Faith Hill tvoří dohromady se svým manželem Timem McGrawem momentálně asi nejslavnější hudební manželství minimálně v Americe a těžko říct, kdo je z této dvojice slavnější. Snad první zásek, kterým se Faith prosadila i mimo Státy, byl megahit "This Kiss" a pravděpodobně největším hitem byl "There You'll Be" z filmu "Pearl Harbor". Po úspěchu desky "Breathe" zkoušela Faith po vzoru Shanii Twain zkombinovat pop a country. Jenže, jak se posléze ukázalo, obě to s tím popem jaksi trošku přehnaly a výsledkem bylo ignorování Shanii Twain na CMA Awards a u Faith Hill naprosto otřesná deska "Cry", která v Americe propadla, a svět, který si chtěla touto kombinací podmanit, ji naprosto ignoroval. Na nové desce "Fireflies" se tedy opět vrátila ke "svému" country a výsledkem je celkem povedená deska.

Faith Hill nepatří, ostatně jako většina country zpěváků a zpěvaček, k autorům muziky a bohužel ani textů, i když na těch se alespoň obsahově podílí, což je například vidět na "Mississippi Girl", která je takovou malou biografií Faith Hill. Mezi autory tak můžeme nalézt například jednoho z členů Lonestar Johna Riche nebo talentovanou folkovou zpěvačku Lori McKenna. Na produkci "Fireflies" se už Faith podílela větší měrou, i když jí pomáhali kytarista Dan Huff (Wynonna Judd, Tobby Keith) a osvědčený Bryan Gallimore, který produkoval například i desku jejímu manželovi, Terri Clark, Jo Dee Messině a naposled Jessice Andrews.

Jestli se na "Fireflies" něco povedlo, pak je to úvodní trojice písniček. Celou desku otevírá bezstarostná "Sunshine And Summertime", kterou jako by chtěla Hill naznačit, že ji nemůže neúspěch minulé desky nijak rozházet. Prostě pohodička, léto, sluníčko a nekonečná party ve stylu country navíc s hodně povedenou písničkou. O druhé "Mississippi Girl" už byla řeč. Faith na ni vsadila jako na první singl a jistě ne neprávem. Výborná trochu osobní písnička ve středním tempu s gradujícím finále se hned po svém vydání podívala na vrchol amerického country žebříčku. Silnou trojku uzavírá svižná "Dearly Beloved", která je takovou odpovědí na "White Trash Wedding" Dixie Chicks. Po této výborné lehce humorné hříčce jako by Faith Hill ubrala plyn. Sice jsou to všechno hodně příjemné věci, ale nezalezou tolik pod kůži. Výjimkou jsou hlavně dvě skladby, z nichž první je hymnická "I Want You", která s přehledem strčí do kapsy jak "There You'll Be", tak i "Breathe". Tak povedenou písničku mimo "This Kiss" snad Faith Hill ještě neměla. Tou druhou je závěrečná "Paris", která jako by na desku snad ani nepatřila. Dvanáct předchozích světlušek (fireflies = světlušky, pozn. red.), poletuje na rozhraní country a popu, ale tahle světluška se ostatním trošku zatoulala. Faith Hil se rozhodla, že přece jen všem ukáže, že dokáže udělat výbornou popovou písničku a opřela svůj skvělý hlas do malé symfonie o Paříži.

Snad aby se vůbec Faith potkala někdy se svým manželem Timem, na každé z jejich desek je alespoň jedna společná písnička. Nejinak tomu je i na "Fireflies", kde si hvězdný pár střihl ne nijak výjimečnou "Like We Never Loved At All". Nemohu si pomoci, ale když srovnám "Fireflies" s poslední deskou Tima, pak Faith z tohoto souboje vychází s výraznou převahou. Její deska rozhodně nenudí a k tomu všemu je výborně vyprodukovaná a hlavně excelentně zaranžovaná. Rozložení nástrojů si rozhodně nedovedu představit lépe.

Faith Hill, poučena z předchozího nezdaru, vzala svůj talent opět pevně do svých rukou a natočila hodně povedenou desku. Pravda, má své chyby, hlavně v málo výrazných písničkách, které sice nenudí, ovšem pobrukovat si je nebudete, ale řekl bych, že ony chyby jsou hodně schovány za výbrornu produkcí a aranžmá. O kvalitách "Fireflies" může hovořit například i to, že se dostalo na vrchol nejen americké country hitparády, ale na jeden týden ovládlo i špici Billboard 200.