Co říkáte na to, že Gabriela Gunčíková vystupuje s Ghost?

Vašek: Moc jí to přeju. Je fakt pecka, že se stala součástí takové světové kapely.

Byla by pro vás čest vystupovat s takovou zahraniční hvězdou i za tu cenu, že byste museli zůstat v utajení? (než došlo ke zpracování rozhovoru, informace už byla oficiálně potvrzena - poznámka autorky) Nebo považujete svoji současnou kariéru za větší výhru?

Jakub: Já bych si pod maskou třeba Slipknot rád zazpíval, ale to neznamená, že by to pomohlo kapele.

Vašek: Tak třeba u Slipknot se většinou ví, kdo je pod maskou. U členů Ghost mi přijde, že to zůstává více utajované.

Vloni jste předskakovali Alice Cooperovi. Jak na to vzpomínáte?

Marie: Měla jsem pocit, že jsme byli na nejlíp zorganizované akci. Všechno mělo pravidla. Žádný natáčení. A nakonec nás po show jejich kytarista pochválil.

Vašek: Bylo to hodně přátelské. Před koncertem se mi přihodil nečekaný technický problém, kterého si lidi od Alice všimli - a hned mi sami od sebe pomohli.

Je spíš výhoda, či nevýhoda mít skupinu tvořenou ze sourozenců? A proč?

Ondra: Když mluvím o naší kapele, říkám, že hraju s bráchou, a dodám, že ségra zpívá. A někdo namítne, že jsme jak Kelly Family. Rockeři to neslyší rádi. Jsme takový Mašín Gun Kelly Family, psáno podle Mašínových sourozenců - prostřílet se na západ. Být jako rebel.

Vašek: Asi to na první pohled vypadá, že Dostálových je v sestavě dost, ale Hejdových je také hodně.

Ale zažít takovou mánii jako kdysi oni by nebylo špatné, ne?

Marie: My jdeme radši pozvolna a chceme, aby to vydrželo.

Máte za sebou "Forever tour". Jaká byla?

Marie: Dlouhá. (smích)

Jakub: Šťavnatá.

Marie: Z mého pohledu to bylo jiné. Předtím jsme se snažili být vidět, furt natáčeli pozvánky, až jsem z toho byla unavená. Teď lidi přišli sami.

Vašek: Šlo to samo. Třeba v Brně jsme měli dvakrát víc lidí než na předchozí šňůře.

Čím to, že to šlo samo?

Marie: Asi nás milují. (smích)

Jakub: Udělali jsme spoustu singlů, které mohly posluchače nalákat.

Marie: Nebo to může být tím, že jsme změnili styl a přitvrdili.

Vašek: Lítáme na lidi ze všech možných stran.

Ondřej prohlásil, že "čím víc se kapela prosazuje, tím líp jsem v danou chvíli pochopil, že je potřeba zvolnit". Je to způsob, jak předejít vyhoření?

Ondra: To platí pro mě, dělal jsem management, vedl jsem spoustu věcí a pak to začalo být kontraproduktivní, začal jsem být dost přetížený. Když jsme podepsali smlouvu s Universalem, spadla mi spousta starostí z krku. Úkoly jsme si ve skupině mezi sebou rozdělili. A máme hlasovací systém, že minimálně tři z pěti musejí souhlasit. Když se někdo nevyjádří do čtyřiadvaceti hodin, ztrácí hlasovací právo.

Jakub: Ne všichni musejí řešit všechno, ukáže se až finální varianta - například s merchem. Jenom v kapele máme asi devět různých chatů - crew, booking, merch, účetnictví, klipy apod.

Jaké to je být pod velkým labelem? Usnadnilo vám to život? Mluví vám lidi z vydavatelství do tvorby?

Jakub: Zásah do nahrávek je minimální. Spíš si zavoláme a poradíme se.

Vašek: Jde o drobnosti typu vytáhnout zpěv, hlasitost nástroje. Ne předělat refrén atd.

