Kdo neskáče, není Skot

26.08.2004 05:00 - Karel Veselý | foto: facebook interpreta

Skotská čtveřice Franz Ferdinand předvedla v úterý v Praze, jak se v současnosti ve světě kombinuje punková přímočará melodičnost a funková taneční rytmika. Vyprodaná Roxy tak mohla aplaudovat kapele, o které se momentálně píše po celém světě.
Roxy - Franz Ferdinand
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Nestává se tak často, aby u nás vystoupila kapela, která chrlí hity, prodává miliony desek, jezdí světová turné a věhlasné hudební časopisy ji dávají na svoje obálky. A to všechno právě teď, a ne před dvěma, pěti nebo deseti lety, jak je pravidlem u zahraničních kapel, které se do Česka dostanou. Skotští Franz Ferdinand, kteří vystoupili v úterý 24. srpna v Praze v Roxy, to všechno nabízejí. Mají vynikající debutové album, které je katapultovalo do absolutní špičky ostrovního rocku, mají hity ("Take Me Out", "Darts Of Pleasure", "Michael") a jejich vydavatelství Domino ví, jak je prodat. Pražský koncert ale potvrdil, že nejsou žádná nafouklá bublina nebo kapela jednoho hitu. Dost možná budou Franz Ferdinand za pár let opravdu nechutně slavní a na tento koncert budeme sentimentálně vzpomínat.

Vzpomínat ovšem budou ale jen ti, kteří se tam dostali. Koncert byl totiž absolutně vyprodán a Roxy praskala ve švech. Překvapení? Hudební novináři na ně už nějaký čas pějí chválu, hraje je Radio 1, ale pověst, která se o kapele šíří, je v Čechách bržděna jedním malým faktem - jejich desku tady prostě nekoupíte. Agilní londýnský label Domino u nás zastupuje CDirect, který seznal, že by si album, kterého se už v Británii prodalo milion kusů a ke stejnému číslu se blíží i v USA, stejně nikdo nekoupil, a tak je sem ani nedovezl. Jestli někdo nedokáže pochopit, jak je možné, že si lidé stahují hudbu ilegálně z internetu, pak v tomto případě mu to snad dojde. Podobně jako u amerických rockerů The Strokes a jejich pražského koncertu před dvěma lety, tak i zde tvořili většinu publika cizinci a hudební novináři. Přidali se k nim i někteří odvážní čeští diváci a snad nelitovali.

Roxy - Roe Deer
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Předkapelou nových skotských hvězd byli domácí Roe-Deer. Ti se stále ještě vzpamatovávají z odchodu dvou členů: Emy B. a Filipa Míška (ti nyní tvoří páteř projektu Khoiba), a v nové sestavě směřují kamsi k rockové melancholii pražské kytarové scény začátku 90.let (Sebastians, Toyen, připadě později Colorfactory). V dřívejší sestavě rozhodně nepatřili mezi mé oblíbence a ani tentokrát mě nepřesvědčili. Předvedli zoufale zastydlý a k uzývání nudný kytarový rock, kterému chyběly snad všechny ingredience zajímavé hudby. Publikum je přijalo dost vlažně; tedy až na pár skalních fanoušků (patrně z guestlistu kapely). To, co po nich předvedly hlavní hvězdy večera, bylo absolutním opakem toho, co zahráli oni. Roe-Deer by si měli vzít z Franz Ferdinand jedno poučení - nebrat se zatraceně tak strašně vážně a trochu se hudebně otevřít.

Franz Ferdinand na fotkách vypadají jako středoškoláci, které maminky poprvé pustily večer do města, ale nedejte na vzhled. Frontman Alexandr Kapranos je chvíli křečovitý introvert Ian Curtis z Joy Divison a chvíli sebevědomý floutek Jarvis Cocker z Pulp. Na pódiu rozhazuje šibalské úsměvy a parodické rockové manýry a vše má absolutně pod kontrolou. Jeho věrným kumpánem je druhý kytarista Nicolas McCarthy, zatímco basák Robert Hardy se drží stranou. Vzadu vše jistí bubeník Paul Thomson. Momentálně si užívají úspěchu svého debutu a pilně koncertují. Do Prahy se dostali z Holandska a mířili do Rakouska a na konci týdne pak na slavný festival v Readingu. Franz Ferdinand jsou patrně velmi úzkostliví na přípravu nástrojů, a tak pauza trvala skoro hodinu. Dávali si trochu na čas a na pódium přišli až těsně po deváté.

Roxy - Franz Ferdinand
© Jiří Stružinský / musicserver.cz
Skotská čtveřice osciluje mezi art-punkem konce 70. let a beatovými harmoniemi předchozí dekády, přičemž živě je to spíše to první. Jednoduché, extrémně chytlavé, ale chytré písničky, které se vám po pár posleších bez milosti zabodnou do mozkové kůry. Zatím natočili jen jedno album, a tak přehráli všech jedenáct skladeb a přidali i čtyři nealbové - singlové b-strany "Van Tango", "Shopping For Blood" a "Love & Destroy". Jedna byla prý úplně nová a pokud můžeme Alexovi věřit, napsali ji v Praze. Začali s "Cheating On You" a do největšího varu dostali sál samozřejmě s "Take Me Out", kterou uvedli jako jednu starou sentimentální píseň v pomalém rytmu. Našlapané Roxy poprvé chytalo dech, potit se začaly i stěny klubu a první řady s několika skotskými pořízky se vrhly do poga. Každá skladba v repertoáru Franz Ferdinand disponuje silným refrénem, ať už je to variace na postpunkovou oblibu reggae "40ft." nebo beachboyovské harmonie "Tell Her Tonight". Tři přídavky vrcholily s jejich vůbec prvním singlem "Darts Of Pleasure" a "This Fire". V tu chvíli už skákali všichni, Skoti i Neskoti.

Franz Ferdinand hráli hodinu a čtvrt a dali Praze praktickou lekci ze současné punk-funkové revoluce. Netváří se, že vymysleli rock'n'roll nebo že chtějí spasit svět. Rock je pro ně synonymem zábavy, tance a pohody. Nic jiného neřeší. Bylo neuvěřitelně příjemné vidět, že naše publikum se nechalo strhnout. "This Fire Is Under Control, We Gonna Burn This City", zpíval v poslední písni Alex a pro ty, kteří byli ten večer v Roxy, to platilo.

Franz Ferdinand, Roe-Deer, Roxy, 24. 8. 2004


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY