Nová kolekce The Cure "Join The Dots", která obsahuje sedmdesát skladeb na čtveřici CD, mapuje rozmezí let 1978 až 2001. Nejedná se přitom o výběr hitů a každý, kdo o sobě někdy prohlásil, že je fanouškem téhle "léčivé" kapely, by ji prostě doma mít měl, protože jinak to s tou jeho přízní není až tak horké. Více netřeba dodávat - leda, že byste si chtěli přečíst, jak to dopadlo.
8/10
The Cure - Join The Dots
Skladby: CD1 - 10:15 Saturday Night, Plastic Passion, Pillbox Tales, Do The Hansa, I'm Cold, Another Journey By Train, Descent, Splintered In Her Head, Lament (Flexipop version), Just One Kiss, The Dream, The Upstairs Room, Lament, Speak My Language, Mr. Pink Eyes, Happy The Man, Throw Your Foot, New Day, The Exploding Boy, A Few Hours After This, A Man Inside My Mouth, Stop Dead / CD2 - A Japanese Dream, Breathe, A Chain Of Flowers, Snow In Summer, Sugar Girl, Icing Sugar, Hey You!!!, How Beautiful You Are, To The Sky, Babble, Out Of Mind, 2 Late, Fear Of Ghosts, Hello I Love You (Unreleased psychedelic mix), Hello I Love You, Hello I Love You ( Slight Return mix), Harold And Joe, Just Like Heaven (Dizzy mix) / CD3 - This Twilight Garden, Play, Halo, Scared As You, The Big Hand, A Foolish Arrangement, Doing The Unstuck, Purple Haze (Unreleased Radio Virgin Version), Purple Haze, Burn, Young American, Dredd Song, It Used To Be Me, Ocean, Adonais / CD4 - Home, Waiting, A Pink Dream, This Is A Lie (Ambient mix), Wrong Number (P2P mix), More Than This, World In My Eyes, Possession, Out Of This World (Oakenfold mix), Maybe Someday (Acoustic mix), Coming Up, Signal To Noise (Acoustic version), Signal To Noise, Just Say Yes (Curve mix), A Forest (Mark Plati mix)
Celkový čas: 74:30 + 73:36 + 72:39 + 75:06
Vydavatel: Universal
Asi nikdo nepochybuje o tom, že zprvu post-punkoví, pak goticky temní i depresivní, posléze nekřečovitě poprockoví
The Cure patří k nepřehlédnutelným jménům nejen ostrovní pop music, a co se týče let osmdesátých, pak k nejvýznamnějším hudebním tělesům populární hudby vůbec. Aktuální rekapitulační kolekce v téměř dokonalém provedení má hned dva plně vypovídající podtituly: "B-Sides & Rarities 1978-2001" a "The Fiction Years". A jestliže dnes bývá nepříjemným zvykem zahrnovat hudební fanoušky kolekcemi "největších hitů" (a to především ze strany těch, kteří mají opravdových hitů tak maximálně na EP), pak tady se rozhodně o žádný tahák peněz z kapes posluchačů nejedná. Spíš dárek pro ty opravdové, zaryté a zvídavé fans, kteří se nespokojují jen s těmi nejomílanějšími skladbami. Název zde nijak nemystifikuje, navíc vzhledem k časovému rozpětí, které výběr zahrnuje, skvěle dokumentuje vývoj kapely od nápaditých, byť v provedení neumělých začátků, až po propracovanou, aranžérsky i produkčně dokonalou současnost (kde už je naopak těch nápadů nepřekvapivě méně). Idea celého kompletu vychází z dávného výroku Roberta Smitha, který se novinářům kdysi svěřil, že když si koupí nový singl nějaké skupiny, poslechne si napřed jeho druhou stranu. Protože ta teprve vypoví o tom, jaká ta kapela opravdu je. Vezmu to tedy hezky postupně.
První disk zahrnuje léta 1978 až 1987. Začátky, temné období a východiska z něj. Najdeme tu pro posluchače
The Cure kultovní kousek "Do The Hansa" či dodnes jeden z největších hitů skupiny, trochu hudebně naivní, ale stále působivou "10:15 Saturday Night", béčko debutového singlu. Z celého disku pak vyčnívá instrumentálka "Another Journey By Train", i po letech bez debaty geniální záležitost. Díky největšímu časovému úseku krásná ukázka vývoje - zprvu nesmělé písničky, jednoduché, úderné a melodické svou podstatou. Později stále rafinovanější zvuk i propracovanější aranžmá, provázející přesun z klubů do hal a stadionů.
