V době, kdy média čtenáře zaplavují (toho slova si všímejte, nečtete ho naposled) nagelovanými sestřihy a rozzářenými úsměvy talentovaných pěvců z Novy, je složité se zorientovat a nezaštrachat kamsi hluboko vydařený, leč nekomerční projekt. Voda je živel, sebere vše, zatopí každou píď. Dostane se do poslední škvírky a všichni dobře víme, jak namáhavé je vyhnat vodu z ušních dutin, jak tam vlezle praská a my poskakujeme a ona pořád ne a ne zmizet. Přesně takhle se mi, to vám povídám, zahryzla do hlavy potopa alias Flood. Dřevním rockerům z Moravy totiž vyšlo debutové CD "Drivera" (vlastně je to reedice loňského dema), o které se postaralo brněnské sdružení premiantů Redblack. Asi pomalu chápete, že jedna z událostí české tvrdé scény se zrodila hned na počátku roku.

Brněnské vydavatelství si udělalo v minulosti jméno především podporou alternativních podob tradičních metalových žánrů doomu (Endless, Sad Harmony), HC-trash-punku (Insania) či blackmetalu (Root). S Flood ale vystřelilo projektil nové ráže, jejíž drážky byly předbroušeny už výtečnými Dark Gamballe. S potopou totiž do Čech připlouvá cosi, co má internacionální říz, co je konkurenceschopné, co je prodejné, ale nikoli laciné. Vezměte si teplický Kabát, ošaťte jím vzývané Queens Of The Stone Age a toto monstrum vypravte na starý dobrý čarodějnický sabat. Výsledkem bude muzikální bytost, která se zarývá pod kůži, a to doslova a do písmene.

Flood ovšem nejsou bezduchými vyznavači staromódních postupů, kteří by odmítali využití moderních zvukových technologií. Vždyť už úvodní "Heterostereo" ve svých počátečních minutách naznačí, že tito chlapíci nejsou proti troše neuchopitelné pípavosti. Pak ale rozjedou to, v čem patří k tuzemské špičce - stoner rock. Kytary zurčí jako vystřižené ze zaplivané putyky plné chundelatých vlasáčů, ochraptělý Tomáš Rakvica dává vzpomenout na slovutného Lemmyho, rytmika povětšinou šlape jako dobře promazaná motorka. Ano, kdesi v pozadí stojí Motörhead a ZZ Top, na nichž Flood stavějí (Blood On The White Wall", "Follow Your Lies"). Pro lepší stabilitu ale naroubují trochu grunge ("I Want To Save You"), mainstreamového hardrocku ("Major Z") či groovy rock'n'rollu (výtečná hitovka "Honey, I Don't").

Předností Flood je záběr zkušeností, který sahá do mnoha rockových žánrů. Kvartet Tommy Rakvica, Mira Laga (bicí), Petr Laga (kytara, basa) a Boban (basa, kytara) neulpívá na povrchu a každou skladbu se snaží prošpikovat od počátku do konce neobvyklými momenty. Příklad: pokud by v písni "Go Go Dance" stačila samotná základní melodicko-riffová linka, Flood ji ještě opepří dechovou sekcí a zběsilým pochodem na konci. Ve dvou česky zpívaných kouscích "Jako psi" a "Major Z" nechává kapela v plné kráse vyniknout Rakvicův charismatický vokál ala Josef Vojtek. Rakvica ovšem na rozdíl od pivařského showmana využívá svých možností komplexně. Navíc je velkým pozitivem, že až na pár slabších momentů lze Rakvicovu angličtinu označit za precizní a rozhodně ne slovanskou.

Asi by se dalo souhlasit se slovy Petra Korála, který v recenzi pro časopis RockShock napsal, že mu na desce "Drivera" chybí výrazné melodie, které by posluchači pomohly ve snadné orientaci. Pravda, hitové album to není, ale devizy jiného než-li melodického rázu jsou natolik intenzivní, že nedostatek potenciálních singlů můžeme lehce oželet. Namísto toho Flood disponují vytříbeným hudebním rukopisem s nebývalým žánrovým rozhledem. Jemně kombinují a kupodivu vycházejí posluchači vstříc. Ten ale musí chtít vnímat, musí se soustředit. Potom mu moravská potopa připraví podivuhodný - zdráhám se říct metalový - zážitek, na nějž zapomenou pouze ti, kteří nemají rádi "nesourodě konzistentní" tvorbu.