A již jsou opět tu. Smyčcové kvarteto krásných dam nesoucí příjmení slavného tajného agenta Jejího Veličenstva. Po poměrně krátké pauze se vrací Bond zpět na scénu ještě lepší než kdykoliv předtím. Jejich nové album se jmenuje "Classified".
Pamatujete si na ty čtyři mladé krásné dámy s poněkud zvláštními nástroji připomínajícími vzdáleně housle či čelo, které vystoupily na předposledním předávání Českého Slavíka? Kdo by si je snad nepamatoval nebo tuto soutěž nesledoval, čemuž bych se zase tolik nedivil, pak vězte, že se jedná o čtveřici muzikantek, které se rozhodly dělat klasickou hudbu trošku jinak. Jejich styl se anglicky nazývá
"classical crossover", tedy s klasickou hudbou napříč žánry. Nejvýraznějším pionýrem tohoto stylu je bezesporu
Vanessa Mae, která ale přeci jen v poslední době lehce ztrácí na popularitě. A jak si vedou tedy
Bond v početní převaze na novém albu "Classsified"?
Hned zkraje musím napsat, že nové album
Bond je zatím nejlepší, které natočily. Na těch minulých, i když byla snaha o co nejpestřejší směsici stylů, bylo přeci jen po pár posleších moc smyčců. Alespoň já je už pak nemohl ani slyšet. V případě "Classified" i na to bylo tak nějak myšleno. Sice pořád jsou housle a spol. hlavními nástroji, ale dostává se jim daleko širší podpory i od jiných hudebních instrumentů, čímž se tento styl posouvá do nové - lepší hladiny. "Classified" na mě působí narozdíl od předchozích počinů daleko více svěžeji a lehčeji, což mi na prvním respektive druhém albu chybělo.
Bond se opět inspirovaly takříkajíc všude a opět čerpají z různorodé směsice stylů a samozřejmě i období. Upravily či snad někde vysamplovaly skladby od těch starých klasických autorů přes drum'n'bassové základy až po tu nejkomerčnější hudbu. Typická "bondovka" "Explosive", inspirující se někde v muzikálu "Riverdance", otevírá i uzavírá celou desku. Poprvé v běžné klasické verzi a podruhé v lehce zmixované podobě. Druhá "Scorchio" může připomínat "Victory" z minulého alba. Opět inspirace Středním Východem, ale na rozdíl od "Victory" zní trošku více španělsky. Ani Čajkovského "Labutí jezero" nezůstalo nepovšimnuto naši čtveřicí a jeden z motivů byl použit ve výborné "Midnight Garden". Když jsem poprvé slyšel "Lullaby", měl jsem pocit, že se na desku omylem dostala písnička Attomic Kitten, ale tento pocit naštěstí trval pouze v rozjezdu celé skladby. Po tomto trošku kýčovitém úvodu se z "Lullaby" vyklubala předělávka Pachalbelova "Canonu", kterou už použilo několik umělců předtím v čele s Cooliem a jeho "C U When U Get There". Ovšem co následuje po ukolébavce, už beru trošku jako recesi nebo možná o pokus dobýt letní hitparády.
Bond totiž předělaly pod názvem "Samba" někdejší letní hit skupiny Bellini "Samba De Janeiro", který mi v době své největší slávy doslova lezl krkem. Verze
Bond je přeci jen lepší a pro mě přijatelnější a o horkého adepta léta je postaráno. Tento exces je ovšem asi to jediné divné, co je na "Classified" k nalezení. Nejlepší skladbou na albu je neuvěřitelně živá "Hungarian", kterou má na svědomí Johannes Brahms. Ti zběhlejší v klasické hudbě poznají, že se jedná původně o "Maďarský tanec č.5". Z následující dvojice "I'll Fly Away" a "Dream Star" mám takový pocit, jako bych poslouchal spíše filmovou hudbu.
Toto duo spíše plní funkci jakési vaty, která vyplňuje hluchá místa mezi opravdu silnými kousky. Ne že by byly tyto skladby špatné, pouze nejsou tak výrazné jako zbytek. To je případ následující "Highly Strung", což je hodně divoká verze "Sabre Dance", kterou složil Aram Chačaturjan. Tuto melodii určitě budete znát, objevila se totiž hned v několika filmech. V úvodu "Adagio For Strings" by se určitě těžko hledal originál Barberovy stejnojmenné skladby a u "Seňority", kde bych čekal záplavu latinsko-amerických rytmů, se spíše jedná o takovou malou vibrující symfonii, nicméně jako konec alba je tento kousek výborným rozloučením.
Jak jsem napsal již v úvodu recenze, nové album
Bond se opravdu hodně povedlo a holky od slavného agenta už nešlapou pouze na paty Vanesse Mae, ale dokonce ji i v některých věcech předstihly. "Classified" se výborně hodí prakticky k jakékoliv činnosti, jelikož vokálů je na něm jako šafránu a díky velmi divokému pojetí některých skladeb rozhodně neuspává. Samozřejmě nesmím zapomenout na výborné hudební výkony skupiny. Díky tomuto všemu stojí za to si album minimálně poslechnout.