"Žádná kapela není tak rozpadlá, aby se na její desky nemohly psát recenze," může znít lehce modifikovaný známý výrok. Na "Mokrý prádlo" smutno-veselé (sic!) partičky Nahoru po schodišti dolů band sedne jako ulitý. Kapela přestala existovat ještě dřív, než odjela turné a než stačily její novou desku zrecenzovat všechny hudební servery. Přestože by se tedy název NPSDB neměl v souvislosti se zbytky uskupení říkat (zůstal v državech Marka Brodského, který jej snad bude používat pro své projekty), pro tuto chvíli tady ještě bude. Koneckonců na krabičce to je napsané, tak co.

A propos, krabička. Ta je na celé desce to nejzábavnější. Natěšený posluchač vysune plastovou krabičku z papírového přebalu a na nohy mu spadne letáček s fotografiemi členů kapely. Podivíni, řekne si kdejaký metrosexuál při pohledu na Brodského v proužkovém vytahaném triku se šálou kolem hlavy, na Jarouška s nehezkým baretkem na hlavě nebo na Vrtáka s úplně vyholeným (nebo od přírody holým?) hrudníkem. Pak posluchač otevře booklet v podobě čtverečkovaného sešitu a svět těchto podivínů je mu otevřen zcela.

"Zakládáme kapelu": veselé takřka ska. Je to o muzikantských začátcích. Hopsavé. Pilo se kafe. Na dva zátahy. "Narážeje do lidí": J. H. Krchovský zkusil nakreslit spodní prádlo na šňůře. Dobrá práce - jde to poznat. To Jiří Dědeček dostal list papíru zřejmě poštou. Svůj text na "Láhev" obkreslil jen motivem láhve. Přesto pasáž: "Mně poezie nesvědčí, seš moje holka, tím je všecko dáno," patří k textařským skvostům. "Sám doma": uštěkané intermezzo. Hrály se lodě, vyhrál ten vlevo. "Na stírce": z kategorie smutnějších. Piškvorky hráči vzdali po dvanácti tazích - bez vítěze. "Splín" a "Nervy": K tomu se pilo (laciné?) červené víno. A bryndalo se. Na "Whirlpool blues" musel Míra poslat text do středy, vzalo to jedno kafe. A pak "Druhá míza": Telefon na Marka je 606 450 597. "V domě umění": úchylná píseň. Snad nejulítlejší. Další piškvorky. Jestli se hrálo na čtyři, vyhrály křížky. "Jsou zločiny..." a úkol pro Dušana přidat fade in a fade out - "dlouhej, je to konec desky." Úplný ale ne. Tři minuty ticha a šest minut "šalala". Jen pro silné povahy.

Tři poslechy, a pak to z člověka vyletí jako blesk: Tři sestry pro intelektuály! A je to. Souhlas? Nesouhlas? Jak kdo chce. "Mokrý prádlo" je deska plná muzikantské vyzrálosti, zručnosti a textových perel. "Mokrý prádlo" je taky ale deska plná podivných textů, šišlavého zpěvu a zvukové nepřirozenosti v podobě ustříhaných, nebo potlačených nádechů. "Mokrý prádlo " je každopádně deska hravá, veselá, zádumčivá, smutná, počmáraná, úchylná, divná. Jen pro ty, co to chápou.