U pokračování veleúspěšného příběhu o sympatickém zlobrovi, princezně Fioně, užvaněném oslovi a o tom, že láska vítězí nad krásou i intrikami, se nemuselo se soundtrackem ani čekat na ohlas - úspěch byl jasný už předem. Filmy, ve kterých si své najdou dospělí i děti, zažívají dnes naprostý boom a "Shrek" je bez debaty jedním z těch nejpovedenějších. A co víc - jestliže u mnohých filmů jde u pokračování jen o slabý odvar prvního dílu, v tomto konkrétním případě se podařilo téměř nemožné a laťka poklesla jen opravdu nepatrně. Kaskády vtipů a gagů, dobře vystavěný příběh, důsledně vypointované scény, ironie správně na hraně a dokonalé se vyhýbání stereotypním a očekávaným vyústěním provázejí i "dvojku". A hudební doprovod do toho všeho nejen zapadá s odzbrojující samozřejmostí, ale především je sestaven se vkusem na dnešní dobu až překvapivým a nezvyklým.

Autoři kompilace vybrali písničky, které sice perfektně fungují i samostatně, ale především svou přítomností slouží příběhu a zbytečně z něj nevyčnívají a neupozorňují na sebe za cenu zastínění děje samotného. A teprve když posloucháme soundtrack, oproštěný od obrazu, který doprovází, můžeme si plně uvědomit jeho barevnost i pečlivost, s jakou byl sestaven. Začíná se sice rockově, ale přesto melodicky, pokračuje přes rytmus až taneční, přes rozněžnělé cajdáky a romantické lovesongy až po interprety typu Toma Waitse, kteří jsou pro mnohé považováni za primárně nestravitelnou alternativní hudbu. Střídají se nálady i energické vypalovačky, vedle sebe stojí hvězdy i neznámá jména, zazní nenápadné skladby i hity, které sice znáte, ale málokdo si vzpomene na jejich interpreta. A přesto to všechno spolu funguje. Přirozeně a nenásilně.

Není tedy divu, že stejně jako na prvním dílu bylo možno zaslechnout třeba Johna Calea, zde můžeme narazit třeba na melancholického Nicka Cavea, zmiňovaný chraplák Toma Waitse, Davida Bowieho nebo našláplé Counting Crows, kteří jsou zastoupeni naprostou novinkou, kterou složili přímo na objednávku producentů. Perličkami kompilace pak budiž dvě verze songu "Holding Out For A Hero" (ta od Frou Frou je o dvě třídy lepší než bonusový vlezlý dancefloor) a závěrečný rozjetý duet, který si spolu vystřihli herci Eddie Murphy (mluvící v originále osla) a Antonio Banderas (kocour v botách).

"Shrek 2" je zkrátka zdařilá kompilace, která se povedla na jedničku a má vlastně jen jednu jedinou 'chybu'. Je totiž natolik dobře sestavená, že nejenom že drží dobře pohromadě, ale navíc vůbec neevokuje film, ke kterému primárně vznikla, který by svou existencí měla podporovat a z jehož stínu se stejně nemá šanci vymanit. Když ale poslouchám jednotlivé písničky, vůbec mě (na rozdíl od prvního dílu, kde už mám některé kousky téměř natrvalo spojené s konkrétními scénami) nenapadají pasáže filmu, které provázely. Snad je to tím, že byly zakomponovány do děje zcela přirozeně, ale na druhou stranu jsou natolik silné, že samostatně zkrátka obstojí i bez něj. A na posluchači už zůstává, považuje-li to za plus nebo mínus.