Tak jako každej tejden, i teď vám přinášíme stručnej komentář věnovanej prodejní a rádiový hitparádě za 17. tejden roku 2004, který vobě sestavila česká pobočka IFPI.

Tak si porád řikam, jak vám ten hitparádovej komentáříček vokořením, ale furt mě nic ne a ne napadnout. Vono totiž nejde furt psát vo tomtéž. To by pak člověk musel bejt jak ten pan Hrabal, co si sednul do hospody nad pivo a povídal, že prej zná takový ty pábitele a ty že uměj tlachat tak nějak vod přírody. Jenže, lidičky, co si budem povídat, dyž se tak člověk podívá do těchhle hitparád, vono toho je málo, čemu věnovat nějaký to slovíčko, že? Pábitel sem, pábitel tam, kde nic neni, ani smrt nebere a v českejch žebříčkách teda vopravdu skoro nic není. No, tak v rádiích se něco uděje, ale je toho saframentsky málo. Nahoře jsou pořád klucí z mokrý čtvrti, pokerovaný Limp Bizkit, a já na ně teda můžu čučet očima modrejma jako blankytnej ubrus, co ho babička dávala na stůl vždycky první neděli po vánocích, a nic tam nevidim; tak nevim. Za nima je "Shut Up" Black Eyed Peas, což mně připomnělo, že můj pes vůbec neposlouchá, páč na něj můžu řvát, jak chci, ale von si furt honí krtky po zahradě a doluje tak, že už jednou našel i ztracenej křen. Nějak se mi to rozbíhá, koukám. A co třeba takhle: třetí jsou Outkast s "Hey Ya!", čtvrtí No Doubt a pátá Jamelia a "Superstar". Ale tu poezii bysme v tom hledat měli; takovou tu jarní loučku, jak puchejř na nebi žlutej petrklíč, poskakující žabka (jako třeba skokan týdenní z rodu Ready Kirken, dyť "Krasohled" byl 72. a je 34.). Sympatická romantika, ta letní rozvernost, je taky v "Baby Boy" Beyoncé, kterážto, není-liž pravdou, pane Poláček, se vhoupla rovnou na kulaťoučkou pětačtyřicítku. A to je novinka, považte! Devětasedmdesátej je zase "Yeah" Ushera, co se za louží a na vostrovech tak hodně líbí. "Fuck It" Eamona je zase davedesátý, "Where Are We Runnin'" Lennyho Kravitze osmadevadesátý.

Úplnou rádiovou hitparádu pro 17. týden najdete zde.

Túdle jsem šel kolem malýho krámku, nic než pár desek a nějaká mašle, a tam vám bylo znamení, který jsem prokouk až teďka. Měli tam takovou pyramidu, jako by z Údolí králů, nahoře se hřál jako vrabčák Jaromír Nohavica, pod ním, trochu zkrčený, byli kluci z Lucie, třetí - od shora - páni kluci Chinaski. Na stupínkách byli i Daniel Landa a Michal David. Já na to koukal, po zemi poletovalo chmýří, v popelnici vedle výlohy se hrabalo kotě. Mně ta chvíle nějak utkvěla v hlavě, znáte to, jako brouk se ten vobraz zakous, a pak jsem se podíval na tuhle hitparádu z prodejen a vona byla úplně stejná. Znamení to je, vo tom žádná, o čem ale svědčí, to fakt nevim a vlastně to ani vědět nepotřebuju, takový znamení nikdy nevěstí nic dobrýho. Co jsem tehdá neviděl, byla Anastacia, která v IFPI hopsá jak střelená zebra, asi má radost, je totiž už sedmá a byla patnáctá a zaslouží si tím pádem nějakej metál. Po tom by určitě rád sáhnul i David Byrne, kterej je s šestnáctou "Grown Backwards" nejvyšší novinkou. Na Byrneho šahaj z povzdálí další novinkáři, já ale nechci vyjmenovávat všechny, to je pak taková nudná statistika a není v tom kouska radosti. To víte, jsou tam třeba XIII. Století, Diana Krall, O5 & Radeček nebo Ready Kirken. A tihle všichni by chtěli bejt jako ten Nohavica, kterej si spokojeně hoví někde pod mrakem v klidu a oni se musí honit a musí stoupat a šlapat do schodů. Jsou furt na cestě, stopujou, chtěj třeba i někam doject a některý vypadaj jako ten americkej básník, co jezdil po Státech a jenom se toulal a pak najednou byl slavnej a možná ani nevěděl jak, když porád pil a kouřil a měl se fajn. Tak já už du, akademickej prst mi ťuká na rameno a jeho profesor, co k němu patří, huláká, že sem hulvát, že neumím čárky a ať prej du pryč...

Úplnou prodejní hitparádu pro 17. týden najdete zde.

Autor je redaktorem iDNES.