Jazz na cestě do nebe

Jak přiznává Ida Kelarová v bonusovém rozhovoru, nápad na společný koncert se zrodil na oslavě jejich narozenin. Během společného jamu tehdy došlo i na jazz a protože ho sestry v dětství už zpívaly, padlo rozhodnutí. Velmi šťastné rozhodnutí. Ačkoliv si během svých sólových projektů pohrávaly s muzikou v jiných žánrových odstínech, jazz v nich zůstal. Ocenili to doprovodní muzikanti a hlavně vyprodaná Lucerna.

Při sledování záznamu z tohoto koncertu vás hned od první skladby obepne jakési magické pouto, jehož postupnému utahování se není třeba bránit. Naopak. Díky podpoře střídajících se úhlů a pozic kamer je snadné podlehnout atmosféře a jsou i chvíle, kdy budete mít chuť připojit se k ovacím. Přesto se nabízí otázka, zda nešlo obrazový materiál získaný z tolika kamer zpracovat do podoby možnosti jeho volby divákem. Naštěstí citlivý střih Adély Špaljové dovoluje nahlédnout pod pokličku každému z protagonistů, kteří se na pódiu během večera představili.

Koncept celého programu je postaven především na známých jazzových kouscích, ale dojde také na swing. Překvapením pak může být zařazení filmové skladby Clinta Eastwooda "Why Should I Care", kterou jako by autor napsal přímo pro Idu Kelarovou. Ta se od začátku programu pravidelně střídá s Ivou Bittovou, aby se na závěrečnou čtvrthodinku před mikrofony postavily obě najednou. Je přitom velmi zajímavé sledovat dva tak odlišné přístupy, které k jazzu zaujaly. Zatímco Ida svým sametovým hlasem noty nádherně hladí a staví mezi nimi mosty, Iva daleko více noty provokuje, spoluvytváří, improvizuje, aniž by ovšem porušila stavbu celé skladby. Dobře je to slyšet u provařené "My Funny Valentine", kolem které hned od začátku vystavuje svými hrátkami doprovodný příběh, aby je v následující "Little Girl Blue" naopak stáhla na minimum.

Pokud něco narušuje jinak celistvý dojem z koncertu, pak to jsou dva okamžiky. Tím prvním je doprovodné uvaděčské slovo Ladislava Špačka a pro mě jím byl i nástup a výstup dvou karnevalových tanečnic. V obou případech se dostavuje jakýsi pocit zbytečnosti jinak skvostného zážitku. Na něm má lví podíl slovenská jazzová zpěvačka Miriam Bayle, která program se sestrami nazkoušela a také si v něm sama zahostovala. Nepovedlo by se jí to však tolik nebýt jedinečného hudebního doprovodu, špičce svého oboru. Od čaroděje s kontrabasem George Mraze, kytarového mága Davida Dorůžku až po základní sestavu večera, kterou pod jménem Jazz Famelija tvořilo trio Ondrej Krajňák, Tomáš Baroš a Marián Ševčík. Podle poznámek v bookletu by se dokonce mělo jednat o novou formaci Idy Kelarové, která přiznala, že jazz se pro ni stal novou drogou.

V ohlasech na DVD "Jazz" nesmí chybět zmínka také o druhém disku. Jeho náplní je zajímavý dokument "Kali Cerchen" (Černá hvězda) o tvůrčí dílně pro talentované děti pořádané každoročně Idou Kelarovou pod hlavičkou občanského sdružení MIRET, které založila a na jehož konto směřoval výtěžek z koncertu i prodeje. Pokud hovoříme o talentu, dejte si pro představu dohromady všechny finalisty SuperStar a vyjde vám každé jedno z dětí, kterým se touto dílnou plní sen a nabízí možnost na sobě pracovat. Po zhlédnutí vám nepřestane hlavou vrtat otázka, jak je možné, že právě tito zpěváci už dávno nezní z rádií či nevydávají desky.

Co dodat závěrem? Snad jen že nehraje roli, zda máte či nemáte rádi jazz, ale zda máte či nemáte rádi muziku. Pokud ano, mělo by právě toto DVD být vaší volbou při příštím nákupu v obchodě s hudbou. Rozhodně jeho pořízením neuděláte chybu a navíc pomůžete dobré věci. Kéž by se to dalo říct o vícero nahrávkách!