Jsou British Sea Power jenom dalším z řady objevů nenasytného ostrovního tisku? Na vlastní uši se o kvalitách této nevšední kytarovky mohli přesvědčit fanoušci v pražském klubu Roxy. Pro české publikum byli však BSP lákadlem hlavně díky své proklamované náklonnosti k České republice a spolupráci s Ecstasy Of St. Theresa.
© www.britishseapower.co.uk Myslíte si, že je Česká republika pro Angličany jen abstraktní šmouhou na mapě 1:10.000.000, v "lepším" případě pak místem, kde se dá skoro zadarmo zakalit, případně zašpásovat s nějakou rusky štěbetající dívčinou? Ošklivé předsudky! Měli byste se urychleně seznámit s chlapci z nového objevu anglické indie-kytarové scény -
British Sea Power. Tito mladíci se fakt zcela nepochopitelně seriózně zajímají o to naše malé české "království". Nejraději prý mají období První republiky. Ve svých knihovničkách oprašují Hrabala a Haška. A člověk by snad opravdu uvěřil, že sobotu co sobotu sjíždějí černobílé protektorátní komedie, před spaním si čtou Švejka a pro relax si dávají R. A. Dvorského. Ale to není vše,
British Sea Power stíhají i českou hudební současnost - milují Extázi. A protože to nejsou žádní lenoši, tak jednou zvedli telefon a zavolali... Výsledkem překvapivé spolupráce je singl a následné společné koncerty s
Ecstasy Of St. Theresa.
Jedinečnou možnost vidět tyto dvě zdánlivě tolik odlišné kapely pohromadě na jednom pódiu skýtalo vystoupení v pražském Roxy. Už před ucpaným vchodem bylo jasné, že se zvěst o té trochu podivínské brightonské partičce po Praze rozšířila opravdu rychle. Všudypřítomná "British English" dávala vědět, že si tuto příležitost nenechalo ujít ani řádově několik desítek Anglánů.
Jako první se na pódiu něco po osmé nenápadně a tiše zjevily čtyři postavičky koncertní sestavy
Ecstasy Of St. Theresa. Po dobu asi čtyřicetiminutového setu zůstali všichni pěkně schováni v tajemném pološeru. Stejně jako album "Slowthinking" i tento koncert otevírala jemná skladbička "Sychro". Publikum se scházelo hodně pomalu, takže první kousky zazněly do značně prořídlého sálu. To však přítomným rozhodně nevadilo. Skladby
EOST jsou natolik osobní, k dokonalému vyznění vyžadují tolik soustředění, že představa dusné strkanice asi stejně nikoho nelákala. Celé vystoupení bylo tišší, než je obvyklé, přesto to z beden občas nepříjemně zapískalo nebo zahučelo a ve výškách byl Katčin hlas až moc štiplavý. Jinak byl ale i díky Dušanu Neuwerthovi zvuk čistý a přehledný, tak jak si to náladotvorná produkce
EOST žádá.
© facebook interpreta Honza Muchow zahájil netradičně s basou, Katka zase v jednom ze svých typických modýlků s dětským piankem v ruce. Zatímco se na projekčním plátně mihotaly trochu ponuré obrazové koláže, zazněla v super-pomalé verzi melodicky překopaná "Happy R.". Z příjemného rozjímání publikum vyrušila až divočejší skladba "Then I'd Have Less Time For Myself", ve které se Katka dokonale vyřádila a kapela na sebe v závěru upozornila solidním zvukovým brajglem. Jako vzpomínka na dnes už pět let starou desku "In Dust 3" zazněla "Danger". Je pravda, že po desítkách remixů už by to pomaličku chtělo nějakou tu novinku. Potemnělý sál, který se časem přeci jenom slušně zaplnil, prosvětlila až veseloučká "www.eost.pluto" a následně vzletná "Sensor". Katka poděkovala svým dětsky neviňoučkým hláskem za pozornost. Na přidávání tentokrát nezbyl čas. Čekalo se, co se bude dít dál.
