S "Global Balalaika Show" přicházejí dobré zprávy prakticky pro všechny, kdo s Leningrad Cowboys kdy přišli do styku. Velkolepá koncertní šou z loňského srpna na největším náměstí v Helsinkách nemůže zklamat ani ty, kdo považují za zatím nejpovedenější akci této party finských rockerů jejich deset let starou "Total Balalaika Show" z téhož místa, ani ty, kterým jejich koncerty posledních let trochu vadily svým neproměnlivým repertoárem, stereotypem. "Global Balalaika Show" je vedle kapelového milníku devadesátých let - "Total Balalaiky" - jiná, současnější, odvážnější, jednoduše postmodernější.

Rozdíly jsou patrné, ať koncert zapnete prakticky v jakémkoli místě. Totálnost "Total Balalaiky" spočívala v maximálně možné velkoleposti a výpravnosti, v jakých se dají rockové písně pojmout, samozřejmě v čele se čtyřicetičlenným vojenským sborem Rudé armády - Alexandrovci. Globalizovaný svět kraje třetího tisíciletí si ale žádá víc. K dispozici je více hudebních zdrojů a tedy inspirací k využívání jejich klišé (na akcentování klišé toho kterého žánru a jejich prolínáním s využitím vyspělého muzikantského fundamentu Leningrad Cowboys koneckonců postavili svou kariéru), více možností jak mísit zdánlivě nesměsitelné do jednoho postmoderního rock'n'rollového eintopfu.

Místo Alexandrovců si vypůjčili podobně veliký sbor pro změnu vzdušných sil Rudé armády (patřičně emancipovaný, odhadem polovinu tvoří uniformované ženy). Tentokrát ale u této atrakce nekončí. Na pódiu se postupně vystřídají a v těch nejnepředstavitelnějších kombinacích prolínají početný jazzový dechový orchestr, obligátní balalaiková sekce, skupina domorodých černošských bubínkářů, barevní rastamani s reggae manýry, taneční orchestr stylově oblečených "Kazachů", polonahé Go-Go tanečnice, nebo třeba skupina arabských fakírů s ohnivými pochodněmi. Choreografie, z jejichž synchronizovaného průběhu padá brada údivem, přitom doprovázejí ty nejprofláklejší kusy světového popu či rocku. I zde je ale třeba připomenout, že dost odlišných od "Total Balalaiky". Koho již začaly omrzovat na koncertech donekonečna přehrávané hity typu "Yellow Submarine", "Knockin' On Heaven's Door" či "Kalinky", určitě zásadní obměnu repertoáru uvítá - přitom není o nic méně hitová a o nic méně pestrá. Posuďte sami: začínáme u "American Woman", přes Madonninu "Like A Virgin", Jacksonovu "Bad", zeppelinovské jistoty "Kashmir" či "Stairway To Heaven" (jedna ze dvou výjimek, které se na obou deskách opakují), synonymem reggae "No Woman No Cry" a Buena Vistou proslavenou "El Cuarto de Tula" se dostáváme až k další filmové melodii, přídavkové, ohňostrojem doplněné pecce "Ghostbusters".

Nepsaným vrcholem oné postmoderní šou je skladba "Pennies From Heaven". Po swingové orchestrové předehře se na bázi jazzových muzikálů á la americká 30. léta spouští jinak exemplárně kabaretová skladba s excelujícími Go-Go tanečnicemi (s obligátním metrovým drdolem), tanečním souborem krojovaných Kazachů plynule kombinujícím častušky s plácáním do holín a breakdance formacemi vleže, hromovým burácením armádního orchestru, černochem bijícím do pomalovaného barelu a samozřejmě žongléry s hořícími pochodněmi. Víceméně plynule navazuje píseň "Rälläkkä Guitar Skeleton Show", ve které je pro změnu do extrému dovedena rocková manýra s ničením kytar. Ne však v podobě spontánní a afektované dohry, ale (ve speciálně vyčleněné skladbě uprostřed koncertu) se zcela chladným přístupem, profesionálním rozřezáváním kytary na postavené rozbrusce, které doprovázejí salvy jisker a nezbytný rachot, jaký kytara stále vysílá do aparatury.

Citovat by šlo ještě dlouho. Dvouhodinová šou prakticky nemá hluchá místa - což se bohužel nedá tak jistě konstatovat u běžných koncertů Leningrad Cowboys v základní sestavě. Stejně jako byla "Total Balalaika Show" jistým milníkem pro kapelu v devadesátých letech, dá se bez skrupulí prohlásit "Global Balalaika Show" již teď za podobně výraznou událost, na kterou se bude dlouho vzpomínat. Jistě se hodí dodat, že nám byla předána i v dostatečně luxusním "obalu" - bezvadné Dolby 5.1, pestrá kamera, několik aktuálních klipů vlastních skladeb LC, fotogalerie, diskografie, krátký exkurs do zákulísí příprav etc... Jen opravdu těžko představitelnou vizí dnes je, s čím finští Leningradší kovbojové přijdou za deset let.