Mojí pozornosti dlouho unikali, možná i tím, že začínali v jiném žánru. Nakonec mě ale stejně dostihli - všimla jsem si jich před dvěma lety u singlu "Jizvy". Od té chvíle Jamaron sleduju průběžně. Upřímně - nejdřív jsem je strčila do škatulky lepší zábavovky, tuhle nálepku ale ze sebe postupně strhávají, i díky přitvrzení a energii, která z nich sálá. Sami říkají, že nejhorší je zůstat stát na místě - a přesně to se potvrdilo. Kdyby se hudebně nevyvíjeli, nejspíš by mi pořád unikali.

Deska obsahuje třináct skladeb, z nichž jen tři jsou pro posluchače úplně nové. Každá působí jako dílek, který zapadá do výsledného puzzle. Spojuje je moderní, nástrojově vybroušený zvuk. Nerozhodilo je ani tragické úmrtí basáka Filipa Karlíka - část písní vznikla ještě s jeho baskytarou - pak na jeho místo naskočil Lukáš Rešl. Ve výsledku to nijak nevrže, celek drží pohromadě.

Formace se sourozenci Dostálovými v čele na nahrávce často míří na vážnější témata, upozorňuje na problémy a většinou přidává i poselství. Pojítkem je symbolika víry - naděje v lepší zítřky a víra v sebe sama - skladby často fungují jako sebemotivace.

Čtvrtá řadovka startuje "Nepatrnými ztrátami". Sirény a houkání přitáhnou pozornost a skladba dobře funguje i jako intro. Nese ale pachuť - odkazuje na válku nedaleko nás. Tvrdost tu stojí vedle popově návykových linek. Jednalo se o první singl nové éry a jeho vibe se propsal do celé kolekce. Novinky nejsou zametené až na konec tracklistu, ale kapela je nasázela v jeho průběhu.

"Ocel" vybuchne jako nezajištěná mina - člověk dokáže víc, než si myslí, a nenechá se semlít. "Přísahám" vypráví o vztahu, který čas zahojí - a pro jedno kvítí slunce nesvítí.

"Na co čekáš?" - ptají se v dalším songu. Svoboda je nejvíc, ať už jde o útěk z utažené smyčky, nebo o schopnost žít přítomností a chytit šanci za pačesy. Táhne ji dlouhé kytarové sólo. "Jizvy" míří na sebepoškozování, deprese a vnitřní démony, snaží se hojit šrámy těm, kteří s tím bojují. "Outsider" jde ruku v ruce - šikana a odstrkování nejsou fér a není nutné dělat z lidí terč. "Na tvojí straně" zachycuje nevyrovnaný vztah a souboj dvou povah, kde ať uděláš cokoliv, je to špatně.

"Gambler" za mě patří mezi nejlepší loňské skladby. Miluju ten pozvolný náběh. Jde v něm o zápas se závislostí i se životem - někdy jsi nahoře, jindy dole. Život je hra a záleží, jak zahraješ se svými kartami. V hlavě si ji přejmenovávám na "Hráče".

Jak napovídá přírodopisný název "Zákon džungle", i v 21. století často vítězí právo silnějšího - a to fakt není dobře. "Andělé" ukazují zranitelnost, hlavně tu niternou, a těžký návrat zpět. Finále zdobí další kytarové sólo.

"Utíkám" utíká před sebou, životem, problémy - ale vzdát se nemá cenu. Útěk není řešení, nejde ho opakovat do nekonečna, i když láká jako nejjednodušší cesta, když se nechceme znovu spálit.

"Smrt nás nerozdělí" mluví o ztrátě blízkého. Filip ji napsal ještě před svou smrtí - až mrazí, jak to předjímá. Zvukově mi ale na albu přijde nejslabší - roztěkaná, nedotažená. Její poselství tím ale samozřejmě neshazuju.

"Velkej sen" se ohlíží za dosavadní prací a cíli před dalším zářezem v podobě Fora Karlín. Třináct let nebylo jen hezkých, ale často i trnitých. Je to pomalejší, uklidněná tečka, nechá doznít emoce, možná dojme a vyvolá chuť držet jim palce.

Po téhle desce opravdu něco zůstane - minimálně písničky, některé klidně i hity. Jamaron čeká ještě dlouhá cesta, ale směr mají správný. Neslyším v jejich současné tvorbě výraznou vatu ani slabinu, i když hrají poměrně přímočaře. Mají, co má správná kapela mít: rockovou sílu, údernost, energii, charismatickou zpěvačku i smysluplné texty. Bratrské duo přidává temnější vokály, frontwoman jako rocková víla vše rozsvítí.

Na novince i dokazují, že klasický rock není mrtvý a že dá se hrát svěže. Nemusí znít jako agrorock o pivu a čtyřech akordech pro pupkáče v džískách. Ukazují, že máme dát šanci vytrvalým, kteří nepolevují, a za to nabízejí říznou, energickou a tvrdou hudbu s mladým drivem.

Ocenit si zaslouží i obal, který sází na jednoduchost s dominantní fialovou barvou a pootevřenými dveřmi uprostřed. Symbolika je jasná - všechno mají před sebou a žádná překážka není nepřekonatelná, ani neplánované těhotenství zpěvačky. Ať je tohle album jejich klikou - nejen od dveří.