Michal Prokop pověsil na dveře svého baru "Krásný ztráty" cedulku s nápisem: "Přijdu hned" a s kytarou na zádech se vydal změnit lokál. Nebyl tak patetický, aby toto podnikal sám, ostatně ve třech se to pak, když už to z vás pěkně táhne, poté co to za vás někdo zatáhne, domů lépe táhne. A pakliže už nemůžete chodit, je tu ruka, co vás po chodníku táhne. Z každé strany Prokopovi stojí hudebnický pilíř - kolem roku 2000 totiž obnovil staré trio a zas to táhne s jazzovým a bluesovým kytaristou Lubošem Andrštem a univerzálním houslistou Janem Hrubým. O tom, jak jejich hudba do sebe člověka vtáhne, se mezi roztočenými lopatkami ostravského Parníku už kdysi přesvědčil Pavel Parikrupa. Od té doby se jejich vystupování změnilo, na pódiu jsou jen oni tři, mohou se tedy na něm víc roztahovat a i hudba se více... táhne. A můj zakomplexovaný básnický apendix už radši odtáhne, než ze mě někdo zaživa kůži stáhne.

Po dvoudenní návštěvě v brněnské Staré pekárně vyjela z rozpálené pece tato první společná deska. Voňavé pečivo má kůrku z poctivého old-schoolového blues, které svou jednoduchou strukturou přímo nabádá k rozmáchlým koncertním improvizacím. A Andršt s Hrubým se nenechají dlouho pobízet. Prokop, jehož hráčské schopnosti jsou přece jen oproti nim značně omezené, mě zase pěvecky nadchnul v Dixonově (zde jedenáctiminutové) klasice "I'm Your Hoochie Coochie Man" na kterou si po lyrickém "Blues o spolykaných slovech" musí ukousnout pěkných pár soust skelné vaty.

Do sladké nadýchané výplně dojemna a dohladka vyváleli nadměrnou reprodukcí potrhané hity "Bitva o Karlův most" a zmiňované "Blues o...". Bez jakýchkoli úprav, za syrova, mohly být přihozeny "nové" ingredience - Skoumalova ladná "Miss July" a Andrštova jazzůvka "Ztracená myšlenka". Já právě tyto - jako největší lahůdky - vyzobávám nejdřív. To celé, posypáno moravskou lidovkou "Dobrú noc má milá", přecházející místy v loučení horkokrevného andaluského kytaristy, má jen jednu vadu: Celý tento pekařův zázrak se vám vejde najednou do pusy. Párkrát si kousnete a šlus. Hodinový koncert s úžasně čistým zvukem uteče jak voda v kalné Punkvě. Pořád je součtem pouhých osmi skladeb, aritmetika se prostě ukecat nedá.