Ana Johnsson je dalším objevem ze Skandinávie, odkud se na nás valí v poslední době spousta muziky. Patří do té sorty zpěvaček, které čerpají z obrovské popularity hudby Avril Lavigne. Její debutová deska se jmenuje "The Way I Am".
6/10
Ana Johnsson - The Way I Am
Skladby: We Are, Don't Cry For Pain, The Way I Am, I'm Stupid, Life, 6 Feet Under, Coz I Can, Crest Of The Wave, L.A., Now It's Gone, Here I Go Again / Video: We Are, On The Road With ... Ana Johnsson
Celkový čas: 40:46
Vydavatel: Sony Music / Bonton
Původně pracovala jako krupiéra v kasinu, nějaký čas také v prodejně s deskami a místo hudební kariéry spíš snila o studiích na grafické škole. Pak, údajně bez jakýchkoliv ambicí, nahrála píseň "The Way I Am" a rázem bylo o budoucnosti dnes sedmadvacetileté Švédky Any Johnsson rozhodnuto. Tato skladba jí totiž okamžitě vynesla nahrávací smlouvu na debutové album, katapultovala ji na vrchol švédské a posléze i německé rozhlasové hitparády a na jaře tohoto roku jí vynesla nominaci na švédské hudební ceny NRJ Awards 2004. První výraznější úspěch se dostavil společně se soundtrackem k filmu "Spider-Man 2", kam se dostalo její "We Are".
Promomateriály slibují, že je zde nová a daleko lepší
Avril Lavigne. Upřímně řečeno, jsou to hezké řeči, ale pravda to není.
Ana Johnsson opravdu hraje a částečně skládá hodně podobnou hudbu jako
Avril Lavigne, Liz Phair nebo
Hilary Duff, ale například první jmenovaná ji svou poslední deskou "
Under My Skin" hodně hudebně utekla, což má na svědomí hlavně
Chantal Kreviazuk, a
Ana Johnsson spíše kopíruje její debut. Místy mi "The Way I Am" připomíná před nějakým časem vydané "
Metamorphosis"
Hilary Duff, ale k té jí zase chybí neuvěřitelný drive a chytlavost písniček, kterou se může chlubit Hilary. A navíc je tu ještě jeden podstatný rozdíl. Tyto jmenované kolegyně jsou o cca deset let mladší než Ana, a tak by se od ní dala očekávat o něco dospělejší hudba, aniž bych se chtěl výše jmenovaných nějak dotknout.
Předchozí řádky možná vyznívají pro "The Way I Am" poměrně nelichotivě nebo by se mohlo zdát, že
Ana Johnsson natočila relativně špatnou desku, což ale není pravda. Naopak se neposlouchá vůbec špatně a melodie, které se z přehrávače linou, jsou velmi příjemné, pouze u každé písničky máte pocit, že toto jste už někdy někde slyšeli. Debutovému albu chybí jakákoliv špetka invence. Jednotlivé písničky vůbec tedy nemá smysl popisovat, protože by se akorát dalo napsat, na které jiné desce je slyšet téměř identická skladba.
Shrnutí je tedy celkem jednoduché. "The Way I Am" je poměrně příjemnou deskou, která ovšem naprosto ničím nepřekvapí. Snad pouze tím, že je rozšířena o dvě videa, z čehož jedno je videoklip k "We Are" a druhé je jakýmsi krátkým dokumentem z cest Any Johnsson. Že by si i tvůrci tohoto alba uvědomovali, že pokud chtějí, aby se deska prodávala, je nutno něco přidat?