Vy nás ale zásobujete, pane Karfík! Totiž pane Tauber... řekl by klasik při další zásilce z malého, převážně punkrocku zaslíbenému vydavatelství Cecek Records. X-tá reinkarnace pistolí má tentokrát formu desky čtveřice Žabí Majer. Ta už má za sebou pod tímhle názvem nějakou historii (a jednu shrnující desku), ale po znovuzrození lze album "Člověkomlejnek" bez obav nazvat opravdovým debutem kapely. Na staré časy může vzpomínat jediný zakládající člen Žabák, noví členové Zlato a ing. Snaha (a asi Dep a/nebo Sat) dodali tu novou krev.

Jak už vyplývá ze jmen, a stránky kapely to potvrdí (i když ohledně čtvrtého člena kapely jsou s obalem CD v rozporu), kapela naštěstí chápe punk jako jednu veselou záležitost, a tak je jejich hlavní zbraní nadhled a vtip. V textech se skoro ("Divný věci"...) neřeší problémy společnosti, dokonce i toho alkoholu je pomálu (netypická "Příšera"), hlavně osobně komentuje život okolo - názvy písniček mluví za vše. Rýmy působí někdy poněkud dětsky (refrén "Příšery"), ale texty povětšinou patří mezi docela povedené. Češtinu oživí uprostřed desky jeden text po slovensky, aby ob píseň překvapili špatnou, ale pro aspoň trochu znalce jazyka tím legračnější španělštinou a sprostší mateřštinou.

Hudebně lze o albu od vydavatelství opsat propagační větičku: "CD obsahuje 14 skladeb kvalitního melodického punkrocku ve stylu ranných Jaksi Taksi nebo Totálního Nasazení.". Produkci jmenovaných skupin detailně neznám, ale té melodičnosti je na albu opravdu dost, brzy si budete sborové refrény pozpěvovat s kapelou. Přitom nejde o českou verzi neopunku typu starších Green Day nebo Offspring, žabáci pořád mastí starou klasiku punkrocku. Ale stejně jako u textů se snaží muziku oživit a obveselit a docela se jim to drobnostmi daří. Dvě kytary místy zvuk správně zhutní a v rámci možností zpestří. Kromě punkvypalovaček od začátku do konce umí odlehčit (začátek "O hajném..."), "Školu" stejně jako o pár písniček později "Hijo de puta" kapela nasměrovala do ska. "Technopárty" začíná v souladu s názvem diskotékovými zvuky a krásně umělým tuc-tuc, aby se postupně zvrhla v normální rockovější punkovku (jen měla být o minutu kratší). Žabákův "zpěv" (ve skutečnosti intonovaná mluva) je dost nejistý, působí docela pubertálně, ale ve sborech je vhodně zakamuflován ostatními a do hudby dobře zapadá.

Ačkoliv celkově debut Žabího Majera není zdaleka věc, ze které byste se posadili na zadek, na to je punk výrazově příliš omezený, pořád jde díky nadhledu a pár opravdu chytlavým peckám o docela poslouchatelné album.