Nádherné symfonické orgie

22.11.2003 23:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Na počátku listopadu vtrhla do kin podle očekávání velmi razantně třetí část ságy o Matrixu. Možná ještě více než druhý díl rozděluje "Matrix Revolutions" diváky na část zklamanou a část nadšenou (málokoho nechává po shlédnutí chladným). V naší recenzi se nyní můžete dočíst, jak se podařil soundtrack k závěrečnému dílu této trilogie.
9/10

Různí - Matrix Revolutions (soundtrack)

Skladby: The Matrix Revolutions Main Title, The Trainman Cometh, Tetsujin, In My Head, The Road to Sourceville, Men In Metal, Niobe's Run, Woman Can Drive, Moribund Mifune, Kidfried, Saw Bitch Workhorse, Trinity Definitely, Neodämmerung, Why, Mr. Anderson?, Spirit of the Universe, Navras
Celkový čas: 63:30
Asi není příliš sporu o tom, že pokud soundtrack k jakémukoliv filmu neobsahuje písně, ale z drtivé většiny scénickou hudbu k filmu, vždy riskuje, že bude samostatně bez obrázků neposlouchatelný. Výjimek, kdy je scénická hudba natolik nápaditá, plná nosných melodií a aranžérských lahůdek, že obstojí sama o sobě, není zrovna mnoho. Mohu s čistým svědomím říci, že soundtrack "Matrix Revolutions" k těmto světlým výjimkám jednoznačně patří.

Více než hodinu dlouhé CD obsahuje z devadesáti pěti procent symfonickou hudbu z pera Dona Davise, ve třech případech rozvinutou o techno motivy ve spolupráci s Juno Reactor. Rád bych ovšem zdůraznil, že symfonická hudba k filmu neznamená v tomto případě nudná. Ať už je to nervní "Woman Can Drive", mohutná "Moribund Mifune", křehká "Trinity Definitely" nebo zpočátku zadumaná a ke konci dramatická "Why, Mr. Anderson?", mají všechny skladby překrásné, uchvacující melodie. Aranže využívají možností symfonického orchestru naplno, nečekejte jen pouhé smyčcové stěny - v orchestru hrají opravdu všichni. Navíc je zvláštní, že mi skladby vůbec neevokují scény z filmu (čemuž ovšem přispívá, že jsem jej viděl zatím jen jednou). Hrají prostě samy za sebe a při jejich soustředěném poslechu není čas ani chuť vnímat či myslet na cokoliv jiného.

Z popsané palety barevných symfonických skladeb vykukují tři velmi odlišné, ovšem do celku skvěle zapadající kousky. Čtvrtá skladba "In My Head" od Pale 3 je jedinou čistě techno skladbou desky, která ovšem celek nikterak nenarušuje a působí jako zajímavé oživení. Třináctá skladba "Neodämmerung", která ve filmu doprovází souboj Nea a agenta Smitha, pak naplno zapojuje vedle orchestru také mohutný, středověké křesťanské chorály evokující sbor. Opravdu úžasná skladba. Pokud se pozorně zaposloucháte, co sbor pěje, asi nebudete příliš moudří, neboť kdo už dnes rozumí staroindickým filozoficko-esoterickým textům zvaným upanišady, jsou-li zpívané v originále, že? Naštěstí v bookletu lze nalézt překlad do angličtiny a ten vřele doporučuji ke studiu. Podstatně napomáhá pochopit úlohu Nea v dějinách a o čem že celá matrixovská trilogie vlastně je. A na konec jsem si nechal poslední skladbu "Navras". Ve filmu zní při závěrečných titulcích, tudíž nebyla limitovaná žádnými obrázky. Patří mezi tři skladby složené dvojicí Don Davis a Ben Watkins z Juno Reactor. "Navras" rozvíjí melodické téma z chorálové "Neodämmerung" a doplňuje jej snad ve všech myslitelných směrech. Prolínají se tu temné taneční rytmy s arabskými a indickými melodickými motivy, křesťanským chorálem, mohutným a valivým klavírním doprovodem a divoce pádicím symfonickým orchestrem. Skutečně něco, co vás zatlačí do křesla a více než devět minut vám nedá vydechnout. Opravdu nádherný zážitek.

Co napsat závěrem? Snad jen velice stručně - soundtrack k "Matrix Revolutions" je třemi slovy velice podařená deska, kterou lze k soustředěnému, vnímavému poslechu vřele doporučit. Ovšem zvukový podklad k mytí nádobí rozhodně nečekejte.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY