Festivalové léto se nadechlo velkým tempem do své druhé poloviny. V pátek 6. srpna proběhl již třetí ročník festivalu Creamfields na letišti poblíž Roudnice nad Labem. Program byl jako obvykle nabitý, přesto nenabízel nějakou výraznou superhvězdu. Návštěvníci se však mohli těšit na nejlepší live act letošního léta v podání Goldfrapp, dále na Junkie XL, Panjabi MC, Flavor Flav Of Public Enemy, Way Out West, DJská esa Timo Maase, Tall Paula, Jeffa Milese a to nejlepší z české scény. Našlápnutá noc plná zábavy tak mohla začít za letního počasí, kdy se v pařáku pomalu šinuly davy přátel taneční hudby na letošní Creamfields.

Evropa 2 Live Stage byla středem dění, na kterém jsem strávil asi nejvíce času. Vystoupení formací Skyline a 100° mi unikla. Stejně tak jsem vynechal Tata Bojs, kteří letos vystupují na mnoha festivalech, a o všech třech skupinách se určitě dočtete na vícero místech našeho serveru. Prvním příjemným překvapením byl maďarský projekt Anima Sound System, jejichž set byl velmi příjemnou hudební výpravou. Tahle pětičlenná partička propojuje několik odrůd hudby - od reggae přes ethno fusion a konče u polámaných beatů, prostě taneční pohoda. Oproti tomuto bylo vystoupení Low Density Corporation velkým zklamáním a bylo asi nejslabším článkem z celého programu této stage. Jejich pop lehce prošpikovaný tanečními prvky mě nezaujal. První hvězdou večera, která se do víru zábavy vrhla s velkým nadšením, byli Panjabi MC, kteří přivezli dva tanečníky a předvedli fajně znějící hip hop, který nikoho nemohl urazit.

To už se ale nezvratně blížil čas pro headlinery Goldfrapp. Alison Goldfrapp a Will Gregory si na pomoc přivezli klávesistku, bubeníka a basáka a představili to nej z vlastní tvorby. Koncert začal trochu později, než bylo ohlášeno, a netrval ani tak dlouho, jak bylo uvedeno v line-upu. Stejně tak později hráli i Way Out West, k těm však až za chvilku. Goldfrapp během krátkého času, jako je padesát minut, ukázali, že jim to živě jde skvěle a že Alison je hlasově výtečná stejně jako na deskách. Po krátké instrumentálce se všichni nahrnuli na pódium, Alison překvapila dosti odvážným oblečkem a spustili "Crystalline Green" z posledního alba "Black Cherry" (2003). Z výtečného debutu "Felt Mountain" (2000) zazněly pouze singly "Utopia" a "Lovely Head", ve kterých Alison hlasově excelovala, až mrazilo v zádech. Pak se však vše točilo pouze okolo "Black Cherry". Nejprve to byl pilotní singl "Train", za který následovalo béčko singlu "Twist" a lehká parodie na klasiku skupiny Baccara "Yes Sir I Can Boogie" pod zkráceným jménem "Yes Sir". Za velkého ohlasu publika zazněl závěrečný trojblok skladeb "Tiptoe", "Twist" a "Strict Machine". Jako přídavek tu byla něžná a úžasná "Black Cherry", pak malé rozloučení a konec. V příštích dnech si budete most přečíst na musicserver.cz krátký rozhovor, který nám Alison Goldfrapp poskytla před koncertem.

