V první reportáži ze zákulisí společného koncertu s Anetou Langerovou jste se od Cannyho, leadera Obří broskve, dočetli, jaké to bylo v Holkově u Českých Budějovic. Tím to ale neskončilo. O týden později (15. července) kapely hrály v Buchlovicích na Moravě a i odtamtud pro vás máme článek.

11:38 - Za Prahou, už půl hodiny na cestě. Dnes neprší, je horko, provoz jako kráva. Divný, co všichni v pátek dopoledne dělaj na silnici. Pan řidič Kudr je nebojácnej a spolehlivej, cokoli potřebujeme, má v kastlíku u spolujezdce. I ta tužka, kterou si píšu deník, je od něj. Do Buchlovic je daleko. Proto vyjíždíme z Prahy už v jedenáct. Kluci z Lípy vyráželi už kolem devátý. Od rána praží slunce.

12:25 - Asi osmdesát kilometrů před Brnem první slušná zácpa. Dalo se to čekat. Po cestě benzínka, sushi a bagety. Slečny už mluví pěkně měkce, jak se na Moravě sluší a patří. Jenom ohrnují nosy, když chceme platit kreditkou.

16:51 - Jsme v Buchlovicích. Na zámku. Venku to vypadá maličký, ale prej už je vyprodaných 1500 lístků, tak se to tam asi nějak vejít musí. Společná šatna je v zámeckým bufetu, vedle krásnej dvůr s pergolama, velikánský sály se skvělou akustikou na rozezpívání. Zase se o nás starají moc pěkně. Na stole studený mísy. Teda mísa. Pravděpodobně jim někdo dal hlášku, že je likvidujeme, dokud nám dělají nové, takže dneska jenom jedna. V areálu se zatím pohybují jen technici a dvě kapely, venku už ale asi postávají lidé. Poprosil jsem Nikolu o čtyři volňásky pro příbuzenstvo. Jako obvykle se to dá zařídit a za chvilku je skutečně mám.

19:10 - Máme po zvukovce. Z pódia je vidět, jak za zámeckou zdí postávají na plotech zvědavci. Měli jsme trošičku problém se zvučením kopáku, ale v pohodě se to vyřešilo, Filip je šikovnej zvukař a všichni vědí, co mají dělat. Sedíme v šatně s Olgou a Marasem a povídáme si o počítačových hrách. Zbývá 50 minut to go. V šatně nám nějaký místní zámecký pán (tuším) každému nabízí pravou moravskou slivovici. Kromě Oly si všichni před hraním dáme. Jsou tu milí a otevření lidé. Pod pódiem už jich jsou mraky. Jsme z těch milých a otevřeních lidí lehounce nervózní.

21:35 - Úplně nejlepší. Hraní, lidi, místo. Všichni se očividně přišli bavit a zabírají od prvního akordu. Žádné čekání na to, co nám kdo předvede, ale radost a strašný kvanta energie. Jdu se podívat na tu Anetu.Třetí vystoupení bylo zatím opravdu jednoznačně nejlepší. Jak pro nás, tak pro Anetu. Celá Broskev si užívala její koncert střídavě z publika, střídavě ze zákulisí a přesto, že podle vstupenek tam prý bylo lidí o maličko méně než na ostatních dvou hraních, byli tihle posluchači jednoznačně nejrozjetější. Tomu pochopitelně odpovídal i výkon kapely, Aneta zpívala jako o život, bezprostředně komunikovala s bezprostředními diváky. Z místa těsně za pódiem bylo znát, že se celá kapela opravdu baví, že si každý jednotlivý člen užívá sílu okamžiku. Pohled do rozvlněného a roztančeného publika byl skutečně impozantní. Je jasné, že i nálada po hraní byla v tomto případě skvělá. Všichni byli trochu unavení, trošku nakopnutí a viditelně spokojení. Přestože nás čekala dlouhá cesta domů, docela jsme se v zámeckém bufetu zasekli v družných rozhovorech. Když jsme pak těsně po půlnoci z Buchlovic odjížděli, seděla Aneta s kluky z kapely ve tmě pod pergolami, v setmělém zámeckém parku zpívali noční ptáci a bloudil náš ztracenej saxofonista. Rozloučili jsme se a na měsíc se rozjeli každej po svý trase.

01:10 - Na pumpě za Brnem potkáváme Frantu Nedvěda, jak si tam s kapelou dává kafe, než půjde spát. Do Prahy jsme dorazili někdy kolem třetí ráno. Kluci a Ola do Český Lípy po pátý, už za světla.

Nechce se mi zatím ty koncerty nějak hodnotit. Jednak je nemáme za sebou všechny (pokračovat se bude 19. srpna v Karlových Varech a 26. srpna u Hradce Králové), jednak moje zápisky z jednotlivých vystoupení obsahují hodnocení až dost. Docela rád bych už teď poděkoval těm lidem, kteří stojí za organizací, ať už je to Nikola, který dohlíží prakticky na všechno, Filip, zvukař, který se snaží řešit jakýkoli problém co nejrychleji a zároveň nejsvědomitěji. Ať už jde o hlavního technika Aleše, co, pokud jenom trochu mohl, pomáhal nám stejně jako hlavní hvězdě. Všem těm, co s námi tahali komba nahoru a dolů, co pro nás dělali ty salátový mísy. A konečně Anetě a její kapele. Dík, je to fajn.