Hned na začátku bych si chtěl něco vyjasnit. Rozhodně nejsem ani v nejmenším nějakým oddaným fanouškem téhle potrefené skvadry. To aby bylo jasno. Nesjíždím doma jejich desky, nemám po zdech jejich plakáty, neobjíždím jejich koncerty. Mám moc rád jejich klipy, líbí se mi jejich humor (mimochodem, aktuální šnůra byla nazvána "Where was Stínadla situated, Foglar? TOUR". No pánové, to by mě taky zajímalo!), žasnu nad tím, s jak samozřejmou lehkostí a grácií si podmanili český hudební šoubiz, jsou mi sympatičtí jako lidé, jako hodně potrefení "lidé". A to je asi tak vše. Monkey Business mě zajímají spíš jako fenomén. Nic vyhraněného. Jo a vždycky jsem měl radši J.A.R.! To je bez debat.

Naživo jsem je viděl opravdu jen párkrát, většinou spíš náhodou. Jednou to bylo z pětatřicáté řady letního amfiteátru, kde jsem si nudou kousal nehty u nohou. Přišlo mi to umělé. Podruhé sice z větší blízkosti, ale to mě (z nich) pro změnu začala neskutečně bolet záda a já je začal proklínat. Stejně jako všechny ty zubící se pomatence kolem. Asi to bylo všechno ve mně, psychologický blok? Trauma z dětství? Nevím. Ale to, co jsem si prožil na jejich hodně odvázané show v Hradci Králové, mě totálně odrovnalo. Koupil bych jim za to kytici růží a složil oslavnou báseň na každého z členů bandu!

Klub U Cikána je na oblasti jistě zavedeným koncertním místem, kde se za léta fungování vystřídala snad celá česká klubová špička. Přesto jsem si marně lámal hlavu nad tím, proč si kapela s takovými technickými požadavky, s takovými nároky a renomé, kapela, která pravidelně vyprodává Lucernu a velké kulturáky po celé republice, vybrala právě tohle místo. Záhy mělo být vše vysvětleno.

Poněkud ošuntělý lokál, za ním relativně malý sálek, nad kterým se vznáší "dekorativní" maskovací síť, po stěnách od kouře zažloutlé plakáty, vpředu mini podium od diváků oddělené pouze třemi svázanými stoly. No přátelé, kdo z vás viděl Monkey na takovém místě? Domácí prostředí, na první pohled klasický rokáč třetí cenové, ale celé to má svoji specifickou atmosféru.

Kapela si přivezla vlastní světelnou i zvukovou aparaturu. Výsledek byl ucházející. mnohovrstevnatý čistý a dynamický zvuk, kliďánko jste se mohli zaměřit na jakýkoliv nástroj a vychutnat všechny muzikantské fígle, světla dokonale sesynchronizovaná s rytmikou... co bych vám vyprávěl. Monkey Business v rozverné náladě začali nekompromisně a sebejistě - "Intercooler", "We Feel Better Than Jan Hus". Publikum se bavilo doslova od první vteřiny. To je další přínos téhle skupiny, odnaučila české publikum klasický přístup - "zaplatil jsem, tak mě bavte!". Naopak lidi se na jejich koncerty chodí bavit sami. Roztleskat a rozpohybovat publikum bylo tak pro Rupperta a spol. maličkostí.

Bezprostřední kontakt s lidmi, doslova tělo na tělo, kapele neskutečně svědčil. Ta mohla díky intimnějšímu prostředí naplno otevřít stavidla svému šílenému improvizačnímu šoumanství. "My jsme dnes trochu v kocovině, takže si to s námi pěkně užijete." Hlásí s potutelným úsměvem Roman Holý asi v polovině koncertu. "My už dneska hrát nebudem". Rozjíždí se regulérní estráda s tanci a zpěvy. Televarieté pro 21. století. Nechybí "veselé historky z dětství". Ale pozor, ani náročnější publikum "nedělní chvilky poezie" nepřichází zkrátka. Bohatě je musí nasytit srdceryvný divadelní výstup (samozřejmě bez mikrofonu) Ondřeje Brouska. Roman Holý, který působí v rozhalené zelinkavé košili jako ten největší osmdesátkový boss, vyvádí, jak za časů, kdy společně s Kohoutem v Kinoboxu drsně provětrávali veřejný televizní prostor. Mimo jiné odhaluje i tajemství své na zádech vytetované míchačky, kterou následně roztáčí…

Na pódiu se mícha vše. Probíhají ukázky z "připravované" desky "Mějte rozum" ("Amadeus"?). Postmoderní cirkus, totální blázinec. Dušek i se Čtvrtníčkem hadr. Lidi se válejí smíchy a nikomu snad ani nepříjde, že se skoro dvacet minut regulérně nehraje. Jsme diváky a účastníky hodně svérázné interaktivní "forbíny", při které nechybí divácké dotazy nebo nábor nových talentů. "Kolik že stál lístek? 270? To víte naše drogy, liposukce a plastiky něco stojí". Provokace. Kryl se musí smíchy převalovat v hrobě, když Holý z ničeho nic spouští "Anděla". Kam se hrabe Robbie. Můžete věřit tomu, jak jsou na pódiu všichni vykropení a zhulení, můžete to brát jako hru, ale to je vedlejší. Důležité je, že oni to mají všechno dokonale pod kontrolou (snad...), přitom je to neskutečná prča. Jo a hudba... Však to znáte, vše dokonale sehrané, energické, zábavné. Fajnšmekři si užívali drobné klávesové přestřelky, kytarový sólo výstup Oldy Krejčovce, působivé vokální exhibice pěvecké superdvojice nebo úžasné záseky sehrané rytmického komba Mrázek - Houdek. Svých patnáct vteřin slávy si jako tradičně užívají i různé světové hvězdičky - včetně Majkla. Na závěr "My Friends", "Piece Of My Life". Co víc si přát?

Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych mohl kdy napsat takhle oslavnou ódu na MB. Zdá se vám to jako pěkně mastný PRko? Bohužel, od Romana Holého, od Sony jsem neviděl ani korunu. Zatím...

Přiznávám, záda opět trochu bolela (po skoro třech hodinách), ale vlastně jsem si to uvědomil, až když mě ta navenek ohyzdná - aspoň pro dnešní večer však magická - "budova" vyplivla do příjemně vlahé noci. Přátelé, nejsem děd Vševěd, nezaručuji vám, že to bude na příští štaci znovu taková psina (asi jo...), ale za pokus to rozhodně stojí! Jediná rada, vykašlete se na monstr akce, raději si najděte tyhle floutky v nějakém malém klubíku. Howgh.

Monkey Business, U Cikána, Hradec Králové, 3.4.2004