Skvělou one-man show měl nachystánu Junkie XL, který ve svém hodinu a čtvrt dlouhém setu předvedl skvělé taneční kreace na svou tvorbu a prezentaci desky "Radio JXL: A Broadcast From The Computer Hell Cabin" (2003). Během této jízdy došlo i na několik remixů z jeho dílny. Ať už to byla úprava skladby "Dirty Sticky Floors" Davea Gahana z jeho desky "Paper Monsters", nebo nadupaný remix klasiky Beastie Boys "Fight For Your Right (To Party)". Z vlastní tvorby Junkie XL skvěle zafungovala příjemná záležitost "Breezer" a singl "Beauty Never Fades", který napěla vokalistka Saffron z dnes již neexistující formace Republica. Po tomto našlápnutém tanečním mejdlu přišla klidnější muzika v podobě vystoupení Way Out West, kteří si připravili ukázky z chystaného alba "Don't Look Now" (mělo by vyjít letos 30. srpna), na kterém jim zpívá zpěvačka Tricia Lee Kelshall; tu přivezli i na Creamfields. Sestavu pro živé vystupování doplnil ještě bubeník a baskytarista. Zakládající duo Jody Wisternoff a Nick Warren se chopilo kláves a programování a živě předvedli tanečně lapenou pohodu s jasně zapadajícím vokálem zpěvačky Tricie. Bylo to příjemné vítání blížícího se rozbřesku nového dne.

Následující část reportu vznikla také díky postřehům DJe 3face. Na Phillips DJ Open Air Stage v pohodě zahrála Laydee Jane, tu vystřídal Orbith s jeho extravagantním electro clash stylem, na kterého hodně lidí přišlo spíše ze zvědavosti. Naopak propadákem byl mixovaný set dvojky Lexy & K Paul. Hvězdy této stage v podobě Timo Maase a Tall Paula hrály kvalitně, leč bez nějakých překvapení. To se konalo až nad ránem, kdy hrál polský objev Angelo Mike, jehož hlavním stylem je progressive trance, kterým si zajistil přízeň publika. V Kenvelo Techno stanu nejvíce lákal Jeff Miles, před kterým vystoupila Lucca s pěkně našlápnutým techno setem - tak o dvě třídy lepším, než zahrála letos na jaře v Brně před Carlem Coxem. Jeff Mills si publikum získal výtečnými zvuky, mnohdy v old school stylu, který prostě pobavil a skvěle roztančil. Na stejném místě ještě exceloval Džejár - ten potvrdil, že stále patří ke špičce české techno scény. Program tohoto stanu velmi lákal, přesto mi nějaká jména unikla, prostě nemůžete být na vícero místech naráz. Přesto nejvíce překvapila scéna Studia 54, která nachystala velmi vydařený program s okouzlující přátelskou atmosférou. Set Chrise Sadlera mě natolik zaujal a roztančil, že jsem opomenul zajít na vystoupení Flavor Flav Of Public Enemy. Svítání na Evropě 2 Live Stage rozjela dvojka Loutka & Tráva, jejichž set byl lahůdkou pro tento čas a zároveň příjemné zakončení patnáctihodinové párty.

Třetí ročník festivalu Creamfields je tedy za námi a přinesl několik hudebních bonbónků, které chutnaly po zralých třešních. Na druhou stranu se nevyhnul určitým komplikacím. Ať už to byl zmatek s kyvadlovou dopravou, špatně připravené stany - ukázkovým příkladem byl Kenvelo Techno Tent, kde díky rozvířenému prachu bylo nedýchatelno, vysoká cena v porovnání s jinými festivaly, anebo lehká mystifikace ohledně vystoupení Public Enemy, kdy těleso jménem Flavor Flav Of Public Enemy mělo jen třičtvrtěhodinové vystoupení. Tato dezinformace se dočkala i velké kritiky ve fóru na oficiálních stránkách festivalu. Ten kdo měl ještě sil, mohl pokračovat na festivalové aftershow párty na nedalekém letním koupališti v režii Studia 54. Díky vystoupením Anima Sound System, Goldfrapp, Junkie XL, Way Out West nebo DJským setům Chrise Sadlera a Angelo Mika jsem se na festivalu cítil dobře. Nemohu se však ubránit dojmu, že návštěva tohoto festivalu byla trestuhodně nízká a mám takové neblahé tušení, že se možná příští rok dočkáme podobné situace, která se letos odehrála v Polsku, kde letošní Creamfields již neproběhlo. Nechme se však překvapit, možná bude příští ročník úspěšnější, než byl ten letošní.

Creamfields, Roudnice nad Labem, 6.8.2004