čekání. Činnost, kterou na koncertech nemá rád nikdo. Krátce před ohlášeným začátkem koncertu ještě probíhá zvuková zkouška čtveřice Lakeside Church. Zřejmě aby došlo k jejímu jednoznačnému oddělení od samotné produkce, následuje třičtvrtěhodinová pauza. Tu nepříliš početné publikum (ten den probíhalo v jihomoravské metropoli pár jiných významných akcí, aspoň nebylo dusno) využívá k popíjení jednoho z nejdražších piv v Brně a ke konverzaci. Konverzuje i kapela samotná a jednu chvíli to vypadá, že vůbec nic nebude. Nakonec ale něco je. Lakeside Church téměř nenápadně vcházejí na pódium a spouštějí svůj hodinový koncert. Potvrzují, že přirovnání k Depeche Mode není úplně mimo mísu - zpěvák Janne Marvannen jako by vypadl z oka Davidu Gahanovi a i hudebně jsou cítit jisté vlivy. I přes jistou jednobrdost - elektroniku evokují jen nejrůznější acid plochy - z hudby sálá v podstatě rocková energie. Mezi zhruba deseti písněmi nechybí hity "Forest", "Feel" a "Looking For You" ani covery, Marvannen několikrát připomene, jak skvěle se kapele hraje, přičemž těžko říct, do jaké míry jde o upřímnost, neb k toužebnému zaplňování kotle dochází velmi pozvolna a zcela by k němu došlo asi až po delší době hraní. Přesto návštěvníci kapelu jen tak odejít nenechají a vytleskají si rovnou dva přídavky. Pak už se ale jeviště halí do tmy.

Čekání. Ten večer už druhé. Přestavba techniky a pokud možno co nejkratší zvukovka. Celkem to nezabere víc než čtyřicet minut. Pak je jasné, že tím tahounem, kterého si přišli Brňané vychutnat, je parta Soil. A o překvapení není nouze. Tím hlavním je, že Soil jsou naživo skutečně živou kapelou - elektronika je hodně upozaděna a obstarávají ji v podstatě jen klávesy a sem tam nějaký kytarový efekt. Tvorbu skupiny tak koncert posouvá do početných žánrových větví. Chvíli jsou víc jazzy, chvíli zase funky, chvíli latino a chvíli nefalšovaný pop-rock. Nešetří optimismem a všechno je to pestré. Dokonce tak pestré, až má člověk problémy najít jednotící prvek. Ale ne. Tím hlavním, co Soil odlišuje od jiných, je charakteristický silný hlas Zuzky Kropáčové, který je zároveň překvapením pro všechny, kteří ten večer zjistili, jak křehce vypadající bytosti tenhle ocelák patří. Zklamáním mohla být absence hitovky "Lord" nebo "Blinded", která se dá na webu skupiny stáhnout pod novým názvem "Better Than Worst", naopak potěšil přídavek v podobě reggae verze jedné z prvních skladeb skupiny "Freaky". Jo a kotel byl a tancovalo se.

Po přídavku jako když utne. Štamgastvo klubu se rozesadilo po pohovkách a chvíli debatovalo, jako by se nechumelilo. Zbytek sbíral opilé ze schodů, startoval ohnivé oře nebo čekal na noční rozjezd městské hromadné. Lakeside Church a Soil zanechali v Brně stopu příjemně skromného koncertního zážitku, který má potenciál se s přibývajícími zkušenostmi blížit dokonalosti.

Soil, Lakeside Church, Favál, Brno, 6.10.2005