Deset písní na vaší novince "Sojčí teror" spojuje vzdor a boj proti bezpáteřní a zlomyslné udavačce sojce. Čím vás vlastně terorizuje?

Luboš: Sojka v sobě nese negativum, které provází celé album. V téměř každé písničce se objeví narážka na ni - buď slovo, nebo zvuk, který vydává (pípání). Sojka je mrcha. Když si vezmeš pohádku, objevuje se tam socialistický narativ. Každá postava má něco, Trautenberk je zarytej kapitalista, Krakonoš představitel strany, hajný udavač, Anče a Kuba plebs a sojka estébák, co vyhledává problémy. Proto ji netřeba litovat. Sojka je vždy škodná.

Jako předzvěst jste vydali dva singly. První se jemnoval "Hory volají". Jak často hory volají vás - a vyslyšíte je, když se tak stane?

Luboš: Často. Pocházíme z úpatí Šumavy, stačí nám hodit kamenem a jsme na Šumavě. A rádi to volání vyslyšíme.

Slavíte patnáct let na scéně a teď jedete turné s Třemi sestrami, které vyvrcholí v O2 areně. Jak jste si sedli - a co chystáte pro zmíněný vrchol?

Dála: Sedli jsme si už před dvěma lety, jedeme už druhé rovnocenné turné. To první nás strašně bavilo, a tak jsme to upekli znovu. Do O2 areny máme spoustu nápadů, ale uvidíme, zda se nám podaří je realizovat. V souvislosti s tímto místem cítíme pokoru. Ale zvukař nás chlácholí, že je to jen velkej zimák. My z nóbl podniku ale budeme chtít udělat kůlničku na dříví, sama vizualizace k tomu vybízí.

Říkali jste, že se tam možná proletí i sojka. Už máte někoho, kdo do toho půjde?

Dála: Mafuna, stavební kámen Tří sester, který jim hostuje a stará se o ně - od nošení toaletního papíru až po jídlo. Tomu jsme řekli, že se proletí jako sojka. Nechce, ale bývá poslušný. Zůstává otázka, o co se zastaví...

Na albu se podíleli i Tomáš Hajíček jr. (Krucipüsk), Márdi (Vypsaná fiXa), Michal Skořepa (Pan Lynx) a pěvecký sbor Nozizwe & Ubuntu Choir. Jakou měrou a do jakých písní přispěli?

Dála: V naší písničce "Netáhlo" se zpívá: "Já jsem línej a vůbec mi to nepřekáží." Luboš byl línej, a tak jsme oslovili Márdiho. Chtěli jsme jeden text, napsal nám dva, proto jsme nakonec použili oba. Desku to udělalo barevnější. Márdi má podobný názor na věci, je vtipný. A Luboše to aspoň zaktivovalo k dokončení nahrávky. Je to vlastně poprvé, kdy nám někdo zvenku psal text. Poslali jsme mu hotové smyčky a do nich tvořil. Nechtěl si nechat do textů sáhnout, my jsme chtěli, ale nakonec jsme je nechali a pohráli si s aranží a se stavbou písniček.

Márdi pracoval na písni "Šelma sedlák". Jde o rýpnutí do vlády?

Dála: Nejsme politická kapela, zpíváme o Aničce a o žrádle. "Šelma sedlák" vypráví o pašování přes krkonošské hranice.

Luboš: Odkazujeme spíš na film "Krakonoš a lyžníci" než na politickou agitku, na tu my sereme.

Dála: Druhá, na které Márdi pracoval, se jmenuje "Koníček" a pojednává o charakteru Čechů.

Tomáš Hajíček tam přispěl bicími?

Luboš: Toho jsme pozvali, protože náš Jiřík takový úder nemá. Chybělo tam víc řezničiny. Riffy samy o sobě nejsou tak tvrdý, proto jsme to chtěli dohnat.

Dála: Občas nám zahostoval v písničce "Dáma" nebo při křtu "Vzpoury kanců".

Luboš: Je kreativní. Až ve studiu vymýšlel, jak to zahraje.

Dála: Já tomu říkám, že přijel nepřipravený. (smích)

Luboš: On to má v krvi, hned to slyší - stejně jako Michal Skořepa, který složil "Sojčí teror" za jednu noc.

Dála: Sbor domluvil Milan Cimfe, protože se mu tam líbí jedna zpěvačka. (smích)

Ulehčuje vám život, že máte jako kapela vymyšlený koncept? Ani témata "Krkonošských pohádek" nejsou bezedná, že?

Luboš: Těžit se z toho dá. Ze začátku to bylo ulehčení, ale přijde nám to čím dál tím těžší, proto si rozšiřujeme hřiště. Nezpíváme jen o "Krkonošských pohádkách", Aničce a žrádle, třeba zmíněná skladba "Netáhlo" se zabývá leností. Ten prostor si rozšiřujeme, nejsme v ohrádce, ale musíme k tomu přistupovat citlivě, abychom nebyli zase úplně mimo.

