Americkou hip-hopovou úderku Arrested Development lze s nadsázkou označit za "rappery s názorem", abychom tak parafrázovali název jiné slavné rapové kapely z počátku devadesátých let N.W.A (Nigaz With Attitude). Zatímco však N.W.A reprezentovali agresivnější a sexističtější odnož amerického hip-hopu, Arrested Development přišli s pozitivním a na svou dobu rozhodně nezvyklým poselstvím tolerance, ne-násilí a afrikanismu. Něco mezi hippies a Rychlými šípy z ghetta.

Koedukovaná partička (rozuměj hoši i dívky pospolu) na prvních dvou deskách ("3 Years, 5 Months And 2 Weeks In The Life Of...", "Zingalamaduni") předvedla, jak lze vesele zrapovat a nápaditě zaranžovat kompletní dějiny afroamerické hudby a smíchat dohromady hip-hop se soulem, funkem, rhytm and blues nebo reggae. Hudební novináři se slovo crossover tehdy teprve učili vyslovovat a Arrested Development zapůsobili se svým pohledným křížencem jako opravdová bomba, která měla ke kolovrátkovým beatům oldskoolových rapperů asi tak daleko jako Vladimír Špidla k Batmanovi. Spolu s De la Soul a A Tribe Called Quest vyvedli Arrested Development hip-hop z ghetta, ovládaného na jedné straně šašky typu Vanilla Ice, na straně druhé kalašnikovy drsných gangsta rapperů.

Po osmi letech jsou Arrested Development zpět a výše řečené padne na jejich nový počin "Among The Trees" jako ulité. Opět máme co do činění s citlivou stylovou míchanicí, která pracuje stejnou měrou se samply i s živými nástroji a kde má většina tracků klasickou písňovou stavbu se slokou a refrénem. Tak jako v minulosti nechybí apely na sebeuvědomění černých bratrů a sester v ghettu ("Callin All Ghetto Children"), oslava matky přírody ("Among The Trees"), upozornění, že drogy pro vás nejsou zrovna to pravé ("Night Time Demons") nebo odsudek pouličního násilí ("In The Sun"). Co se vytratilo, je esprit a drajv prvních alb. "Among The Trees" bohužel nenabízí příliš momentů, které by vám i po několikerém poslechu utkvěly v paměti ať už díky neotřelé melodii, zajímavému samplu nebo vychytané slovní přestřelce. Většina alba se utápí v pomalých a roztahaných kouscích ("Esmeralda", "Luxury"), kterým chybí nápad, který by vám je zatloukl do hlavy. Pár světlých výjímek, které připomenou zlaté časy (příjemně swingující "A Lotta Things To Do", veselá "Tings Distracting" nebo "Calling All Ghetto Children", která připomene nebožtíka Felu Kutiho), negativně vyvažují uondaná a přeslazená "Wag Your Tail" nebo neúnosně dlouho natahovaná "Baba O Je' Is The Oldest One".

Doba se zkrátka změnila a crossover, který v roce 1992 působil jako zjevení, dnes již notně zevšedněl. Zdá se, že stín, který na současnou tvorbu kapely vrhají její první dvě desky, je příliš velký na to, aby jej Arrested Development dokázali v kontextu současné hudební scény překonat. Tak snad příště.