Mariánské údolí je na mapách východně směrovanou součástí moravské metropole Brna. Mnoho lidí může narážet, že těch velkých akcí v Brně nějak ubývá. Vynahradit jim to mohl o tomto víkendu druhý ročník festivalu Semtex Culture, který loni na stejném místě slavil povedený startovací výstřel. Minulý rok byli velkým lákadlem The Orb, letos padl los na v základní sestavě pozměněnou Morcheebu, ta na jih Moravy dorazila v rámci svého turné k nové desce "The Antidote". Opět platil jakýsi vícežánrový rozlet, a tak letně zahalené sobotní odpoledne v krásné zeleni prostorného Mariánského údolí mohla začít oslava konce festivalového léta. Kromě hudebních pochutin tu byly nejenom sportovní exhibice, tak jako na červnové akci na Slávii, ale hlavně čtyři scény lákaly na svůj nabitý desetihodinový maratón.

Organizátoři se bohužel nevyvarovali určitých zakolísání, že by zde též platil syndrom druhého ročníku jako u druhého alba nadějného interpreta? Na jednu stranu posílili linie stánků s občerstvením, ale co jim úplně vyhořelo, byla organizace a chaos u vstupu, kde se tvořily velmi dlouhé fronty, které se nehýbaly, a vznikla tak zácpa horší jak na déjedničce klidně i s hodinovým čekáním. Tato prodleva na přímém a rozpáleném slunci nebyla zrovna příjemná a někteří vystávání na místě i vzdali. Avízovaný začátek též nevyšel zcela ideálně. Ve dvě hodiny, kdy vše mělo začít, probíhala ještě zvukovka startérů Nana Zorin a v tu dobu se ještě ani nepouštělo do areálu. Zhruba se čtvrthodinovým zpožděním tahle parta kombinující reggae s taneční muzikou začala hrát před velmi vylidněným publikem, v němž by i prvňák spočítal, kolik tam bylo doopravdy lidí. Jejich hudební idyla pasovala ke slunečnímu počasí a bylo to velmi příjemné pohupovaní, škoda jen, že roztančená atmosféra v tak malém počtu lidí byla zcela ta tam.

Na Umakart se už přihlížející řady přeci jen o něco rozšířily - jejich set byl opět povedený, žádné překvapení. Jaromír Švejdík měl jen místy problémy se svými hlasivkami - prý mají v Ústí nad Labem velmi dobré pivo (den předtím tam hráli), a to mu neudělalo dobře na jeho hlas. Vtipně manévroval s "Manuálem", v němž stále hledal textovou nápovědu. Pro radost Brňanů tu byl třeba "Brněnský drak", "Doba ledová" jejich vystoupení naopak ukončila. S příchodem Moimir Papalescu & The Nihilists vše ožilo, jejich dynamická show nikoho nenechala v klidu. Sonja na všechny strany rozdávala úsměvy a hutná energie jejich soundu zcela pohltila první řady, jen ten zvuk z kraje byl hodně špatný. Už aby tu byla druhá deska, ta je však teprve v procesu výroby. K pobavení publika pak na scénu vtrhli chlapci ze skupiny Wohnout a začalo zběsilé a zábavné rodeo. Skyline loni vystoupili ve vhodnějším čase před samotným vrcholem v podobě The Orb, tentokrát ještě za světla jim to fungovalo taktéž dobře a publikum roztančili bez sebemenších problémů.

Ostřílení a na festivalech jako doma cítící se Sunshine, tentokrát bez obvyklého zavěšeného loga, spustili svou kytarovou řežbu podle již zaběhlých kolejí, a tak nikoho nemohlo překvapit, že tento živelný stroj jede naplno a zastaví se až na konci. V Brně to bylo jen o necelých padesáti minutách, byly však nahuštěné po okraj. Po přípravách, které Tata Bojs zkrátili, se srovnal skluz v programu a skoro s přesností švýcarských hodinek se spustil onen slavný song o Saint Tropez a oslava konce festivalového léta i pro samotné Tatáče mohla začít. Publikum jim bylo nakloněno a vychutnávalo si jak věci z "Nanoalba", tak i jejich časem provařené pecky. Jen ten závěr v ustrojení "Lasičky", "Attention, Aux Hommes!", "Růžová armáda", "Virtuální duet" a "Boj" je již lehce otřepaný a okoukaný, stejně tak jako sehrané adios s hudbou z Vinetua. Scény Red Zone a Green Arena patřily všem tancechtivým a sety DJe Ghonzalese nebo DJ Babe LN patřily k těm povedeným. Stage Erektus ve víru hip hopu zkraje bavila jen hrstku přihlížejících. Při vystoupení švédských Loop Trop nebo spolku The Regime to však před pódiem vřelo, éra obliby hip hopu i na Moravě funguje a nabírá na obrátkách.

Morcheeba se nám vrátila, ale už to není zcela ono, chybí zde něžná a krásná Sky Edwards. Místo ní si bratři Godfreyovi vybrali neméně zajímavou Daisy Martey, která má trošku hlubší hlas, ale na pódiu je více živelná než Sky a hraje i na saxofon. Paul a Ross se pustili do dalšího alba, které vyšlo docela v tichosti a dostalo jméno "The Antidote". Vyrazili na turné a jejich zastávka v Brně byla spíše oslavou historie této formace. Daisy se i taktně ptala, jestli tu desku známe, prý slyšela že ano, v mém okolí však spíše znělo ne. Z novinky nám tedy předvedli jen tři ochutnávky v pořadí "Wonders Never Cease", "Everybody Lover A Loser" a "Ten Men". Více lákalo zjištění, jak se tato zpěvačka popere s tím, co nazpívala Sky. Překvapením bylo, že se s tím popasovala docela dobře a ještě větším překvapením byl výběr skladeb. Nejvíce zněly skladby z kraje historie Morcheeby "Who Can You Trust?" a "Big Calm". Nechyběly "The Sea", "Blindfold", "Moog Island", "Trigger Hippie" nebo obětem z New Orleansu věnovaná kráska "Part Of The Process". Z novějších nemohly uniknout "Otherwise", "Be Yourself" nebo na úplný závěr "Rome Wasn'st Built In A Day". Morcheeba zcela nezklamala a bylo to i fajn, ale jaksi ty nejlepší časy jsou už asi pryč.

Druhý brněnský Semtex Culture až na pár much fungoval i počasí výjimečně doopravdy přálo. I když po setmění se v údolí dosti ochladilo a ani Morcheeba nedokázala všechny pořádně rozehřát. Závěrečný ohňostroj byl jen třešinkou na dortu festivalového léta, které se s námi pomalu, ale jistě loučí. Podle hojné účasti si nezbývá než přát, aby i příští rok organizátoři dostali šanci znovu zorganizovat festival s velmi dobrým žánrovým rozptylem.

Semtex Culture, Brno - Mariánské údolí, 3.9.2005