Label v souvislosti s vaším příchodem prohlásil: "Do Jamaronu vkládáme velké naděje, jejich pódiový i hudební potenciál je nepřehlédnutelný i v kontextu charismatické zpěvačky Marie Dostálové. Ve velmi blízké budoucnosti mají na to zaujmout pozice nejúspěšnějších domácích rockových kapel, jako jsou například Kabát nebo Rybičky 48." Jak se vám líbí tyto ambice a přirovnání?

Ondra: Když to nebude, nic se nestane.

Marie: Potenciál tam ale vidíme.

Ondra: Myslíme si, že bychom v budoucnu mohli jet po halách, že to není nemožný. Už teď jsem šťastní, co jsme dokázali. Téměř nás živí, že předáváme emoce lidem, kteří se pak cítí naplněnější nebo zažijí hezký večer. Častokrát přijdou, že pro ně hodně znamená naše tvorba, že jim pomáhá v osobních věcech i po psychické stránce. Třeba že si díky naší písničce rozmysleli sebevraždu. To je pak nepopsatelný pocit.

Jedná se o písničku "Jizvy"?

Ondra: Byla to "Osudová balada". Ale co se týče songu "Jizvy", přišla za mnou slečna a ukázala mi, jak má pořezané zápěstí, a řekla, že jí pomáhá, co děláme.

Co písnička, to jiná problematika. Kdo za texty stojí?

Ondra: Já s bráchou.

A kdy vyjde nové album?

Jakub: Rádi bychom ho vydali letos.

Marie: Plány jsou veliký. Ty prozradíme na koncertě na Občanské plovárně 28. srpna. Oznámíme tam jednu důležitou informaci.

Minulé album jste natáčeli v Sonu. Nyní spolupracujete s producentem Damiánem Kučerou. Bude tomu tak i nadále?

Kuba: Vše na novém albu bude ze Slap od Damiána Kučery.

V čem bude nová deska jiná? Lišily se její přípravy?

Kuba: U posledního alba "Generace" jsme přišli s demáči do studia, kde se to všechno přehrávalo. U Damiána přijdeme, hodně dema se použije, nahrávám to ve studiové kvalitě - linky kytar, basa, synťáky a blbosti vzadu. Přehrávali jsme zpěvy a bicí, zbytek se zachoval. Ondra nemá takový producentský skill, proto se to místy přehrává.

Ondra: Díky tomu, že jsem skončil v práci, začal jsem se věnovat tvorbě. Jak říkal brácha, moje demáče jsou takový neučesanější. Co se týká textů, než jsme šli do studia, dvakrát jsme se sešli s kapelou a pilovali texty. Ale teď vyšlo najevo, že nejlepší je jít za Damiánem rovnou, on má k textům hodně co říct. Místo jednoho dne ve studiu tam strávíme tři, ale mám z toho klidnější pocit. Například u posledního songu jsme Damiánovi přiznali spoluautorství, protože se na něm podílel i jako textař, sice šlo jen o dvě tři slovíčka, ale o ta zásadní.

Nemá se bát Vašek, že by Damián, mimo jiné bubeník Skywalker, převzal jeho místo?

Kuba: Damián je fajn, ale Vašek je nenahraditelný. Zastává více funkcí, spravuje nám sociální sítě a ještě má čtyři členy rodiny, kteří s námi spolupracují a tvoří naši crew.

Jak jste přišli na nového basáka Lukyho?

Marie: Úplně náhodou, autorem této myšlenky je Vašek.

Lukáš: Již tři roky píšu pro konkurenční magazín Headliner. Měsíc před tragédií jsem se členy skupiny dělal rozhovor pro rubriku, kde představuju mladé kapely. Pouštěli mi demáče a bylo to celkově hezké setkání.

Vašek: Neplánovali jsme to. Lukáše jsme viděli prvně na rozhovoru, předtím ani potom jsme si nikdy nepsali. Potom se v září bohužel stalo to, co se stalo. Půl roku jsme neřešili, zda budeme mít baskytaristu. Když jsme si pak říkali, že by mohlo začít něco nového, vzpomněl jsem si, že Lukáš měl na Facebooku profilovku s baskytarou, a hned jsme mu zavolali.

