Vydat první desku vyžaduje mnohé, štěstím a připraveností na příležitost počínaje a nezbytnou dávkou odvahy konče. Odvaha Janě Fabiánové zřejmě neschází, to její album "Zamilovaná ničitelka" ukazuje poměrně jasně. Štěstí se na ni usmálo. Ona věděla, že přeje připraveným, a po vítězství v soutěži Rozjezdy pro hvězdy chytila příležitost za pačesy. A tak nám autorské trio Jana Fabiánová, DJ Neo (který desku i produkoval) a Out-in-Space představují dvanáct písní a dvě bonusové skladby.

Hudba na "Zamilované ničitelce" by se dala shrnout do několika vět. Velmi jednoduché kolovrátkové tuc-tuc rytmy, doplněné o střídavě z pravého a levého reproduktoru se pitvořicí elektronické zvuky, které působí dojmem, že byly stvořeny na klávesách střední cenové třídy kdesi v panelákovém obýváku. K tomu ve dvou skladbách a jednom bonusu vybrkává ne příliš nápaditě akustická kytara, což je jako zvláštní přínos písním zdůrazněno v bookletu. Do hudby zní Janin zpěv, který je sice prost chyb, ale též jakékoliv originality, zajímavosti či náboje. Prostě tak ševelí a vy si nejste jisti, jestli melodii slyšíte poprvé, potřetí nebo posedmé. Potažmo zda slyšíte melodii, nebo spíše řečeno s Cimrmanem "...výplně, přemostění až vycpávky..." Zkrátka nic, co by bylo nějak objevné v roce 1988, natož dnes.

Textová stránka je těžko k hodnocení. Zpěvaččin nevýrazný hlas se totiž v doprovodu natolik utápí, že je velmi těžko se na texty soustředit a vnímat je (v bookletu otištěny nejsou). Těch pár veršů, které jsem pracně zachytil, mě ani neurazily, ani neoslovily. Rapová vsuvka Oty Klempíře v písni "Jack" je na hony vzdálena jeho vtipným hříčkám, které známe třeba z tvorby J.A.R., pouze se několikrát po sobě dozvíme překvapivé sdělení: "Jsem Jack!". Dobrá, proč ne, ale že bych to musel slyšet desetkrát? Zajímavé je laškování s francouzštinou ve dvou skladbách (jednou za využití veršů Paula Verlaina) a jeden kompletně francouzsky zazpívaný bonus. Jazyku tomu sic nevládnu, ale Janina francouzština zní velmi mile a přirozeně. Ale to mi přijde málo.

A na závěr pár slov k bookletu. Pokud jej rozložíte, získáte z jedné strany šest čtverců velikosti CD, na každém pak stylizovanou fotku Jany Fabiánové (Jana zasněná, Jana usmívající se, Jana laškovná, Jana rozhodná apod.). Z druhé strany pak na vás vykoukne miniplakát Jany Fabiánové ála Bára Štěpánová s "vlastnoručním" podpisem. Co dodat? Že od F. A. Brabce, který je pod fotografiemi podepsán, bych čekal nápaditější záležitost.

Chci doufat, že Jana Fabiánová své tvorbě věří, že se nejedná o chladný kalkul. Nicméně nezbývá mi než ono doufání. Z výsledku to totiž není vůbec poznat.