Disk následující nás posouvá až do roku 1992. Přidrzle jednoduché a úderné písničky postavené na jednom stěžejním nápadu tu vystřídaly rozmáchlé, aranžérsky vypiplanější skladby. Vznosný zvuk, bohaté zvukové plochy a romantické melancholie. Zatímco nejvýraznějším nástrojem úvodu kolekce byla baskytara, tady již jednoznačně dominují klávesy. A také méně nosných nápadů, což způsobuje skutečnost, že mnohé písně splývají v jednu a prošumí hlavou, aniž by tu z nich po pár minutách něco zůstalo.
Výraznější skladby přicházejí až v druhé části disku, s obdobím vynikajícího alba "Disintegration" - mám na mysli třeba hybnou a nápaditými samply prošpikovanou "Babble", ve které kapela nezůstává nic dlužná své pověsti z předešlých let. Perličkou druhého kotouče jsou hned tři podoby coververze
Doors "Hello I Love You" - temná a psychedelická, rozverně popová a pseudo-hardcorová, vměstnaná do jedenácti vteřin.
Hned několik úvodních skladeb třetího cédéčka, které připomene období 1992-1996, dýchá vyloženou bezradností a tvůrčí vyčerpaností, ale naštěstí se opět objevuje zpestření v podobě dalšího dvojnásobného coveru, Hendrixovy "Purple Haze". A jestliže tradičnější rádiová verze je sice milá, ale vcelku nepřekvapivá, pak speciální příspěvek pro Hendrixovský tribute, postavený na výrazném tanečním rytmu, je skutečnou lahůdkou. Následné paběrky z různých soundtracků, snad jen s výjimkou úderné "Burn" z filmu "Vrána", zase sklouzávají do kapelového solidního standardu. Což nic nemění na faktu, že třetí část je z celého kompletu nejslabší.
Poslední čtvrtina kolekce se logicky ohlíží za posledními lety. Nad druhými stranami tu převažují spíše ony v názvu též obsažené rarity. Většinou jde o nejrůznější remixové verze; a třeba ambientní mix "This Is A Lie" je opravdu lahůdková záležitost. Až na výjimky tu dostaly přednost taneční úpravy a mnohé z nich jsou i velmi povedené, nicméně výjimka potvrzuje pravidlo a asi nejlepším momentem je akustická verze "Signal To Noise". Křehká, výrazná a svou jednoduchostí dokonalá. Pokud bychom brali jednotlivé disky jako oddělené části, pak tato čtvrtá jako celek funguje bezesporu nejlépe a dokazuje, že
The Cure ani po čtvrtstoletí existence nejsou jen zaprášenou připomínkou časů minulých.
Celá porce je opravdu výživná, pro nezasvěceného možná až příliš. Vyslechnout ji vcelku (přece jen se jedná o téměř pět hodin hudby!), počítám, bude dost tvrdý oříšek pro kohokoliv krom opravdu skalních příznivců, kterých ovšem i v naší malé zemičce není zase až tak málo. Pro ty se tu na podnose nabízí celá porce opravdových pokladů, stačí se jen začít probírat. A o tom, s jakou pečlivostí byla celá kolekce připravena, hovoří i skutečnost, že za fundovaným výběrem nestojí nikdo jiný, než sám
Robert Smith. Čtyřalbum disponuje nejen bohatým obsahem, ale i exkluzivním obalem. Ten je v podobě výtvarně pečlivě zpracované knihy, v jejíž deskách jsou uložena CD, a která skrývá bohatý průvodní text, doplněný o řadu fotografií, včetně všech obalů singlů, ze kterých pocházejí jednotlivé skladby, a také kompletní podrobná diskografie skupiny. Veškeré informace jdou do detailů, takže jako studijní materiál o kapele to i bez samotné hudby vůbec není k zahození. Jak už bylo řečeno v úvodu, fanouškům
The Cure lze doporučit jako nezbytnost, ale i pro kohokoliv jiného tahle exkurze může být hodně zajímavým výletem. Po ní už vás totiž od téhle party opravdu jen sotva někdy něco překvapí.
-
front (front, 02.03.2004 09:04) Reagovat
Nesouhlasim s tim, ze 3 disk je nejslabsi. Dle meho nazoru a nejem meho, b-strany z obdobi alba Wish patry k tomu nejlepsimu co Cure natocili.
