O tom, že tahle deska vyjde, asi pochyboval jen málokdo. Už když jsem s Danem Landou dělal rozhovor, zmiňoval chystané DVD a koncertní CD. Ostatně by to byla čirá marketingová neschopnost a neprozíravost opominout podobně tučný potenciál. Kdo by nestál o live desku člověka, jehož průměrný prodaný náklad je šedesát tisíc alb? Velkým byznysem byla samotná vystoupení, ekonomové ždímají sousto, seč jim síly stačí, proto "Vltava Tour" na pultech obchodů nepřekvapila. Vzhledem k oddanosti Landových fanoušků a určité raritnosti záznamu nelze o úspěchu pochybovat.

Kdo na některém ze čtyř zastávek zimního "Vltava Tour 2003" byl, ví přibližně, co jej čeká. Přibližně proto, že v takovém Hradci Králové byla Landova show prostoupena několika nedostatky, které se evidentně podařilo později odstranit. "Vltava Tour" je přesným záznamem z pražské T-Mobile Arény a výpadky z předcházejících měst už na desce nenajdete. Tedy skoro. Daniel Landa není excelentní zpěvák, navíc není "cvičený" na devadesátiminutový zápřah, takže v některých momentech má posluchač pocit, že rebelovi lehce dochází dech. To však k Landově muzice neodmyslitelně patří, takže prr!

Hudební projev záznamu je bez diskuse výtečný. Landa měl vždycky čich na výrazné melodie a relativně barvité aranže, na koncertech s Tomášem Varteckým, Petrem Kolářem a Markem Žežulkou za zády se ovšem písničky dostávají do zcela nových rovin. Většina skladeb se mění v ryzí a nikoli výjimečně pořádně hutný rock'n'roll, za který by se například kytaristovi domácí Kurtizány z 25. Avenue nemuseli stydět. Audiální rozmanitost Landových projektů se podařilo na pódium nejen přenést, ale dokonce ji rozšířit a uvést v nových souvislostech. Výbušnou energii navíc obdivuhodně opečovali koumáci v Sono studiu, takže z reproduktorů promlouvá čisťoučce drsný rockový výplach.

Již v reportáži z koncertu v Hradci Králové jsem chválil dramaturgii, která připravila playlist s maximální obezřetností. Desku "Vltava Tour" proto můžeme pojmout jako best of číslo dvě, jež je vzácně vyrovnané a do puntíku zaplněné. Nechybí jediná z klíčových pecek Landovy kariéry (pochopitelně vyjma Orlíku). Nejsilněji z devatenáctipísňového CD promlouvají dva kousky - jednak asi nejlepší Landova práce "Ona", a potom úvodní "Vltava". Tyto dvě písně jsou zároveň jasným dokladem toho, co si mnozí nechtějí urputně přiznat - že Daniel Landa je výtečný skladatel a zároveň pravověrný rocker.