Ač se to někomu nemusí líbit, coververze prostě patří k hudbě jako k velbloudovi hrby. Jsou dokonce umělci, kteří se jimi proslavili. Joe Cocker je opravdovým mistrem coververzí a jeho podání je často daleko známější než originál. Možná i proto se rozhodl novou desku "Heart & Soul" věnovat zcela jim.
7/10
Joe Cocker - Heart & Soul
Celkový čas: 50:43
Skladby: What's Going On, Chain Of Fools, One, I Who Have Nothing, Maybe I'm Amazed, I Keep Forgetting, I Put A Spell On You, Every Kind Of People, Love Don't Live Here Anymore, Don't Let Me Be Lonely, Jelousy Guy, Everybody Hurts
Vydavatel: EMI
Není to tak dávno, co jsme na musicserveru psali, jakým způsobem na výběru "
The Ultimate Collection 1968-2003"
Joe Cocker shrnul svoji dosavadní velice bohatou kariéru, a již se opět ozývá se svojí novou deskou. Tentokrát zcela vypustil jakoukoliv původní tvorbu a vrhl se čistě na coververze. Rozhodl se nazpívat písničky převážně z let šedesátých a mezi ně šoupnout i některý song z let nedávno minulých. Vybral si k tomu písničky, které byly jeho srdci nejbližší, ale i některé, které mu byly třeba nabídnuty a které si také nakonec oblíbil, což byl třeba příklad "One". A jak se mu povedlo tyto leckdy megahity přezpívat?
Cocker si k předělávkám vybral velice rozmanitou škálu skladeb z různých časových období, a tak zde můžeme vedle sebe slyšet nahrávky které v originále zpívali
U2,
Aretha Franklin,
Madonna nebo třeba
John Lennon. Mohu všem garantovat, že pokud slyšíte "Heart & Soul" poprvé, řeknete si, jak mohl Cocker tak příšerně zkazit takové super hity. Není divu, hlas Joe Cockera najednou do křehké "One" nesedí a většina ostatních písniček zní najednou také zcela jinak. Rozhodně to není, jako když slyšíte nějaký cover od Ronana Keatinga, který se od původní atmosféry originálu příliš neodchýlí. Ovšem, když tuto desku posloucháte popáté pošesté, začnete si na Cockerův styl zvykat a s následujícími poslechy je to čím dál lepší. Nakonec nabudete pocit, že v podstatě posloucháte skvělou desku a už ani Cockerovo "Chain Of Folls" od Arethy Franklin nebo "Everybody Hurts" od
R.E.M vám nepřijde příliš divné.
Tato deska má navíc ještě jedno velké plus v podobě muzikantského obsazení. Když pominu výborné houslové sólo Jerry Goodmana v "One", pak už nelze nezmínit kytarová sóla
Erica Claptona, Jeffa
Becka, Steva Lukathera (
Toto) nebo Jeffa "Skunka" Baxtera (
Steely Dan). Už kvůli tomuto stojí za to se do nové desky zaposlouchat.
Co napsat závěrem. Pokud dáte nové desce Joe Cockera šanci a vydržíte ji poslouchat, pak určitě nebudete litovat. Osobité Cockerovo pojetí známých melodií v kombinaci se skvělým muzikantským uměním výše zmiňovaných dělá z této desky výborné dílo, které se snad v Cockerově diskografii neztratí.