Pražská hardrocková skupina Votchi patří k těm ambicióznějším souborům. V roce 2002 se dostali do finále Rock Made In Gambrinus, kde skončili třetí, vydali už dvě velmi slušné desky "Scary Woman" a "Unicorn", stihli také dělat support legendárním Whitesnake během jejich pražského koncertu. Jenže už v druhé polovině loňského roku o nich nebylo zdaleka tolik slyšet jako pár měsíců předtím. Co se stalo? Na vině prý byla do jisté míry vydavatelská společnost Barrandov Records, která zanikla stejně rychle, jako vznikla. Změnil se také zpěvák, tudíž příčiny možných problémů je třeba hledat na vícero místech. Nyní se ale Votchi znovu nadechují k útoku, přichystali si dokonce promo demo. S musicserverem si povídal mozek kapely, klávesista Mirek Mužík.

Jak se kapele daří? Co vás momentálně štve, a co naopak těší?

Kapele se daří docela dobře, hrajeme, pracujeme a zkoušíme… Co nás trochu mrzí je, že letos nevystupujeme na některých velkých festivalech, nějak se to nepodařilo včas podchytit. Ale není to zase tak hrozný, někde v létě přece jenom hrajeme. (smích) Mezi letošní podařené akce počítáme především hraní s Pražským výběrem, vystupování na festivalech Mezi ploty nebo Rej noci svatojánské. Trochu nás taky mrzí, že se více méně rozpadla divize Barrandov Records, u které jsme natočili naši druhou desku "Unicorn", a tudíž i aktivity kolem téhle desky poněkud ustrnuly na mrtvém bodě. Ale snad se to teď zlepší, začínají probíhat jednání o natočení videoklipu, tak to snad nakonec dobře dopadne.

Od našeho prvního rozhovoru v roce 2003 se ve skupině ledasco změnilo, můžete nastínit, co se všechno událo?

Nejvýznamnější změnou v kapele byla změna na postu zpěváka. Potřebovali jsme člověka, který nejen že bude umět dobře zpívat, ale taky dokáže svým vystupováním předat energii z naší hudby přímo posluchačům. Prostě frontmana. A to se nám v osobě Petra Kutheila podařilo dobře skloubit. Živé koncerty dostaly šťávu, lidi se dávají víc do pohybu. S Petrem jsme si natočili takové malé EP.

A tehdy zdůrazněná profesionalizace kapely, jak to s ní vypadá?

No profesionalizace, to je asi trošku zavádějící pojem. Co se členů kapely týče, většina z nás má vystudovanou konzervatoř nebo hru na nástroj aktivně studují. Takže po muzikantské stránce je asi všechno v pořádku... Co se týče profesionalizace v tom smyslu, že bychom se mohli vybodnout na naše zaměstnání a mohli jsme se věnovat jenom kapele a ještě by nás to uživilo, to zatím určitě nehrozí.

Řada lidí nadávala, že jste se jednu dobu poměrně dost ukazovali v bulváru. To když kytarista chodil s bývalou členkou Holek. Pomohlo to nějak?

My jsme se neukazovali, spíš jsme byli ukazováni. Rozhodně se nejednalo o nějakou cílenou propagandu. Tak už to chodí, když někdo chodí se známou osobností... Tohle může opravdu leda uškodit.

V minulosti jste hráli v Británii, dostali se do finále Rock Made In Gambrinus, hráli v Praze před Whitesnake, ale po vydání "Unicorn" o vás bylo slyšet poměrně málo. Nebo se mýlím?

Nemýlíš. Ono to má hodně co dělat s rozpadem Barrandov Records. Už nějak nezůstal nikdo, kdo by se o tenhle produkt staral. To je samozřejmě velká škoda. Musíme to zkoušet jinudy. Alespoň jsme se opět přesvědčili o tom, že co si neuděláš sám, to nemáš. Doufáme, že nám pomůže, že jsme letos vyhráli soutěž rádia Beat Naděje Beatu a právě díky tomu jsme vystoupili v pražské Lucerně spolu s kapelami Pražský výběr a Blue Effect. Koncert byl fantastický, Lucerna vyprodaná a ohlasy od lidí povzbudivé.

