Myslím, že ve městě, jako je New York, bude mít hudební fanoušek vždycky těžké rozhodování na jakou akci se vypravit. Koncerty hvězdných jmen, která k nám jezdí jen zřídka, tu jsou na denním pořádku. Osobně jsem se rozhodoval mezi koncerty norských popařů Röyksopp a elektro-punkových feministek Le Tigre. Vzhledem k tomu, že vystoupení druhých jmenovaných jsem před časem viděl v Praze, volba logicky padla na zástupce severské scény. Webster Hall bych přirovnal k většímu Paláci Akropolis na pražském Žižkově. V den koncertu byl celý interiér náladově nasvícen a zdi zdobily zajímavé reliéfy. Z celého prostoru jsem měl dobrý pocit. Když pominu trochu prudérní ochranku u vchodu a dost drahé pití na baru, pro New York tak typické, nebylo klubu co vytknout. Lehce mě pobavil prodavač bonbónů na záchodech, s něčím podobným jsem se ještě nesetkal.

S hodinovým zpožděním se role předskokana chopila Annie, některými medii označována jako princezna norského popu. Na podiu se objevila s dvoučlenným doprovodem, obsluhou sampleru a bubeníkem, který při některých skladbách měnil bicí za elektrickou kytaru. Podle mého názoru, kdyby Annie nevystoupila vůbec, nic by se nestalo. Naopak publikum by aspoň bylo ušetřeno o rozpačitou show, která by se dala shrnout do dvou slov: retro nuda. Svoje udělal i špatný zvuk, díky němuž se hlas zpěvačky místy ztrácel v popovém klišé s osmdesátkovým nádechem. Celé vystoupení bylo rozplizlé, únavné a nezachránila jej ani hitovka "Heartbeat" na samém závěru. Publikum se s princeznou rozloučilo vlažným potleskem.

Po dalším více jak půlhodinovém čekání nastoupili hlavní protagonisté večera, tentokrát s o poznání lepším zvukem než jejich support. Oblečeni v kraftwerkovském stylu, do červených košil a černých kravat, začali pozvolna atmosférickým intrem. Odehráli velkou část z aktuálního "The Understanding" včetně pilotního singlu "Only This Moment", při kterém se sál změnil v jeden velký kotel. Předvedli klidnější polohy v podobě skladby "What Else Is There?", které záhy střídali našlápnutými kousky jako "Circuit Breaker". Pánové však nezapomněli ani na debutovou "Melody A.M.", ze které zazněly např. "Eple", chytlavá "Remind Me" nebo zasněná "Sparks", se kterou jim vypomohla hostující zpěvačka. Nemohu si pomoci, ale nejen svým vystupováním, ale i hlasovým projevem mi připomínala Kláru Nemravovou, toho času vokalistku čím dál lepších Tata Bojs.

Po jednom dvoupísňovém přídavku se dvojice rozloučila s naprosto propoceným publikem, které ji odměnilo lesem rukou a bouřlivým potleskem. Opuštěná scéna s obří audiokazetou v pozadí se ponořila do tmy. Röyksopp předvedli strhující koncert, při kterém střídali nálady a dokázali roztančeným lidem zvednout ruce nad hlavy stejně dobře, jako je ponořit do zasněné melancholie. Dokázali, že umí pracovat s publikem, a nám nezbývá než doufat, že někdy v budoucnu zavítají i do Česka.

Röyksopp, Annie, Webster Hall, New York, USA, 21.9.2005