Dála: Ať uděláme cokoliv, dovedeme si to obhájit. Ze lží uděláme pravdu. Kolikrát věci vylezou jinak, než jsme chtěli, ale ve finále si za nimi stojíme.

Čím si vysvětlujete, že recenzenti o vás nepíšou kladně, ale popularita vám přesto stoupá? Mají Češi rádi nadsázku?

Dála: Kritika kolikrát v našem případě bývá objektivní. Ale my neskládáme hudbu a priori, abychom byli velcí muzikanti, ale aby to bavilo lidi na koncertech. Ono to je skočný, veselý, ať to jede dopředu. Nás baví hrát koncerty a pak to baví fanoušky.

Luboš: Nechceme dělat žádné velké umění, řídíme se heslem: "Hudba je až na druhým místě, od začátku musí být prdel." Ať si recenzenti říkají, co chtějí, dokud se bavíme a maká to...

Dála: Jestli nám chce někdo napsat recenzi, musí přijít na koncert, to činí 50 % Trautenberka. Každý fanoušek to jistě potvrdí.

Jste formace, která budí emoce.

Dála: To znamená, že začínáme být slavní, když už nás komentují i ti, které nezajímáme. Teď už to očividně chytá i lidi, kteří na nás nechodí.

Někdo na internetu dokonce psal: "Takovej agrometal s texty Marka Ztracenýho."

Luboš: To je Šumavou, je to soused.

Dála: S agrometalem přišli Kabáti s deskou "Má ji motorovou".

Luboš: Ale když si vezmeš, že vyprodali Vypich, asi není blbě, co děláme.

Dála: Bohudík pro nás. Ukazuje to vkus českého fanouška - dát si to pivko a usmát se. Mít založený ruce a poslouchat hudbu, pivo v ruce neudržíš.

Další názor: "Jako dobrý, ale hudebně prostě jako kapela pro dědinské zábavy. Máte na víc! Kde jsou ty vaše nečekané hudební zvraty, změny rytmu a tak?"

Dála: Líbí se mi, že máme na víc.

Luboš: Ale máme i na míň. (smích)

Dála: Teď tou novou deskou jim zavřeme ústa.

"Za mě je to slabý a i takový divný... bohužel... Trautenberk umí dělat větší pecky, chtěl bych, aby se vrátili k surovému stylu z 'Hladové srny'..."

Dála: Tohle jsme řešili. Naopak skladba "Hory volají" oslovila lidi, co nás neposlouchali. Probudili jsme ty, co nás nevnímali. Trošku jsme naštvali ty naše fanoušky. Ale nemusejí se bát, že v nás "Hladová srna" nezůstala, na desce jsme v jiných písních naopak přitvrdili.

Luboš: Nejde vyhovět všem. Nějak jsme se vyvinuli. Stárneme, možná měkneme. Máme rádi tvrdou muziku, ale ne vždy člověk musí složit masakr.

Druhý singl, který lákal na album před jeho vydáním, byl na začátku školního roku "Umaštěný tváře", který tematizuje školní jídelny. Co vy a vzpomínky na ně?

Dála: Podobný. Tam jsme brainstormovali, jak by to mělo vypadat. Původně "Umaštěný tváře" byla "Šelma sedlák" - o tom, že se má sedlák dobře a spodina ne. Pak jsme za tím čím dál tím víc viděli tu paní kuchařku, která má plný tašky, je půl druhé a došlo maso.

Luboš: Všichni jsme se shodli na tom, jaká ta ženská je, jen to dát do těch vět.

Dála: Bylo choulostivé vymyslet lokaci pro natáčení klipu, který zobrazí tu pravdu. Nakonec jsme našli jednu ideální jídelnu. Čtyřicet let schválně neinvestovali do kuchyně kvůli tomuhle klipu, aby to víc vyniklo. (smích)

Luboš: Museli jsme video stylizovat do osmdesátých let, abychom se současníků nedotkli. Doba je někde dál.

Hlavní roli hraje Marika Procházková. Jak moc je obtížné zlanařit někoho ze slavných, aby s vámi spolupracoval?

Dála: Tyhle věci zařizuju já. Ne vždy je to jednoduchý. Dostávám se k nim přes obdržený kontakt, jako byl třeba Pepa Dvořák přes Markétu Hrubešovou, někdy přes management jako tady Marika. Tam se jelo tvrdě přes termín, kdy může a kolik za to bude chtít. Pak jsem s ní měl asi čtyřicetiminutový hovor o tom, jak to bude vypadat. Byla důsledná, opatrná, ale pak změnila názor. Chtěla to vzít hodně profi, objela si barrandovský kostymérny a podobně.

Třeba Milana Šteindlera jsme do "Buržousta" ukecali tak, že jsem obešel manažera. S některými jsme zůstali kamarádi, pro některý to byla jen práce. Třeba Hynek Čermák mohl až ve druhé půlce listopadu, ale my jsme potřebovali natáčet v červnu. Proto místo Hynka hlavní roli odehrál náš Mirek.

V "Elegánovi" zmiňujete lyžák.

