Lisa Maffia se proslavila jako členka So Solid Crew, zodpovědná za nakažlivé refrény (udělala hity jako "21 Seconds" a "Oh No!"). Dva roky po zázračném vzestupu se londýnští Wu Tang Clan (jak je mnozí přezdívali) dávají na cestu newyorských Wu Tang Clan - pouští se na sólové dráhy. Romeo a Harvey už si své debuty odbyli, teď je čas pro "čtyřiadvacetikarátovou princeznu", jak vítá P&R reklama Lisu Maffia. Její debutová deska "First Lady" právě spatřila světlo světa. Zatímco So Solid vydali nedávno lehce zapomenutelné a přehlédnutelné album "Second Verse", "First Lady" Lisy vzbuzuje nepoměrně větší pozornost. Stejně jako So Solid verze 2003 se ohlíží spíše za oceán než do anglických garageových klubů. Produkce i hostování se ujali jednotliví členové party z jihu Londýna, takže deska zní trochu jako druhý díl pokračování úspěšného debutu So Solid "They Don't Know".

Začátek je více než nadějný - Swissovo "Intro" a první singl "All Over" nažhaví údernou dávkou UK garage s Lisou jako R&B divou. O místo před mikrofonem se musí prát se třemi rappery ze So Solid, takže to zní jako klasická skladba typu "rapper - zpěvačka v refrénu - další rapper". Už druhá skladba je první výstraha - "Women Of The World" je tak podobná jisté skladbě Ms. Dynamite, že to až není hezké. Jdeme dál - "Down" je pomalý R&B funk ala Aaliyah, "Wrong Guys" je zase pokus o to být Mary J. Blige bez jejích hlasových kvalit, které musí nahradit studiová technika. Je už jasné, na co narážím? Jakoby "First Lady" byl jen jeden zoufalý pokus být někým jiným za druhým. O tom, kdo vlastně Lisa je, získáte jen velmi mlhavou představu. Navíc bohužel platí, že méně Lisy (ve starých skladbách So Solid) je více Lisy. Když volí spojení s "rapovými výtržníky" ze So Solid ("So Solid Party", "All Over") postavené navíc na roztomile lo-fi produkci, daří se jí. Zdaleka nejlepší skladbou je špinavá "Night Crawler" na samotném konci alba. Jinak její všemožná snaha být "anglickou Beyonce" (viz. imitace typicky amerického R&B v bonusovém klipu) selhává ať už se jedná o obligátní balady ("In Love") nebo pop ("Life", přímo úděsná "City Life").

Logické je srovnání s dalšími zpěvačkami britské R&B scény, jako jsou Ms. Dynamite nebo Aleshou z Mis-teeq. V obou případech Lisa končí beznadějně poražena. Není rozhodně taková osobnost jako Ms. D a chybí ji cit pro funkativní groove Mis-teeq. A to raději nemluvím o žhavých a originálních mužských objevech anglické "urban music" poslední doby, jako jsou The Streets, Dizzee Rascal nebo Fallacy. Lisa i So Solid prostě zůstali o krok pozadu, i když to zatím tak nevypadá.

Jednotliví členové So Solid i jejich uhlazené klony (Big Brovaz nebo Blazin' Squad) v současnosti vládnou britskému žebříčku, ale to asi nebude trvat dlouho. Škoda, že anglická urban music zapomněla, že zajímavá je jen do té míry, do jaké je jiná od své starší a zkušenější sestry - americké urban music. Beyonce, Mary J. Blige nebo Ashanti z Lisy nikdy nebude, stejně jako JD nebo AC Burrel nebudou nikdy P. Diddy nebo The Neptunes. Kopírovat a klonovat vzory z druhé strany oceánu musí vést nutně k porážce. Tou dopadla i tato deska. Lisa zůstává "první dámou" jen a pouze v rámci své bývalé kapely.