Jméno: Nierika. Že jste takové jméno ještě neslyšeli? Opravdu? Tak přestaňte šmátrat po kalendáři a raději zabrouzdejte na tyto stránky, dozvíte se toho ještě mnohem víc. Místo narození: Kopřivnice. Rok narození: 2001. Pohlaví: neurčeno (ale oslovujme ho - děťátko - ona, je to tak hezčí). Nierika je tedy dnes už skoro tříleté škvrně dvou otců (a pak že to nejde!) Tomáše Neuwertha a Michala Burgeta (Nierika mu doma říká Bugy). Oběma taťkům však bylo již brzy po porodu jasné, že pro správný vývoj dítěte je ženský element přeci jen nenahraditelný (nejenom chladná fakta a rady do života, ale i city a hřejivého pohlazení je třeba). Vyrazili proto do světa a přivedli si pro dcerku hodnou macešku (Monika Lohrerová). No a aby se mimčo nenudilo a bylo kolem něho stále rušno, zavolali ještě kamarádům muzikantům (Vladimír Schwarz, Zbyněk Machetanz), kteří beztak bydlí hnedka přes ulici.

Nierika rostla jako z vody a už brzy se projevil její hudební talent. Vrstevníci ji moc nezajímali, už od dvou let si radši hrála s mnohem většími holkami a kluky (EOST, Tata Bojs). Sama by se k nim možná nedostala, oni by si možná takovýho kůzlete ani nevšimli, ale hodný strejda (Dušan Neuwerth), který mimochodem pomáhal i u porodu, ji s nimi seznámil. Větší kamarádi si mimčo okamžitě zamilovali (možná proto, že vlastní ještě nemají) a od té doby prcka občas vzali do Prahy nebo někam na výlet. Tam si s ním pak hráli a chlubili se ostatním. Zatím jezdila malá s nimi, ale učí se tak rychle, že už nyní trefí do Prahy bez problémů sama.

Nierika má ráda zvučnou elektrickou kytaru ("Másélko") a dunivou basu kamarádů od vedle, tátův hluboký, někdy až hypnotizující hlas ("Boogiestyle"), ale i Moničin sympaticky povědomý a uklidňující zpěv na dobrou noc ("Schwarzblack"). Ráda si hraje s tatínkovic Applem a elektronikou vůbec, ale už dávno nemá potřebu se předvádět, na svůj věk má vzácný cit pro vyváženost a míru, puberta ji nejspíš už dávno minula. Přesto si ještě občas umí hrát a být dětsky samozřejmá a veselá ("Yesternight"). A fantazii? Tu by jí mohl závidět i Terry Pratchett. Před spaním se nejraději toulá setmělou oblohou a k tomu si občas pustí nějakou dobrou muziku, třeba desku "In Dust 3" od kamarádů Honzy a Katky ("Isabella"), ale když nemůže dlouho usnout, přečte si klidně i starý paperback "z Divokého západu". Třeba ten o tom ošlehaným renegátovi, co si to takhle šine prašnou prérií a vypráví, dokud ho nezačnou stíhat hodně ostří šerifové ("Marijash").

Sám jsem se s ní už mnohokrát setkal a musím říct, že je to fakticky talent. Co talent, Nierika už je hotová osobnost, při setkání s ní máte pocit ohromného klidu a vyrovnanosti. Ona už zkrátka moc dobře ví, co chce, má vlastní názor na svět i na hudbu, chová se už prostě jako protřelý mazák. Na druhou stranu - někdy působí trošku zranitelně. Jindy je zase za tajemnou a dokáže člověku skoro až nahnat strach. Je zvláštní, ale v čem to přesně vězí, to vám neřeknu. No, třeba na ni jednou někde narazíte a možná vás taky potěší. Jisté je, že strávit pár chvil s takovou milou osůbkou se rozhodně vyplatí. A co až nám ještě trošku povyroste...