Pražský Echt! je jistě pro kohokoliv, kdo se alespoň minimálně orientuje na domácí hudební scéně, pojmem, který netřeba představovat. Postupem času se dnes stal i jakýmsi českým zosobněním škatulky "pub-rock". Má za sebou bohatou historii s řadou personálních proměn (ze zakládající sestavy dnes už zbyl jen zpěvák, saxofonista a kytarista Karel Malík), ale pro tento moment je nejdůležitější skutečnost, že si své jarní výročí rozhodl pořádně užít a nepromarnit.

V diskografii skupiny zatím figurují tři samostatné studiové desky, vydané v posledních šesti letech, ale koncertní konzerva, zachycující krom jednoduchých a zpěvných písniček i energii z pódia a nepřenositelnou atmosféru, dosud chyběla. A je odvahou vydavatele, že si troufl k tomuto účelu zaznamenat pouhopouhý jediný koncert, na kterém se navíc v pozici hostů objevilo i několik bývalých členů. Nevznikl tak jen obvyklý koncertní výběr, ale cosi jako historický artefakt. Echt! je kapela, která svou tvorbou nenechává nikoho chladným a přirozeně ho nutí zaujmout stanovisko. Na jedné straně tak stojí fanoušci z řad těch, kteří si cení přirozenost a nepompéznost, s jakou k hraní pražská pětice po léta přistupuje, na druhé pak odpůrci, kteří jí většinou vyčítají staromilství, programovou ignoranci módních trendů a nechuť k instrumentálním exhibicím. Podobně provokuje k názoru i aktuální nahrávka. Pomineme-li zavilé odpůrce kapely, jsem si jist, že na dva tábory rozdělí i ty, kteří Echt! mají rádi.

Narazit na koncert v Akropoli, který je slušně nazvučen, se stává stále méně častou náhodou (za kterou obvykle může to, že si kapela posadí za mix svého zvukaře), a připočteme-li k tomu fakt, že záznam koncertu se pochopitelně nikdy nepodaří dostat na technickou úroveň studiové nahrávky, máme tu první háček. Nahrávka je bohužel dost plochá a deska prostě moc nehraje. A je jen otázkou, jestli se přes to jste ochotni přenést a nechat si to vykompenzovat skvělou atmosférou koncertu. Naopak se myslím velmi povedl výběr, ze zásadních věcí mi tu asi chybí jen "Kytara", naopak bych oželel "Vojnu na Itálii", která v dřívějším podání Jana "Sahary" Hedla vyznívá lépe. Přednost dostaly spíše optimističtější kousky, temnějších a depresivnějších záležitostí se v sestavě objevilo minimum. Celkově se však podařilo vytvořit velmi slušný reprezentativní vzorek, kdo si poslechne na seznámení se skupinou tuto kolekci, asi ho už sotva kdy Echt! nějak zásadně překvapí.

O čem by ovšem bylo vyložené unfair se nezmínit, je úžasný "novinový" booklet cédéčka. Karel Haloun patří určitě mezi výtvarníky par excellence, ale tady nastavil do budoucna vysoko laťku i sám sobě. Navíc je podepsaný i pod v bookletu otištěným rozhovorem s Karlem Malíkem, který rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo v souvislosti s touto kapelou publikováno. A zanedbatelné nejsou ani uvedené Malíkovy poznámky k jednotlivým písním, protože jim (i když možná neplánovaně) dodávají další, často nečekaný či překvapivý rozměr.

Jak už bylo řečeno na začátku, existence oficiálně vydaného koncertního záznamu je u téhle kapely více než potěšující, protože především o koncertech tahle kapela je, i když na prezentovanou filosofii a nad běžným průměrem se pohybující Malíkovy texty by se také určitě nemělo zapomínat. Pro ty, kteří na zaznamenaném koncertě byli, to je určitě moc pěkná vzpomínka, a pokud tahle konzerva dokáže i někoho z nové generace posluchačů přesvědčit o tom, že i v muzice pokora a jednoduchost nejsou na škodu a že jasný názor je lepší než sebemodernější póza, pak svou úlohu plní víc než dobře.