Misha svoji kariéru odstartovala vítězstvím v soutěži Coca-Cola Pop Star (bacha, neplést si se SuperStar, toto je soutěž i autorská), i když je nutno podotknout, že základy položila již dávno předtím. Objevila se jako host v několika bratislavských skupinách a nazpívala svým známějším kolegyním (Jana Kirschner, Dara Rolins) vokály na jejich desky. První deska "Colors Of My Life" měla na Slovensku obrovský úspěch. Počet prodaných kusů, čtyři ceny Aurel, včetně Alba roku, a vítězství v slovenském Slávikovi hovoří za vše. Osobně se shoduji se slovenskými kritiky, že debutové album Mishy je na naší scéně opravdu něčím výjimečným a s velkým potěšením mohu konstatovat, že nové album je ještě lepší než to první. Misha už prvním albem poměrně překvapila, protože na něm vytvořila jakýsi svůj styl, který je hodně založen na soulu, ale ne na tom čistém, jaký můžeme slyšet například u Joss Stone, ale obohacený o prvky hip-hopu, jazzu a blues. Mishiným specifikem může být její míchání slovenštiny s angličtinou. U těch, kteří angličtinu tak neovládají, tyto pokusy většinou nekončí moc valně, ale to není případ této slovenské divy. Misha je původním povoláním tlumočnice či překladatelka, tedy se není čemu divit, že její angličtina je vskutku brilantní a zní naprosto přirozeně.

Nové album vzniklo za velice krátkou dobu a dalo by se říct, že Misha vařila z čisté vody, jelikož všechny písničky vznikly až ve studiu. Autorsky jsou podepsáni na desce pouze dva lidé - protagonistka sama a Maroš Kachút, přičemž Misha má na svědomí všechny texty a polovinu hudby. Maroš Kachút se postaral o zbytek a především o produkci. A v čem je vlastně toto album lepší než to minulé? Díky určité spontánnosti, s jakou tato deska vznikala, jsou její hrany neobroušené a celý zvuk alba je syrovější, což je při stylu Mishy velkým přínosem. Tím ovšem nechci říct, že by deska působila rozdělaným dojmem, to zcela jistě ne. Naopak si Misha s výslednou podobou vyhrála do nejmenších detailů, hlavně u některých samplů si občas člověk říká, jak mohl vzniknout právě tento zvuk, a deska se v detailech stává zajímavější a zajímavější. Zde se skrývá hlavní kouzlo prvního disku. Na první poslech jzaujme pouze jakási kostra, ale najednou se člověk přistihne, že by si ji rád poslechl znova. Má totiž pocit, že mu někde něco uniklo a to ho nutí desku sjíždět pořád dokola. Sám osobně se musím přiznat, že jsem s touto vlastností u nějaké nahrávky dlouho nesetkal.

Pokud bych měl jmenovat nějaké písničky, které mě obzvlášť zaujaly, pak by to byl poměrně těžký výběr, protože deska je jako chameleon - při jednom poslechu zaujme ta, při dalším zase zcela jiná. Ale přeci jen jsou na tomto disku skladby, ze kterých jsem nadšen neustále. První z nich je pomalá milostná "Stále". Mishe se v ní povedl výborný refrén, který je zazpíván neopakovatelným způsobem, a jsem zvědav, jak bude znít tento potencionální hit naživo. Výborná je i následující "Just A Friend To Me", která je naopak živá a působí veseleji. Další písnička, která má bezesporu velké hitové ambice, se jmenuje "Možno sa to dá", do níž se dostaly ještě jemně prvky latinské Ameriky. Jako jedna z mála má tato dravá a kytarovým rytmem nasáklá písnička čistě slovenský text, což u Mishy není až tak obvyklé. Zajímavým počinem je i následující "Footprints In My Heart", která je až skoro do poloviny instrumentálkou v ethno stylu. Skutečným skvostem je ovšem závěrečná "Proud", kde se Misha ponořila na bluesové řeky a plave v ní naprosto uvěřitelně a s přehledem. Snad jen jedna písnička mě doposavad vůbec nezaujala - "Barbecue" mi přijde, že se na desku příliš nehodí a i text je takový zvláštní. Ale to je jen jeden kaz na jinak výborném prvním disku.

Druhý disk je určen primárně pro fanoušky. Najdete na něm remixy některých skladeb, něco málo živých vystoupení, doposud nevydané skladby a jiné rarity, jako například projekty, na kterých se Misha dříve podílela. Velice mě překvapilo, jak dobře jsou udělány remixy hlavně na věci z prvního alba. Obzvláště remix "Naozajstné, dobré" se opravdu povedl. Bez pozornosti by neměly zůstat ani věci, na kterých Misha hostovala. Sice se většinou jedná o taneční věci, ale rozhodně ostudu nedělají. Například "Mars & Venus", který natočila s Helicó, je naprosto srovnatelný s americkou produkcí. Své pěvecké umění ukazuje naplno v živé verzi "Words", kterou zpívá naprosto excelentně acapela pouze s perkusemi. I když je tento disk pouze doplňkový, ostudu celé kolekci rozhodně nedělá. Snad pouze závěrečná "Silent Night", která působí trošku kýčovitě a hlavně v soulové úpravě i trochu divně, by tam nemusela být.

Misha naprosto ideálním způsobem míchá rozličné styly, a přitom album zní velice kompaktně. Nemohu si pomoct, ale naprosto bez nadsázky napíšu, že Misha natočila jedno z nejlepších alb tohoto roku, ne-li daleko většího časového úseku. Dovolím si dokonce tvrdit, že natočila desku, která nemá na česko-slovenském trhu obdoby a svým způsobem v ní naznačuje, kam by se mohla ubírat soulová hudba u nás. Otázkou pouze je, kam ještě může svoji hudbu dál posouvat. Zajímavé bude, zda se povede u nás dostat její hudbu mezi lidi, protože to není typická rádiová muzika. Pokud vynechám Daru Rolins, pak nám podobná zpěvačka, o zpěvákovi a skupině ani nemluvě, zcela chybí. Ale povedlo se to na Slovensku, tak proč ne u nás?