I po letech psaní o hudbě a desítkách krásných koncertů (jedním z nich byl i ten na Strahově před osmi lety v rámci turné Popmart), kdy si říkám, že už mne nemůže hned tak něco překvapit, přijdou chvíle, které mne v dobrém slova smyslu přeci jen vyvedou z míry. To je případ koncertu U2 v polském Chorzówě. Ten večer byl odpovědí na otázku, proč je světové turné irského kvartetu momentálně nejžádanější koncertní atrakcí, na níž se vyprodávaly vstupenky během hodin. Škarohlídům, již hovoří o U2 jako o rockových dinosaurech, co nepřinášejí nic nového, vzkazuji: Jděte se podívat na jejich koncert a máte všechno, co chcete dostat od rockové muziky, zábavu i poselství, to vše v naprosto luxusním balení. Když se k tomu přidají neuchopitelné, výjimečné momenty jako na tomto polském koncertě, dá se hovořit o zážitku z kategorie životních.

Nepříjemnosti s parkováním v ucpaných ulicích města i technické problémy předkapely The Killers (to je velmi nevděčná úloha, být předkapelou U2, i když se skupina dostane díky tomu do povědomí posluchačů) rád odbudu jednou větou. Dle informací z oficiálních stránek U2 bylo na koncertu sedmdesát tisíc lidí a ti vytvořili bez přehánění magickou atmosféru. Vydatný déšť, který zkrápěl místo děje těsně před vystoupením U2, na celé dvě a půl hodiny koncertu ustal (aby pak zase pršelo celou noc...) a já si to vysvětluji jedině tím ohromným hello, hello, jež vyslal celý stadion jako obrovská nedočkavá ústa k nebi v první písní večera, což bylo "Vertigo".

Nejdojemnějším okamžikem večera bylo něco, co se událo při skladbě "New Year's Day" - z iniciativy vzniklé nejprve na fanouškovských fórech a pak rozšířené médii, lidé na ploše zvedli nad hlavu cokoliv červeného (trička, šály, bundy) a totéž v barvě bílé udělali diváci sedící na tribunách. Vznikla obrovská polská vlajka, pro kapelu se naprosto nečekaně otevřel fantastický pohled. Bono byl dojatý, obrátil svou bundu na červený rub a vracel to publiku. "Miracle Drug" věnoval Janu Pavlu II. a v závěru všem ukázal transparent s logem Solidarity. Z mohutných sborových zpěvů, k nimž písně skupiny přímo vybízejí, mrazilo v zádech.

V místě, kde jsem stál, jsem byl spokojený se zvukem, obrazové projekce byly opulentní. Klidný Adam Clayton se spokojeně usmíval, zato pekelně koncentrovaný Larry Mullen se za celý večer usmál jen dvakrát. The Edge byl se svými typickými kytarami klíčovým mužem pro sound kapely a Bono tím pravým frontmanem, ovládajícím publikum, vypravěčem i hercem. Co bylo nejlepší? Divoké projekce a světla při velmi tvrdé "The Fly", zpomalená "Elevation" s aktuální citací "I Can't Stand The Rain", kdy obecenstvo vybuchovalo při refrénu, husí kůže při "All I Want Is You"? Na konci "Beautiful Day" Bono zanotoval kousek z beatlesovské "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band", čímž připomněl čtyři dny starou akci Live 8, ostatně na ruce měl stále bílý náramek, symbol této show.

Koncert U2 opět ukázal, jakou má hudba zázračnou moc. Neviditelnou silou přivolala lidi z celé střední Evropy na jedno místo a kapela při vší té zábavě předala poselství o porozumění mezi lidmi, životě v lásce, míru a přátelství, jakkoli to někomu může znít kýčovitě. Ten večer byl nádherný a pozitivní. Děkuji kapele za vynikající výkon a divákům za neopakovatelnou atmosféru. Ještě hodiny po koncertě mi v hlavě zněly fanouškovské chorály pějící "Vertigo", kterým se U2 s Chorzówem rozloučili. Beautiful.

Setlist: Vertigo, I Will Follow, Electric Co., Elevation, New Year's Day, Beautiful Day, Still Haven't Found, All I Want Is You, City Of Blinding Lights, Miracle Drug, Sometimes You Can't Make It On Your Own, Love And Peace Or Else, Sunday Bloody Sunday, Bullet The Blue Sky, Running To Standstill, Pride (In The Name Of Love), Where The Streets Have No Name, One, Zoo Station, The Fly, With Or Without You, All Because Of You, Yahweh, Vertigo

U2, The Killers, Slezský stadion, Chorzów, Polsko, 5. července 2005