Luboš: Je to o seznamování na sjezdovce. Občas lyžuju, ale neseznamuju se na sjezdovce, protože člověk neví, do čeho jde, přes ty vrstvy. (smích)

Dála: Jako zajíc v pytli. Zjistili jsme, že jde o české "Loards of Board".

Luboš: Nejlepší na tom je, že mě to napadlo v létě.

Dála: Máme další nápady na klip. Groteska nám ještě mezi videoklipy chybí. "Mužoretka" je zpomalená, teď bychom to dali 1,2x rychleji.

Jak se lišily přípravy oproti předešlým řadovkám?

Dála: Všechno bylo jinak. Čtyři desky nám produkoval Miloš Bešta z Asmodeusu, všechno jsme dělali v klatovským exAviku, protože to máme doma a u Pavlíka Broma nám bylo vždycky příjemně. Miloš byl hodně vytížený, protože dělal rockový opery. Trochu jsme si zařádili s Milanem Cimfem už na "Buržoustovi" a "Jelitovi" z předchozí studiovky, kde jsme si u něj natočili tyhle singly. Teď jsme se k němu vrátili s celým albem.

Kapelu to otočilo o 360 stupňů, naučili jsme se skládat jiným způsobem. Byli jsme zvyklí všechno dělat ve zkušebně, po staru, v šesti. Teď jsme šli producentským způsobem. Na "Hladové srně" z nás nápady vypadly hned, jak se nahromadily. Pro tuhle desku jsme přemýšleli nad každou věcí, abychom se neopakovali a dali fanouškům něco nového.

Rádi opěvujete lenost a to, že se vám nechce nic dělat.

Dála: To umí nejvíc Luboš, já bych se to rád naučil.

Luboš: Většinou člověka zastaví ošklivá nemoc. Makal jsem jak debil, pak jsem v pětadvaceti letech dostal rakovinu. Od té doby jsem línej a jsem na to hrdej.

Do "Nelži" jste použili úryvky z filmu "Slavnosti sněženek". Je to váš oblíbený film?

Dála: Máme rádi českou klasiku.

Luboš: Tam se zpívá o stáří - a když tam slyšíš to "dědku", sedí to tam.

Dála: Ještě jsme chtěli do Umaštěnek hlášku o pánvi, ale pak jsme si řekli, že do jedný písničky to stačí.

Luboš: Na každou desku dáváme takovou hlášku, která tam textově sedí.

Album končí písní "Sojčí terror" - jde o předělávku lidovky "Střelil táta sojku". Jak vás napadlo sáhnout po ní?

Luboš: Ještě než jsme měli pořádně něco složenýho, věděli jsme, že tam bude. Že to bude průvodní, sranda písnička. Každá řadovka takovou obsahuje.

Dála: Jedná se o něco podobnýho jako třeba "Kakala Anička na větvičku", což je taky lidová písnička. Nikdo z nás ji moc nemusí, ale fanoušky těší, že opěvujeme Aničku a její krásu nezdolnou. Ona trvá asi minutu dvacet, playlist proto neurazí.

Luboš: Zpívá se v ní: "Kakala Anička na větvičku hovínko jak taštička. Škrábala se v prdeličce, vyškrábala Vašíčka." Lidi, co nás neznají, na nás ze začátku koncertu koukají jak na idioty - jestli to myslíme vážně, nebo jestli je to sranda. Až po tomhle pochopí, že je to prdel.

A Aničce se to líbí?

Luboš: Anička je na to pyšná. Když jsme točili klip k písni "Mužoretka", nechali jsme jí ušít růžový kostýmek mažoretky.

Dála: Anička je stopadesátikilový basák Jan Suchý - dodávám pro neznalé.

Luboš: Chudák se musel převlíkat milionkrát. V jednu chvíli, kdy už byl fakt dost nakopnutej, povídal, že klidně v těch koncertních šatech půjde na nákup, ale tohle příště už fakt ne. Má to rád, ale nesmíš ho nutit do extrémů. Je to holka cudná.

Dála: Přišel z deathmetalové kapely. Když jsme sháněli basáka, říkali jsme mu, že potřebujeme Aničku... Jelikož mlčel, brali jsme to jako souhlas. Jeho manželka mu na první koncert spíchla z peřiny, co bývá na chalupách, sukni na gumu. Měli jsme pár vzpomínkových koncertů, kde jsme dělali revival sami sobě. Musíme to zopakovat. Pohádka nás spojila.

V merchi máte i vlastní pivo Kančí ležák.

Dála: Anička je pivař. Chodí po minipivovarech. Po zvukovce se vypaří a přijde s igelitkou. Zkrátka pivní turista. Pivovar Permon nám udělal vlastní šarži. Na příští rok plánuje další šarži piva.

Kolik si toho dáte, než jdete na stage?

Luboš: Já, první zpěvák, a Mirek, druhý zpěvák, si musíme dát před každým koncertem dva až tři rumy. Pivko občas taky. Já ne, pak jsem línej a ospalej.