Mimostojící. Poměrně neznámá jesenická kapela, která má ovšem na to, aby díky své tvorbě už konečně vystoupila z pozadí. Mimostojící jsou totiž takřka výhradně klubovou záležitostí, nenajdete je na line-upech festivalů ani coby předskokany na turné profláklých hvězd. Svoji slávu a uznání si budují mezi fanoušky výhradně na malých pódiích a jejich desku neseženete v běžných musicstorech kamenných nebo i webových. Kdo je chce objevit, musí se snažit, ale rozhodně to stojí za to. Letos, po jedenácti letech od založení Mimostojící vydali už čtvrtou desku - "Svou cestou". I na musicserveru se tento počin dočkal poměrně kladného ohodnocení, a proto by krom tvorby nebylo od věci představit čtenářům i Mimostojící coby kapelu. Rozhovor byl veden skrze email se zakládajícím členem, kapelníkem, baskytaristou a zpěvákem Petrem Kohlíčkem.

Čtenářům musicserveru Mimostojící příliš známí nejsou, jak byste se jim představili?

Mimostojící, nebo jak si také říkáme alternativní pramen z jesenických hor, jsou skupinou čtyř muzikantů (nyní už bohužel z různých koutů republiky), kteří se v roce 1994 sešli s tím, že mají chuť pracovat na společné věci a vyjadřovat tím svůj pohled na svět. V podstatě celou dobu existence hrajeme ve složení Jan Kohlíček za mikrofonem a s kytarou, také jako zpěvák a kytarista působí Jiří Motyčák, Petr Kohlíček opět zpěv a baskytara a nakonec taktéž za mikrofonem a hlavně bicími je Pavel Duda.

Chtěli jste být muzikanty od dětství? Jak jste se dostali k hudbě a hraní v kapele?

Muzice se věnujeme všichni v podstatě od útlého věku stylem povinné docházky do LŠU na housličky, malé kytarky atd. V postpubertálním věku jsme tyto těžce nabyté zkušenosti začali uplatňovat v různých kapelách, až jsme založili Mimostojící.

A čím se vlastně živíte, alternativní hudební produkcí to asi u nás bohužel nepůjde...

Živit se hudbou je obecně velmi těžké. Živit se hudbou, kterou děláme my, je v našich podmínkách nemožné. Přesto si myslím, že naše muzika je přístupná širšímu okruhu posluchačů. Jen to chce hledat nové věci, naslouchat a přemýšlet. V civilním životě se živíme chemií, železničním stavitelstvím a dřevozpracujícím průmyslem, takže máme ryze neumělecká zaměstnání. Hudba by nás snad mohla uživit, pokud bychom změnili styl, začali být více happy, in a cool, pak možná ano. Je to pro nás ale neprůchodné. Nevyjadřovali bychom už náš pohled, styl Mimostojících.

Vaše deska "Svou cestou" vás představila jako muzikanty, kteří se nebojí škatulek a proplouvají mezi nimi. Je slyšet inspirace poprockem a stejně tak i řízné, až metalové a hardcoreové riffy. Kam byste se sami postavili? Kdo vás inspiruje v tvorbě?

"Svou cestou" je naše v pořadí čtvrté CD. Na nahrávání jsme měli poměrně dost času, jelikož jsme sehnali sponzoring. Nemuseli jsme tedy být úzkoprsí, mohli jsme se tématům více věnovat, hledat nové prvky atd. Tvrdší hudbu máme dost rádi, takže se jí do našich písniček snažíme vtěsnat. Inspirací je kytara sama o sobě. V podstatě ji stačí jen chytnout a vždycky se z ní vyloudí něco zajímavého. Posloucháme vesměs českou rockovou muziku, jelikož je pro nás text neméně důležitý v porovnání s hudbou. V poslední době především kapely, které potkáváme na pódiích a nejsou příliš známé. Vynikajících muzikantů je zde opravdu hodně. Například plzeňské Sebevrány nebo bruntálské na oko.

Nepřehlédnutelná je i vaše inspirační linka na jesenické Priessnitz, znáte se s nimi osobně?

Jejich invence je v našich zeměpisných šířkách naprosto ojedinělá. Ta podobnost je tam možná znát, nicméně se jim nesnažíme programově blížit. Osobně se bohužel neznáme, ale pevně doufám, že se nám podaří si s nimi někdy zahrát. Těším se na to už jedenáctým rokem.

Zajímavé jsou i vaše texty, zdají se být až takřka bretonovsky surrealistické... Kde k nim čerpáte inspiraci? V jakém rozpoložení je píšete?

K tomu nejsem schopen se objektivně vyjádřit. Texty jsou doménou bráchy, já mám na starosti spíše muziku. Naštěstí máme stejnou krev, takže i když jsou ty texty někdy těžko uchopitelné, tak tomu "v podstatě" rozumím.

Jak jste přišli k jménu Mimostojící? Značí se v tom vaše touha být alternativou ke stále většímu komerčnímu balastu v hudbě?

Původně jsme se chtěli jmenovat Outsiders, což by jednoznačně vystihovalo náš postoj vůči in proudům. Mimostojící je takový zvláštní překlad.

Jak je to vůbec po vydání vaší poslední desky se zájmem fanoušků, promotérů a také vydavatelů? Zaznamenali jste nějaké navýšení a zbystření pozornosti?

Zájem ze strany vydavatelů je bohužel nulový, tak jako již při třech předchozích pokusech (předchozí CD). Asi to děláme špatně. Desku nám distribuuje kamarád přes své malé nezávislé vydavatelství. Jinak je ohlas na desku vesměs více než pozitivní.

Myslíte si, že by pro vás cesta vzhůru byla snadnější, kdyby jste nebyli z opomíjeného koutu republiky, jako je Bruntálsko?

S tím můžu jedině souhlasit. Po 11 letech hraní někde ve velkém městě by byla základna fanoušků, myslím, mnohem větší. Bylo by více míst kde hrát. Potkali bychom více lidí, kteří mají co do činění s muzikou, a možná by to všechno vypadalo úplně jinak. Jinak je ale na Bruntálsku krásně.

Jaké jsou vaše plány do blízké budoucnosti, co se rýsuje na obzoru?

Hlavně chceme vydržet... Připravujeme materiál na nové CD, které bychom chtěli natočit na jaře příštího roku. Na podzim máme prozatím domluveny čtyři koncerty v Litomyšli, Bruntále, Plzni a Ostravě a také se budeme snažit konečně probojovat na letní festivaly.

Díky za rozhovor a hodně štěstí.