Myslím, že není nijak zvlášť nutné zaobírat se v recenzi současnými problémy Michaela Jacksona, od toho máme sekci novinek, kde je celá kauza sledována. Zapomeňme na chvíli na Jacksona podivína a věnujme se Jacksonovi hudebníkovi, jakkoli exceluje v obou směrech. Tento článek se ovšem týká jeho aktuálního výběru hitů "Number Ones", jenž byl sestaven stejně jako třeba v minulých letech u Elvise Presleyho, Beatles či Mariah Carey pouze ze singlů, které dobyly číslo jedna v hitparádách. Otázka je sice, jaké hitparády měli kompilátoři na mysli, ovšem i tak se k nám dostává porce skvělé hudby, jejíž jedinou vadou je jen to, že je na podobné výběrovce přežvýkána už potřetí v relativně krátkém časovém úseku.

Osobně koncepci singlových jedniček nepovažuji zrovna za to nejlepší řešení hitových výběrů, protože spousta skladeb přežila dodnes, aniž by na první příčky dosáhla a naopak. Přesně to se potvrdilo i "Number Ones" Michaela Jacksona, kterážto deska má samozřejmě za úkol hlavně ho vyvázat z kontraktu se Sony Music a z druhé strany finančně se zahojit po relativně neúspěšné poslední řadovce "Invincible". Mezi osmnácti skladbami tak najdeme až na dvě výjimky hity, ale několik skutečných perel se na výběr nedostalo.

Osobně mi omílání dávných hitů "Don't Stop 'Til You Get Enough" a "Rock With You" z přeceňované desky "Off The Wall" už leze na nervy, navíc když zde zabírají místo mnoha lepším skladbám z pozdějšího období, ale s tím nic nenadělám. Stále nejprodávanější deska na světě - "Thriller" - je zastoupena čtyřikrát, když kromě profláklých hitovek potěší hlavně křehká "Human Nature". Z desky "Bad", která se proslavila tím, že téměř všechny písničky z ní vyšly na singlech, zde najdeme hned pětici kousků, všechny jednoduše geniální, mým favoritem i po letech zůstává kytarová "Dirty Diana". Zklamání ovšem přichází s podle mě vůbec nejlepším albem Michaelovy diskografie v podobě nahrávky "Dangerous". Pouze jediná položka v podobě megahitu "Black Or White" je na tak úspěšnou a ve všech směrech dotaženou kolekci málo. Alespoň jedna z písniček "Will You Be There", "Give In To Me" či "Who Is It?" by si zde své místo zasložila. Dokonce chybí i tak velký hit, jakým byl "Heal The World"! Poslední dvě desky "History" a "Invincible" jsou zastoupeny shodně dvěma skladbami, přičemž první jmenovaná deska vyslala do oběhu hitů mnohem víc a druhá ani jeden. "You Rock My World" zde své zastoupení má povinné, ač je na na desce mnohem více skladeb, které by si pozici pilotního singlu zasloužily více, zařazení "Break Of Dawn" je pak čirým podvodem, protože ta se dostala na vrchol tak maximálně nějakého úzce specializovaného žebříčku amerického Billboardu a spíše má jen nalákat na koupi "Invincible".

Kapitolou samou pro sebe (ano, je to otřepané klišé) je pak jediná nová písnička na desce. "One More Chance" napsal R Kelly, jenž už pro Michaela složil třeba "You Are Not Alone", ovšem tohle je skladba z mnohem nižší ligy. Kdyby Jackson dával na singly béčka, pak by se "One More Chance" dostalo asi tak jako poslední béčko na sedmý singl z "Dangerous". Místo toho, aby se snažil opět překvapit něčím zcela novým a originálním, díky čemuž se stal slavný, zkusil vsadit na jistou a nahrál sladkou baladu, která není naprosto ničím zajímavá. Bojím se, že z toho už se nevyhrabe.

"Number Ones" velmi pěkně mohou splnit účel vánočního dárku pro člověka, jenž se jinak o Michaela Jacksona nijak zvlášť nezajímá. Pro ostatní výběr nemá valného smyslu. Když se ale odhlédne od všech polemik, kteráže skladba by na desce být měla a která naopak ne, stále zůstane kvantum skvělé hudby, které svědčí o genialitě tohoto umělce. Bohužel možná genialitě, která už zůstala v minulosti. A věřte mi, že bych si velmi přál, aby to nebyla pravda a Jackson nás za pár let ještě něčím překvapil jako v době "Thrilleru" či "Dangerous".