V polovině dubna mělo premiéru muzikálové představení Divadla Bez zábradlí "Cikáni jdou do nebe". Adaptace stejnojmenného filmu z roku 1976, který těží z povídek Maxima Gorkého, byla uvedena už roku 1986 Hudebním divadlem v Karlíně. A právě ji - stejně jako mnoho jiných inscenací u nás i v zahraničí - nastudovalo Divadlo Bez zábradlí. Film moldavských tvůrců Emila Lotjany (scénář a režie) a Jevgenije Dogy (hudba) tehdy přišel umělcům v Karlíně natolik kvalitní, že krom základního děje ponechali i veškerou hudební složku, a tak si v případě cédéčka "Cikáni jdou do nebe" na své přijdou nejen příznivci divadelní verze, ale také verze filmové. Deska má šanci oslovit i ty, kdož se nesetkali ani s jedním zpracováním Gorkého díla - je možné ji poslouchat jako regulérní album, u něhož, abyste si jej užili, není třeba výkladu děje.

Bylo by nejotřepanějším klišé rvát do nadpisu či následujících řádků fráze typu "procházka cikánským nebem", "nebeská hudba" a jiné podobné. Navíc bych se dopustil uveřejnění klamné informace; tato nahrávka mi jako naprosto dokonalý počin zase nepřijde. Tedy abyste mi rozuměli, nejde vůbec o žádný hudební odpad, naopak, autor Doga se činil vpravdě umně. Možná je to jenom můj osobní defekt, ale romská hudba je pro mě půvabná, hlavně pokud z ní čiší temperament, euforie, radost, a snad proto mi na několik prvních poslechů poněkud nesedl většinou pomalý, cikánsky baladický obsah alba. Ano, "Cikáni jdou do nebe" je především příběh o lásce, ano, hudba zde má především dojímat a takové "Romano drom" a "Khamoro" za srdce vzít umí, ovšem když je z prvních šesti stop CD pouze jedna svižná, dá zpočátku námahu soustředit se a vydržet, aniž byste při poslechu takové pětky šestky neodběhli myšlenkami jinam, či, posloucháte-li v leže, dokonce neusnuli ("Ušti džives", "Jáj, merav", "Dželem, dželem" a jiné hovoří za vše). Na druhou stranu, svižné "Nane cocha" či "Andro verdan drugos nane" jsou skutečnými hity, pokud tak můžeme nazvat romskou píseň divadelního představení a pokud si tuto desku pustíte vícekrát, k srdci vám možná přirostou i ony žalozpěvy (zvláště, pokud si v romské hudební tvorbě opravdu libujete). Že je "Cikáni jdou do nebe" deskou přehnaně utahanou, ovšem neodvolám.

Co se týče interpretačních výkonů, nelze nijak zásadněji vytýkat. Herci a herečky Divadla Bez zábradlí se skutečně vytáhli, žádná píseň netrhá za uši, zpěv činí sebejistý, profesionální dojem. Už tak dost vysokou úroveň ještě navyšuje přítomnost v podstatě nezpochybnitelné Idy Kelarové a jejích přátel z Romano Rat, kteří spolu s dalším hostem alba, teprve dvanáctiletou Vierkou Berkyovou, nádherně dochutili celou tu mňamkózní cikánskou roštěnou (romští aktivisté nechť odpustí - nemyslím to zle!), která se přejí až po kdovíkolikátém chodu. Když už jsme u těch přizvaných, zmíním bonusový track "Kada baro svetos", jenž má po autorské stránce na svědomí Desiderius Dužda (Romano Rat), který se spolu s Idou Kelarovou na desce činil coby hudební aranžér. Nevím proč, ale téměř vždy, když poslouchám vydařené romské cédéčko a narazím na píseň, co si naříká nad bezprizorností cikánské komunity (není zrovna obtížné takové najít), ohodnotím zařazení dané skladby na onu desku jako zbytečné. Což by se to bez toho věčného sebelitování jednou neobešlo?

Pokud budeme kompilaci písní z divadelního představení brát v úvahu jako soundtrack, může se zdát závěrečná cifra mírně podhodnocující. Vždyť soundtracky bývají povětšinou nudné, naplněné nutným obsahem písní, co musely zaznít ve filmu či divadle, aby podpořily danou atmosféru, roztěkané a neucelené, či dokonce absolutně neposlouchatelné a "Cikáni jdou do nebe" žádný podobný efekt nevyvolávají. Je také přinejmenším slušné ocenit spoustu jiných důležitých atributů jako například rozumnou stopáž, relativně rozumnou cenu a podobně, rozhodně si nelze stěžovat ani na odvedenou práci. Na druhou stranu musím nekompromisně prohlásit, že "Cikáni jdou do nebe" nejsou zase až tolik zábavným albem, jakými byla ta, jimž jsem v minulosti nadělil osmičku. A taky - co ten booklet? Nebýt těch překladů z romštiny, hodím ho z okna!

Rýpavé povahy, které dbají na závěrečné hodnotící numero více, než na veškerý předešlý text recenze, si mohou pro klid v duši půl bodíku přidat (pro čtenáře mých počtářských kvalit - suma sumárum to bude dělat sedm a půl), já však zůstávám u sedmičky. I přesto album doporučuji. Minimálně všem romské hudbě nakloněným (plus kompilátorům budoucích soundtracků).