Hlavní rozdíl mezi "Scary Woman" a "Unicorn" vidím v tom, že první je tak nějak přímočařejší a druhá je propracovanější a zároveň náročnější. Takovou cestu jste zvolili v souladu s prohlubujícím se hudebním vzděláním, nebo že stárnete?

Takovou cestu jsme zvolili, protože jsme takové skladby složili. Nebylo v tom nic vykalkulovaného a předem vypočítaného, asi holt stárnem. Hudební vzdělání nám pomohlo nanejvýš k tomu, abychom to dokázali zahrát... Možná časem zrajeme jako hermelín, možná časem začneme i plesnivět. Kam se bude ubírat další tvorba je prozatím ve hvězdách, ale jedno můžeme říct už teď: Dechovka to nebude.

Jak jste na tom s mladším publikem, daří se vám přitáhnout jeho pozornost? Já si to nedovedu úplně představit...

Výhoda je, že jsme poměrně mladí a zřejmě díky tomu se nám daří přilákat i mladé publikum. Možná, že je to tím, že mladí posluchači hardrock neměli možnost slyšet a je to pro ně vlastně novinka. A my zase nejsme tak ortodoxně laděná kapela, využíváme i nové hudební prvky a postupy a nesnažíme se o starý zvuk. Asi by ses divil, ale v prvních řadách na našich koncertech stávají převážně teenageři. Ti, co tuhle hudbu zažili na vlastní uši, už kolikrát nemůžou ani stát.

Teď jste připravili promo demo se sedmi skladbami, které lze označit za raritní. Komu je tahle nahrávka určena?

Tak především to byla nahrávka pro nás, abychom měli materiál s novým zpěvákem. Několik skladeb z tohoto CD proběhlo v rádiích, ale jedná se o nahrávku z domácího studia a není příliš profesionální. S vydáním ani nepočítáme, nahrávka je určená především pro prezentaci při sjednávání koncertů, festivalů.

Je tam i česky zpívaná, byť krátká píseň "Intro". Lze očekávat i další česky zpívané kousky do budoucna?

Ne. To opravdu nelze. Ale aspoň jsme se ujistili, že tudy cesta nevede.

I v Česku se podobně jako ve světě vrací do módy kytarová muzika, pociťujete i vy zesílený zájem, anebo je zatím všechno při starém?

V Praze zájem opravdu zesiluje, ale korelace se zvýšeným zájmem o kytarovou muziku ve světě je na úrovní statistické chyby. Spíš je to tím, jak kapela hraje a koncertuje, postupně nabírá své publikum. A my toho máme ještě hodně před sebou. Zájem o naši hudbu je právě především v Praze a okolí, a to hlavně díky rádiu Beat. S jeho dosahem jaksi slábne i naše popularita. Ovšem je zajímavé, že když jsme hráli například v Moravských Budějovicích, vynořilo se odkudsi moře lidí, kteří nejenže věděli, na co přišli, ale ještě k tomu si s námi zpívali i texty skladeb. Je potřeba zaujmout i náhodně zabrousivší návštěvníky tak, aby příště přišli znovu, nejlépe i s kamarády. Jakože prostě orální reklama je nejlepší...

Vy jste se vždycky hodně starali o své fanoušky, ale internet, který je nyní hlavní komunikační bránou, mi přijde, že u vás trochu stagnuje. Nemáte plány na rekonstrukci vašeho webu?

Plány máme. Zdroje jsou. Chybí lidi. Takže pozor, tohle není reklama, ale sháníme schopného člověka, který za minimální obnos pozvedne umělecké vzezření našeho webu na světovou úroveň. Jelikož jsou stránky celé psány v HTML, je jejich aktualizace poněkud obtížnější a časově náročná. Proto ji provádím většinou tak jednou do měsíce a těm, kdo si o to zažádají, posílám informační emaily.

Díky za rozhovor.

Autor je redaktorem iDNES.