Bena Cristovao mám fakt rád. Jasně, vzhledem k tomu, že už dávno nepatřím mezi teenagery, čím víc jeho tvorba zní obyčejně písničkově a kytarově, tím víc mě baví. Naopak jeho rapové a mlaďochům se podbízející eskapády a podobně mě spíš míjejí, když už mě rovnou neštvou. A pak přišlo "Elastico".

Ben ji napsal na songwriting campu s rumunskou dvojicí Kate Linn a Fantomel (takový Marshmello z Wishe). Aby měli šanci v co nejvíce zemích, přibrali ještě Jombriela z Ekvádoru a Willyho Williama z Francie. Z celé písničky obrovsky čiší, že jejím jediným cílem je vyrobit hit - a třeba se jim to i podaří. Otravnost songu totiž dosáhla až obdivuhodné úrovně.

Nemá smysl přemítat nad tím, proč taková skvadra různorodých hudebníků upekla skladbu s latinskoamerickým základem a trochou reggae a proč všichni svou angličtinu zpotvořili podivnou ragga dikcí, jako by na jachtě z videoklipu pluli kolem Jamajky. Ten se přitom natáčel na Tenerife. Podupávat si u toho ale nejspíš bude každý, i ten, koho skladba o tom, jak je holka elastická a co vše se svým tělem dokáže, bude vyloženě iritovat.

Třeba já jsem si "Elastico" pustil čtyřikrát po sobě. A už nechci. Ale možná dám play ještě jednou. Nebo dvakrát...