Jsou take nejnarocnejsi na naposlouchani, takze chapu, ze na prvni poslech tolik nezaujmou, coz u opravdu kvalitni hudby je normalni.
-
3. disk nejslabší? (mouchodlab, 04.03.2004 07:34) Reagovat
Každý recenzent má právo na svůj názor, ale souhlasím s předchozím příspěvkem, že 3. disk je naopak nejlepší z celé kolekce. B-strany k Wish patří k tomu nejlepšímu, co se na singlech Cure nachází - jestli např. Halo zní bezradně, tak už fakt nevim, jak by skvělá písnička měla znít. Ještě tam mohly být přidány ty tři bezchybné remixy Friday, Letter a High... Jinak za slabší považuji disk 4., který svědčí o tápání v posledních letech (a to včetně Bloodflowers). Taky je zbytečné opakování Japanese Whispers na disku č. 1 - naopak chybí např. Charlotte Sometimes. Ale to jsou jen minimušky na jinak skvělým produktu - docela závidím lidem, kteří tuhle stranu tvorbu Cure neznali, pro ně vlastně vyšla 4 CD nové hudby!!!
-
Jeste jednou a naposledy (autor, 04.03.2004 20:27) Reagovat
Chtel jsem reagovat osobne, ale jak se zda, predchozi pisatele si za svym nazorem stoji natolik, ze se radsi boji podepsat skutecnym mailem (u uvedenych mi prisla automaticka odpoved, ze neexistuji) Cili:
1) ZADNY opakuji ZADNY The Cure nejsou poslechove narocny. Mam tu kapelu moc rad, ale to, ze i jejich nejtemnejsi veci jsou v podstate posluchacsky velmi vstricny, je proste nezpochybnitelny fakt. Jestli cokoliv od The Cure nekomu pripadne tezky na poslouchani, pravdepodobne ma problemy s hudebnim rozhledem.
2) Kazdy ma pochopitelne narok na svuj nazor, ale pokud podle meho nekdo tvrdi, ze Wish je dobra deska, asi toho moc o The Cure nevi. Jasne - je pozitivnim smerem komercnejsi nez jine desky, ale to je asi tak vse. A nejde ani tak o to, ze ja osobne ji povazuji za jednu z nejslabsich v diskografii.
-
Reakce (mouchodlab, 04.03.2004 23:07) Reagovat
Zdravim opet autora - svuj email neuvadim nikoliv z toho duvodu, ze bych se bal dusledku sveho nazoru na naprosto nedulezitou vec typu recenze desky (i kdyz si za nim stale stojim), ale proto, ze spamu mi chodi do schranky vice nez zdravo a dalsi zverejnovani emailu me opravdu nelaka (u vas system pravdepodobne poskytuje urcitou ochranu pred primym sberem emailu roboty, ale to se clovek dozvi az po odeslani nazoru). Velice rad si s tebou pohovorim na tema Cure, treba i osobne - a mohu predem upozornit, ze nejsem zadny svatecni posluchac. Recenze byla nicmene i pres svou delku povrchni a pohybovala se v mantinelech od "coververze" k dalsi "coververzi" - samozrejme jak jinak nez vzdy podarene. Nejake zamysleni ci hlubsi poslech veci z vlastni tvorby jsi pak shrnul pausalnim "krize, bezradnost apod.". To me vybidlo k reakci. Wish je dobra deska - zde ovsem akceptuji jine nazory...
-
wish (front, 05.03.2004 09:58) Reagovat
ad mail - stejny duvod, kvuli spamu svoji soukromou adresu nezverejnuji, naopak nechapu proc ji od lidi vyzadujete povine.
Ad Wish - cure poslocham uz asi 14 let, vlastnim jejich kompletni tvorbu (napr. JTD jeste nemam, ale krome 2 skladeb mam vse) desku Wish jsem zpocatku take nemusel, dost dlouho mi trvalo nez jsem ji prisel na chut, dnes ji povazuji za vrchol Cure. Pokud se mi wish zacal libit az po 20 poslechu a libi si mi dodnes o necem svedci. Za komercni dopad mohou dobre nacasovane libive hity Friday a High, ale zbitek uz je o necem jinem.
Myslim, ze mam vcelku velky hudebni rozhled a posloucham spousty narocnejsi hudby nez jsou Cure.
Souhlasim, ze starsi depresivni obdobi je naposlech vstricnejsi a tom prave mluvime.