Když firma Sony před osmi lety podepsala smlouvu se zpěvákem honosícím se exotickým jménem Finley Quaye, vypadalo to, že ulovila interpreta s obrovským potenciálem. Britský zpěvák se zajímavým hlasem a citem pro reggae připomínal Boba Marleye a suverénně zvládl nahrávat i s jungleovým vizionářem A Guy Called Geraldem, techno mágem Timo Maasem i triphopovým depkařem Trickym. Pak přišly jeho vlastní obrovské hity "Sunday Shining" a filmová "Even After All", výborné album "Maverick A Strike", cena Brit Award a první úspěchy za oceánem. Jenomže pak se v soukolí jeho kariéry něco zadřelo. Finley Quaye natočil nevýrazné album "Vanguard", které neuspělo ve fúzování trip hopu a reggae. Mizerný prodej, žádný hit a počínající nevraživost médií vůči jeho excentrickému podivínství. Quaye však ještě neměl říct svoje poslední slovo. "Much More Than Much Love" je jeho třetí album, na kterém si mírně vylepšuje svoji pověst pokaženou předchozím počinem. Avšak ambice svých chlebodárců ani zdaleka nenaplňuje. Vadí to ale?

Finley Quaye má tu smůlu, že jeho produkce - a obzvláště toto album - spadá do oblasti, která jako kdyby pomalu vymírala. Kvalitní pop, šmrncnutý reggae a soulem, který není líbivý na první poslech ani dost vzlezlý, aby zaručil okamžitý úspěch. V době, kdy se posluchačstvo dost radikalizuje, není lehké se prosadit s fúzí reggae a slunného popu raných 60. let. Quaye - a to mu sluší - se o to ale poctivě snaží. Zatímco na "Maveric" jakoby všechno šlo tak nějak mimochodem, na "Much More..." je snad až příliš slyšet, jak moc by se rád vrátil na vrchol. A to není zrovna dobrý vklad. V zoufalství si dokonce nechal zaplatit i Williama Orbitha (pracoval s Madonnou nebo Blur), aby mu natočil hit. "Dice" s Beth Orton měl možná být jeho záchranný singl. Orbithova decentní produkce pomohla přeměnit píseň do triphopového folku, který ale příliš času v britských rádiích nezískal. Nevadí, alespoň se to pěkně poslouchá. Jinde Quaye přidá jemnou country baladu "Lovers Return", nebo napodobuje svoje reggae favority v "Pearl's Of Wisdom". Zbytek desky boužel jen tak přošumí v písničkářské nevýraznosti. Závěrečná "Overcome" je ještě ucházející poslední písní, která se ovšem snad až příliš snaží zachytit se v uších posluchačů opakovaným refrénem. A co na to britské posluchačstvo? Album se první týden nepodívalo ani do padesátky. Pro někoho, kdo má popové ambice, je to přímo pohroma.

Nevýraznost "Much More Than Much Love" by mu paradoxně mohla v lecčem pomoci. Zbaven povinností k velké firmě, mohl by konečně rozvinou smysluplně svůj talent a vrátit se k hudbě, kterou kdysi dělal. Mnohé momenty na "Much More..." naznačují, že to v něm ještě doutná. Většina však už zní dost vyhlasle.