U šatny se začali objevovat fandové oblečení stylově ve vojenském, nepřehlédnutelný byl především ohromný chlápek se zamaskovanou tváří, navlečený v jakési uniformě, který mě u baru, přiznávám, malinko vystrašil. Člověk si dneska nemůže být jistý ničím... Nakonec se ale ukázalo, že jeho hlavním posláním bylo srkání pivka a v závěru konceru pak ještě běh sálem s bubeníkem na ramenou.
British Sea Power. Vloni ještě předskakovali
The Strokes na jejich UK - šňůře a dnes už jsou označováni za nové
Joy Division! Sbírají nejrůznější ceny (cenami se v Anglii nikdy nešetřilo), jsou v kurzu - i když to ještě není současná první liga typu
Franz Ferdinand. Samozřejmě že se částečně vezou na dnešní (retro) kytarové vlně, ale jejich hudba tuhle módní škatulku po všech stránkách jednoznačně přerůstá.
British Sea Power jsou prostě trochu jiní.
© www.britishseapower.co.uk Po půl hodině zvučení se na scéně vyzdobené zelenými větývkami (ty si po koncertě rozebrali zelených větývek chtiví fandové) objevila parta vcelku nenápadně vyhlížejících mladíků. Kapela s nálepkou "nej koncertní banda na Ostrovech" do toho ale hned od začátku skutečně šlápla. I ten, kdo jejich skladby slyšel poprvé - a těch byla jistě většina - se mohl příjemně bavit. Průzračné a přehledné melodie byly ozdobou prakticky všech písní. Kromě toho mají
BSP ve svém hudebním arzenálu další ostrou munici - gradované kytarové jízdy s trochou psychedelie občas proloží pěkně po anglicku zvonivou kytarou, cizí jim není ani skoro-akustické písničkářství. Zasněnou romantiku s klavírem střídají dvouminutovou punkrockovou vyřvávačkou. Nechybí špetka grungeové nabroušenosti - ne však naštvanosti, vše zabaleno do veskrze současného řádně "zašpiněného" a "rozcuchaného" soundu.
Hlas, místy spíše ječák, zpěváka Yana zněl naživo hodně "bowieovsky", kytarista Noble s nástrojem zavěšeným proklatě vysoko nahazoval vtipné kytarové vyhrávky a lidi se bez problémů chytali. Početné publikum bylo vůbec sympaticky vstřícné, vnímavé, ale k nějakému bezhlavému paření se až na pár "přespolních" neodvažovalo. Přesto kapela dělala čest pověsti vyhledávané koncertní "atrakce". Dostalo se i na očekávaný společný kousek s
EOST "A Lovely Day Tomorrow", bohužel pouze v anglickém originálu (singl obsahuje ještě českou verzi).
Kateřina Winterová - za podpory houslistky a Honzy Muchowa - zvládla s přehledem pozici frontwoman s rockovou bandou za zády - příjemná hitovka.
Celý koncert však stál za to hlavně díky natahovanému emocionálně nabitému a totálně strhujícímu finále, při kterém rozkošnicky zatínal zuby i znovu "vypomáhávající"
Jan P. Muchow. O chvíli později se na jeho tváři objevila podobná grimasa ještě jednou, tentokrát však z mnohem prozaičtějšího důvodu, to když se mu jeden z
BSP crew usadil na zádech. Nutno podotknout, že Honza to ustál a stačil španělku obsluhovat i přes jeho trčící nohy. Takovej je to pašák! Bubeník - klávesák se vydal na výlet po Roxy a vyhecoval lidi k velkému aplausu. Na další přídavky bylo už ale bohužel ve čtvrt na jedenáct pozdě...
Příjemný koncert. Čas ukáže, jestli jsme náhodou nebyli svědky události srovnatelné třeba s dva roky starým vystoupením
The Strokes v sousední Akropoli.
British Sea Power,
Ecstasy Of St. Theresa, Roxy, Praha, 8.4.2004