I když na to rozhodně nevypadá, Lucie Bílá letos oslaví šedesátiny. A aby těch výročí nebylo málo, loni uplynulo čtyřicet let od písničky "Neposlušné tenisky", se kterou debutovala. A tak přišel čas na novou verzi, kterou otextoval Pokáč.

Hudbu tehdy složil Petr Hannig, text napsal Václav Hons. Píseň se časem proměnila v symbol lehké rebelie a taneční energie své doby - a i po dekádách zůstává populární napříč generacemi. S odstupem let může působit úsměvně, jenže právě ta jednoduchost a naivita posloužily jako odrazový můstek k bohaté kariéře oblíbené zpěvačky.

Původní slova upravil Pokáč tak, aby do nich otiskl svůj humor i Bílou, jak ji známe dnes. Díky tomu se propojily dekády od vzniku skladby po současnost: už nezpívá o klukovi na vojně, ale o chlapovi z Ostravy, o korálcích a o tom, jak je jí doma v papučích dobře.

Nejde přitom jen o nostalgii - spíš o vtipné poděkování autorům, spolupracovníkům a lidem, kteří ji roky provázejí, navíc se tu umí zasmát i sama sobě. Interpretka to bere jako návrat i nový začátek, do letitých hitů jinak nevrtá, naopak dál vydává nové věci, což ostatně loni potvrdila povedenou deskou "Obyčejná holka".

Staronovou hitovku doprovází klip, jehož námět i režii si vzal na starost Jaroslav Zderadička, za kameru se postavil Lukáš Marek. Víceméně věrohodně a hravě kopíruje původní verzi z roku 1985. Dokonce se kvůli tomu dala dohromady taneční skupina UNO včetně baviče Richarda Genzera. A upřímně, Bílé to v něm sluší podle mě daleko víc než před těmi čtyřmi dekádami, však posuďte sami.