Jak moc těžké je zapadnout do rozjeté kapely?

Lukáš: Nejdřív jsem na to koukal jako blázen. Ondrovi jsem po telefonu odpověděl, že jsem v práci a že se mu ozvu. Večer se mi to rozleželo v hlavě a řekl jsem si: "Proč si s Jamaron nezkusit zahrát?" Byť jsem si tedy ze začátku moc nevěřil. Hrával jsem do té doby v undergroundových partách. Jamaron mě vždy hodně bavili a měl jsem jejich písničky roky naposlouchané, ale stejně to byl obří skok do skupiny, která nehraje dvakrát do měsíce, ale de facto každý víkend dvakrát.

Jakub: Změna životního stylu.

Lukáš: Teď se to na mně trochu podepsalo. Uvědomil jsem si, že je potřeba změnit životní rytmus.

Marie: Je to tlak, vůbec nám to nedošlo. Založili jsme si kapelu, tak nějak jsme hráli, nabalovaly se akce a s nimi i lidi. Ale Luky byl zvyklý chodit pět dní do práce, dva dny víkend, jenže do neděle je dojezd koncertů, kdy si člověk moc neodpočine.

Lukáš: Jsem zodpovědný člověk a nesnáším, když jsem ve věcech nejistý a nemám je dotažené.

Jakub: Na první zkoušku přišel Luky nahrocený, asi čtrnáct kousků. V půlce jedné písničky říkal, že zahrál jeden tón blbě. Přitom jsme tam udělali víc chyb my než on.

Vašek: Nebyl to konkurz, jenom jsme si řekli: "Pojďme se sejít, zahrajeme si, pokecáme."

Jakub: Řešili jsme, zda dělat konkurz. Vaška jsme takto získali, ale teď jsme to tak řešit nechtěli. Spousta lidí psala den po tom, co se to stalo, že je to mrzí a zda nehledáme basáka.

Vašek: Ono to bylo spíš stylem, že ten člověk napsal, že se hlásí na konkurz, že hrál v těchto kapelách a jak je dobrý.

Ondra: To byly komentáře pod oznámením toho, co se stalo.

Vašek: Hned jsme takové komentáře mazali, věděli jsme, že žádný konkurz nechceme. My jsme ani nikoho jiného neoslovili, pouze Lukáše.

U mě by takoví lidi hned skončili, když ukázali takovým způsobem svůj charakter.

Ondra: Taky že jo. A to si někteří zaplatili členství ve fanclubu, aby se s námi mohli potkat, aby nám vtloukli do hlavy, že s nimi musíme hrát a že nevíme, jak se dobře dělá muzika.

Chtěli jste to po Filipově smrti zabalit?

Marie: Na to jsme nemysleli, ale byli jsme v útlumu, neměli jsme chuť cokoliv dělat.

Jakub: Tři dny po tom, co se to stalo, jsme natáčeli klip k songu "Jizvy". Vše bylo pronajatý, domluvený, kolem toho hodně zařizování, tak jsme to nechali a nějak jsme se s tou situací porvali. Filip k tomu dělal hudbu.

Ondra: Byl jsem v kontaktu s tatínkem Filipa. Sám chtěl, abychom pokračovali.

Jakub: První koncert - celá show se slzami, všichni jsme brečeli. Další turné (podzim i jaro), než k nám nastoupil Luky, jsme basu jeli z nahrávek, na playback z Filipova comba.

Jste na sebe po této tragédii opatrnější?

Jakub: Já teda jo. Dřív jsem jezdíval na kole bez helmy, klidně i na červenou. Teď to nedělám.

Ondra: Pokaždé, když přecházím ulici, projede mi to hlavou.

Jakub: Šetřím se ve spoustě věcí, když si myslím, že jde zbytečně o riziko. Měl jsem rád adrenalin - bungee, skok padákem... Ale bojím se.

Stmelili jste se po této události, podrželi vás fanoušci?

Marie: Ano, fanoušci byli skvělí. Tiskli si i vlastní trička. Uvnitř někdo potřeboval víc času, někdo víc pracovat, tam se to nepotkalo, ale ve výsledku jsme se podrželi.

