Leeds. Hraje se tu kriket, rugby a fotbal. Sluneční paprsky se zrovna dvakrát nepřetrhnou. V posledních letech nám Leeds daroval tolik známejch kapel, že by ti stačila jedna ruka poznamenaná několika nehodama při práci s cirkulárkou, aby sis to spočítal. Prostě takový město vo ničem. Ale teď je všechno zapomenutý - už žádná šeď, špína, nuda. Leeds vypustil do světa čtyři individua, který ho proslavěj tak, že se bude na radnici hlasovat vo tom, kde jim postavěj pomník. O kom, že to mluvim? Dovol mi, abych ti představil Kaiser Chiefs. Čtyry floutky ze zaprášenýho kouta Leedsu, co před nedávnem vydali debutový album, který je taková smažba. Jestli si ten kotouč neseženeš, jako bys ani nežil. Teda za předpokladu, že nejsi tragickej příznivec rádiovejch splašků a nemáš pokoj vytapetovanej finalistama loňský SuperStar. Tebe Kaiser Chiefs (název si dali podle jednoho úspěšnýho africkýho fotbalovýho mančaftu) nevytrhnou a klidně přestaň číst. Ostatní (rozuměj milovníci kvalitní hudby) můžou pokračovat.

Kaiser Chiefs hrajou post-punk. Už tě vidim, jak se zaťatou pěstí bušíš do svýho mahagonovýho stolku a skrz svůj vopečovávanej chrup cedíš něco jako: "Kdy už, doprdele, tohle skončí?! Kdy mi přestanou cpát každejch čtrnáct dnů novou kytarovku?!" Je to teď v kurzu, tak jak to mám asi vědět? Každopádně trochu vychladni, protože tahle partička je mnohem víc cool než cokoliv před nima. Young blood. Jsou minimálně desetkrát zábavnější než všichni ty post-punkový chachaři před nima. Dali se dohromady jenom kvůli tomu, aby si mohli zahrát na leedskym festivalu a bum, po vosumnácti měsících měli za sebou několik support-koncertů s Franz Ferdinand, protáčeli je v americkejch rádiích a voni podepsali smlouvu s Universalem. Ricky (lead vocals), Whitey (guitar), Simon (bass), Peanut (keyboards) a Nick (drums, vocals) zněj trochu jako Blur (může za to jejich producent Stephen Street, kterej s Albarnovic partou dělal), slyšíš tam i The Clash a třeba i Madness.

Když už jsem se zmínil vo těch Franz Ferdinand, tak toho trochu využiju. Vsaď se, že když se s někym budeš bavit vo "Employment", tak ti je bude předhazovat a řikat, že to je prostě to samý, co tu bylo před rokem, a že to budeš protáčet úplně stejně jako FF, dokud nepřijde nová, resp. podobná deska. Kecy! Kaiser Chiefs jsou lepší. Každej track na týhle desce je hit. Strčíš to do přehrávače a vod první sekundy se to na tebe valí: "Everyday I Love You Less And Less / It's Clear To See That You've Become Obsessed / I've Got To Get This Message To The Press / That Everyday I Love You Less And Less." A ať už chceš nebo ne, dostane tě to. Pohltí. Každej song tě něčím zasáhne. "Oh My God I Can't Believe It I've Never Been This Far Away From Home."

Prostě hity, hity a nic jinýho než hity. Vo deskách jako "Employment" se píše těžko, protože je to jenom zbytečný plkání. Ta deska je tu vod toho, abys ji poslouchal. Ne kvůli tomu, aby sis vo ní čet na netu.

P.S. "I predict a riot!!!"