Tak, pomalu je to za námi. Další léto s další várkou blockbusterů z hollywoodských studií a s kupou komiksových adaptací. "Fantastic 4" je jedním z pilířů komiksové subkultury a legendární sérií vydavatelství Marvel. Není tedy divu, že po Supermanovi, Batmanovi, Spidermanovi a X-Menech (a taky Marvovi, že?) bylo třeba oživit i základní a prvotní týmovku... Není úkolem této recenze hodnotit film, ten jsem koneckonců ani neviděl, ale písničkový soundtrack "Fantastic 4 The Album"... Nicméně pokud jste někde četli recenzi na film, tak můžu předeslat, že mé hodnocení doprovodné hudby bude korespondovat s průměrným hodnocením samotného snímku ve filmových magazínech. Bohužel.

Řekněme si upřímně, kdyby Fantastická čtyřka vznikala dnes, v elitním týmu superhrdinů by nechyběl afroameričan, patrně ani hispánec nebo asiat. Vznik týmu superhrdinů je však datován do období před čtyřmi dekádami, a tak jedinou snahou o politickou korektnost bylo obsazení jednoho postu v grupě ženou. A i film je tedy (no dobře, to jen tak tipuju) zaměřen spíše na bílé publikum středoškolského věku. A stejně tak zní soundtrack. Souboj dvou proudů amerického mainstreamu - kytarového pop/punk-rocku a urban music - zde jednoznačně vyhrává spíše bílý rock, který drtivě válcuje černošský hip hop. Sláva vítězům, čest poraženým, na desce jsou zastoupeni pár štěky i hiphoppeři, ale celý kompilát zní spíše jako úděsný výběr amerických garáží. Slyšeli jste někdy Good Charlotte? Evanescence? Staind? Tak to máte základní model, podle kterého hrají/zpívají interpreti na tomto soundtracku. Slyšet jednoho je jako slyšet všechny.

Pročež se tedy budeme věnovat spíše výjimkám z pravidla. Za všechny bych třebas jmenoval a zdůraznil přítomnost skladby číslo osm, což je neuvěřitelné chucpe produkované samotným Kanye Westem. Interpretem je izraelská hiphopová houslistka Miri Ben-Ari a rapper Pharoahe Monch. Nebudu chodit okolo horké kaše, track má název "New World Symphony" a ano, je to perverzní novodobá verze Dvořákovy "Novosvětské". Zrychlený sampl, šílené housle, trapné flow, sborová recitace... Vskutku neobvyklý zážitek. Příjemný standard alespoň předvádí Joss Stone ve své "What Happened To Heroes", hodně melodická a pohodová funky-retro věcička. V retro duchu hardrocku, vyčuhujícím z desky, pak šlapou i Velvet Revolver ve skladbě "Come On, Come In". Kapela T.F.F. předvádí opravdu dobrý nářez ve dvanácté stopě, psychedelický rock ve skladbě "I'll Take You Down" snad psali s Jimim Hendrixem za zády. Chválím a zaměřuji si je do hledáčku... Jenže mám pocit, že s výčtem těch čtyř sladeb výše se zaznamenáníhodné kousky kamsi vypařily. Na celém albu je devatenáct písní, ale jen čtyři stojí recenzentovi za povšimnutí... Není to smutné? Na evropské verzi tohoto soundtracku pak dokonce chybí skladba nejzajímavější, na 20. místě v US edici desky se vyjímají opravdu ztřeštění japonci Kirikirimai, jenže tenhle závan svěžesti až k nám přes Atlantik bohužel nedoputoval. Škoda mluvit.

Bývá zvykem, že když je deska špatná, tak se recenzi snaží autor obohatit aspoň o vtip a humor, bohužel já na to nemám sil. Špatná hudba mě vysiluje a poslouchání této desky (díky smršti přes kopírák braných kytarových partiček a sem tam nudného hiphopového beatu) bylo vskutku výkonem, který bych si bez nutnosti zachovat trochu té profesionality po prvním poslechu už nikdy nezopakoval. Kliďte se tomuhle soundtracku z cesty.