Jakub: Každý to prožívá jinak, někdo chce mlčet, někdo to říct celému světu.

Marie: Já chtěla od všeho klid a pít Jägra, protože ho pil Fíla.

Ondra: První okamžiky nestmelily, ale rozbily.

Je výhoda mít v čele ženu?

Jakub: Je to výhoda… ale ne ségru. (smích)

Marie: Možná je pro nás výhoda to, že málokterá z rockových kapel má holku v čele.

Jakub: Naše barvy hlasů jsou odlišnější a dovolí nám hrát díky tomu i jiné věci.

Vašek: Nevím, jaké to je mít v čele jiné zpěvačky, ale u Máji to stoprocentně výhoda je.

Jakub: Mája není diva, aby si vymýšlela. Můžeme jí to říct na rovinu.

Poslouchají tě kluci? Umíš si zjednat pořádek?

Marie: Ne. (smích) Je to náročný, protože jsme sourozenci. To, že jsem holka v kapele, mě nijak neospravedlňuje. Ale už nemusím nosit věci.

Jakub: Májin úkol je přijít krásná a dokonalá a skvěle zazpívat.

Řešíte kostýmy?

Marie: Klukům nevybíravě odmítám, aby šli na koncert v oblečení, které se nehodí. A co se týče klipů, o kostýmy jde hodně.

Jakub: Mnohokrát si je Mája šije sama. Boty hodinu před natáčením namáčí do bílé barvy, aby byly víc bílý - jako v klipu "Outsider".

Ondra: Mája v Lucerně neměla oblečení, ale lepila si ho z tejpů.

Marie: A najednou to všichni prodávají. (smích)

Název posledního alba odkazoval na generační trauma. Každá další generace si nese to svoje, s něčím se musí vyrovnat. Jde o neustále se opakující cyklus. S čím se musíte vyrovnávat vy?

Marie: Pro mě jsou třeba náročné sociální sítě a fakt, že bez nich člověk nemůže existovat. Jakmile není aktivní, je out. To, že čumím do telefonu, mě ovlivňuje neustále, poslední dobou jde pro mě o velký téma, ale i trauma. Kam se hnu, všechno musí být zdokumentované, nebo by mělo být... A pak mám vnitřní pocit, že bych o sobě měla dávat víc vědět i ve chvílích, kdy nechci. Přitom duší jsem zastánce tradičních povolání, mám ráda práci rukama.

Lukáš: Ač si to naše generace možná neuvědomuje, neustále se socializujeme skrz digitální svět. Hodně mladých ztrácí potřebu se socializovat ve fyzickém životě. Proto jsme rádi, že na nás chodí fanoušci napříč generacemi.

Jakub: Než abychom měli miliony streamů, jsem radši, když na nás lidi přijdou pod stage. Energie je jiná, než když vidím číslo na streamu.

Když jsme u těch čísel: Co vy a ocenění? Například v anketě Žebřík jste byli zvoleni jako Objev roku 2019.

Marie: Je to odznáček na vestě.

Ondra: Hodně lidí si myslelo, že je to Slavík. Pro nás to hodně znamenalo.

Vašek: Byli tam s námi interpreti, co mají o dost vyšší čísla a hrají déle, proto nás to překvapilo.

Ondra: Nejzásadnější stejně zůstává odehrát koncert pro fanoušky. Ocenění je hezké pozlátko na oblečení, ale pokud je člověku zima, nejlíp ho zahřejí právě fanoušci.

Co vy a spolupráce?

Ondra: Jsme tomu otevření, ale nechceme to lámat přes koleno. Chceme, aby to bylo víceúčelový a dávalo to smysl.

Vašek: Když by přišla nějaká zajímavá spolupráce a dávala po všech stránkách smysl, byli bychom určitě pro.

Tím se hezky vracíme na začátek rozhovoru. Má to tedy znamenat, že budete přitvrzovat?

Kuba: Je to kus od kusu. Teď spíš budeme malinko změkčovat.

Marie: Našemu zvuku ale zůstáváme věrni.