Scéna připomínala spíš opevněnou citadelu než obyčejné pódium. Nechyběly věžové konstrukce, šikmé rampy, obranné zdi z LED panelů a kovu či masivní bicí podstavce. To všechno vytvářelo vizuál, který evokoval frontovou linii vytaženou z moderního válečného filmu. Světla kreslila po kulisách oranžové a ocelové kontury, pyro sloupy vystřelovaly několik metrů pod střechu haly a kouř se přeléval přes hranu pódia jako plyn z rozbitých granátů. A dokonce se střílelo z děl. Ostravar Aréna v ten večer připomínala pevnost pod palbou, ne domácí stánek extraligového klubu.

Večer otevřel The Legendary Orchestra, speciální projekt spojený se Sabaton právě pro aktuální turné. Podle oficiálních informací funguje tahle formace jako "Sabaton cover band v orchestrálním provedení", tedy samostatný ansámbl, který přepracovává katalog kapely do masivních symfonických aranží se sbory a sólisty, bez elektrických kytar a klasických bicích.

V Ostravě nastoupil orchestr přesně v 19:00, smyčcová sekce obsadila levou stranu pódia, žestě a bubny pravou, za nimi se rozmístil sbor a vepředu několik výrazných sólistů. Vypadalo to a znělo jako něco mezi Hansem Zimmerem a vojenskou přehlídkou.

Toto speciální seskupení se během svého setu opíralo o skladby z různých období kapely - od starších hymen po novou éru desky "Legends". Mohutná filmová dynamika, sborové linky, dramatická vypravěčská mluva a aranže, které známé hudební motivy posunuly do prostoru symfonického soundtracku, to ještě okořenily. Část publika tleskala po každém crescendu, jiní posluchači se teprve pomalu orientovali v tom, že předskokani nepřinášejí kytarové riffy, ale zvuk, který by bez problémů seděl k válečnému eposu na velkém plátně.

Po orchestrálním bloku následoval krátký přestavbový moment, světla potemněla a do popředí vstoupila divadelní složka. Na rampy vkročily postavy stylizované do Napoleona, Caesara a pruského důstojníka - ta vizuálně odkazovala k Bismarckovi. Jednalo se o jasné gesto směrem k tématům nového alba i dlouhodobé obsesi kapely vojenskou historií. Tihle generálové procházeli kolem strojově přesných stage-handů, na obrazovkách se objevovaly mapy front, staré fotografie a stylizované bitevní záběry. Nešlo o dlouhou scénu, spíš o prolog, který připomněl, že Sabaton nepracují jen s hudbou, ale i s dějinnou mytologií. Dle nespokojených výkřiků některých fanoušků se ale zdálo, že ne každý z návštěvníků to ocenil.

Hlavní set odstartoval přesně ve 20:30. Úvod obstaral nový singl "Templars", jehož rytmika se zakousla do arény s přesností tankové kolony. Kytary vyřezaly do vzduchu jasný motiv a Joakim Brodén v maskáčích a taktické vestě okamžitě převzal roli velitele. Bez dlouhého úvodu pozdravil halu "Dobrý večer, Ostrava!" a hned poté s úsměvem přidal "Já neumím česky,", čímž spustil první salvu smíchu. Následovala "The Last Stand", ideální druhý kus. Refrén totiž fungoval jako společný pochod - "for the grace, for the might..." zpívala celá hala.

Prostřední část vystoupení sloužila jako živá prezentace nového období "Legends". "Hordes of Khan" cválala ve staccatovém rytmu, s melodikou odkazující k východním škálám; "I, Emperor" nabídla dramatické tempo, kde se prostor otevřel jak pro melodickou kytaru, tak pro herecký projev. Caesar z úvodní scénky v tu chvíli dostal hlas. "Crossing the Rubicon" poskládalo ostré riffy s melodickým refrénem, který okamžitě zakořenil mezi fanoušky v prvních řadách.

Publikum během celého večera skandovalo "ještě jedno pivo!, a to přece frontman nemohl odmítnout. A tak do sebe na ex dvě kopnul. Do toho na něj pršeli plyšoví krtečci. Jednoho si vzal do ruky a řekl: "Krtek". Mimo jiné také česky zmínil, že je na koncertě i jeho maminka,což následoval slovem "kur*a!, protože tím pádem nemůže vypít hodně piv, aby se za něj nestyděla. Když toho totiž hodně vypije, prý se začne svlékat... Fanoušci řvali smíchy a ocenili jeho bezchybnou češtinu. Pro neznalé - švédsko-český zpěvák má maminku z Česka a také české občanství.

Druhá polovina koncertu se opřela o kombinaci nové éry a prověřených hymen. Song "The Red Baron" fungoval jako energická jízda s výraznými klávesovými linkami, "Stormtroopers" tempo ještě zvýšil a přišel čas na kytarová sóla. Skladba "A Tiger Among Dragons" dostala prodloužený úvod díky sólu bubeníka Hannese Van Dahla, které otevřelo prostor pro masivní čtyřbubnový motiv vpředu na rampě. Energie konečně přeskočila i na tribuny, takže v zadních řadách se nakonec hýbali i ti, kteří původně plánovali spíš sedavý večer.

Emoční vrchol před finále přinesla "Christmas Truce". Světla zchladla do modro-zelených odstínů, projekce zobrazovaly zákopy, ruce fanoušků se zvedaly s telefony i bez nich a refrén rezonoval s respektem, který na metalovém koncertu nevzniká automaticky. Píseň "Soldier of Heaven" udržela melodický tah, zatímco "The Attack of the Dead Men" znovu přepnula do tvrdší polohy. V téhle skladbě Joakim sáhl po plynové masce, přešel k bariéře a celá scéna působila jako živý obraz k titulnímu příběhu z první světové války. Pivo létalo vzduchem, v refrénu ale nikdo neztratil linku.

Finální část setu odemkla klasickou sabatonovskou trojkombinaci euforie, nostalgie a společného zpěvu. "Night Witches" rozpohybovala arénu napříč sektory, "Primo Victoria" spustila největší sing-along večera a při "To Hel and Back" se hala proměnila v jeden velký refrénový chór. Song "Far From the Fame", který si na tomto turné odbyl debut právě v Ostravě, asi proto, že jej inspirovaali českoslovenští letci, v Ostravě logicky vyvolal speciální odezvu, kdy část publika sledovala scénu s větší pozorností než jindy. "Masters of the World" pak fungovala jako symbolické uzavření celé legendární kapitoly před závěrečnou skladbou z repertoáru formace v podobě "The Last Battle".

Když doznívaly poslední tóny a hodiny ukazovaly 22:30, fanoušci stále tleskali a skandovali. Sabaton tímto večerem potvrdili, že jejich "Legendary Tour" nepřináší jen větší světla a víc ohně, ale skutečný posun směrem k metalovému divadlu, s orchestrem, scénářem a propracovanou dramaturgií. Ostrava dostala plnohodnotnou kapitolu z nové éry kapely; kapitolu, na kterou hudební fajnšmekři nezapomenou při žádné další debatě o tom, kam až může arénový metal vyrůst.

A fanoušci to skutečně ocenili, celou dobu měli ruce nahoře, skákali, tleskali, řvali, zpívali a užívali si nezapomenutelný večer. V budoucnosti, což muzikanti oznámili během vystoupení, se na ně čeští příznivci mohou těšit v Plzni. Prý tam mají skvělé pivo.