Čtvrtý ze šesti festivalových dní se dá považovat za papírově nejslabší, to ale na Szigetu i tak mnohdy znamená, že by strčil do kapsy kompletní hudební přehlídky konající se třeba v Česku. O jeden z prvních sympatičtějších koncertů se postarali na scéně The Buzz hrající britští The Wellermen. Jak název napovídá, tato čtyřčlenná mužská formace postavila svou kariéru na skotských a irských tradicionálech a písních, které si prozpěvovali námořníci a piráti. Těmi opentlila své nové album "Northern Sky".

Mladší generace fanoušků, která si podobnou muziku prozpěvovala s Edwardem Kenwayem v "Assassin's Creed: Black Flag", před pár lety na TikToku zjistila, že je tady kapela, která jí může připomenout dlouhé plavby fregatou v Karibiku. Hudba The Wellermen stojící nejen na občasných a capella pasážích, ale třeba i na mandolíně, se díky tomu dostala do trendů a samotná skupina na Sziget. Moc milé. Na Drive stagei Colours Of Ostrava by to těmto muzikantům slušelo.

Krátce poté se na Revolut scéně představili Chartreuse, což je slovo odkazující jednak na likér, ale také na smíšené kvarteto, které už 29. srpna vydá svou druhou studiovku "Bless You & Be Well". Tu skupina z Birminghamu chystala na Islandu, s největší pravděpodobností jí to ale bude houby platné, protože se o ní skoro nikdo nedozví.

Na Szigetu na ni dorazilo až nedůstojně málo lidí, vlastně jen pár desítek, což jen ukazuje, že občas prostě dramaturgové festivalu sáhnou vedle. Celý koncert to navíc působilo, jako by skupina ani více lidí nechtěla - zpěvák měl hluboko do čela nasazenou kšiltovku, jeho projev, v němž se střídal s klávesistkou, patřil mezi introvertní, až skoro zakřiknutý. Hraný indie rock ale z hudebního hlediska působil docela příjemně.

A že formaci fungující od roku 2014 stále moc dobře nejde marketing, zjistíte i ve chvíli, kdy si o ní chcete něco přečíst. Pořádný web, stránku na Wikipedii, Instagram nebo zkrátka jakýkoliv nosný text, který by potenciálním zájemcům přiblížil, o co se jedná, aby jeden pohledal.

Na hlavním pódiu už ale byla situace veselejší: po maďarské zpěvačce Dorině Takács, která vystupovala se svým projektem pod celým názvem Дeva feat. Napfonat, což je hypnotickými bubny doprovázená hudba (oslovila by všechny ty, kteří mají podobně jako ona na scéně u sebe doma v pokojíku lapač snů a jsou jim blízcí i tanečníci s několikametrovými konstrukcemi připomínající něco mezi pavím ocasem, křídly a lasturou), se brzy přešlo na mezinárodní scénu.

FKA Twigs tady dokazovala, že její letošní nahrávka "Eusexua", pro kterou sbírala inspiraci i v pražských klubech, je její zatím nejdůležitější. Až díky ní si jí začali pořádně všímat promotéři a díky tomu v letošním roce sbírá nové fanoušky po kilech. Svou naneštěstí víc taneční než pěveckou show dovezla kromě Prahy i na polský Open'er a na Ostrově svobody se svým takřka nachlup stejným vystoupením svou šňůru po mnoha měsících a celkem dvaceti zastávkách netradičně ještě za světla téměř ukončovala.

Playback, paruky, fejkové hraní na kytaru ani tanec kolem židle nemohly chybět. Americkou část turné však někdejší doprovodná tanečnice momentálně vážně nemocné Jessie J nedávno z logistických a produkčních důvodů zrušila, USA tak na její dobytí ještě čeká.

Následující dva vystupující na hlavní scéně nehráli za sebou náhodou. Sevdalizu a Anymu totiž spojuje jejich společná písnička "Samsara" z roku 2023 a k tomu ještě i letošní novinka "Fortuna", tudíž se tady bezpochyby šlo naproti tomu, aby je odehráli společně. Ostatně na Szigetu se podobné věci dějí běžně, vzpomeňme například na Martina Garrixe s hostujícím Macklemorem.

Mimoto má ještě Anyma spolupráci i s FKA Twigs, remix písně "Eusexua" předvedli letos v lasvegaském Sphere. Tentokrát to ale neklaplo a patrně za to může druhý zmíněný, neboť jeho DJský set byl evidentně předchystaný a sesynchronizovaný s projekcemi i pyrotechnikou dopředu, takže to patrně nešlo rozbít.

Zpěvačka tak vystoupila klasicky jen s bubeníkem, klávesákem a hromadou playbacku ve svém vlastním slotu, kdy do podkladů občas i zpívala, především se ale oproti svému poslednímu koncertu na Colours Of Ostrava velice výrazně odvázala. Jako by nestačilo, že si jen zalepila nejintimnější partie černou páskou a své šaty vytvořila z jakési průhledné umělé hmoty, takže pro představivost zbylo opravdu jen velmi málo. Ona se ale ještě rozhodla už tak lascivní koncert podpořit twerkováním, válením se po zemi, roztahováním nohou a dalšími neslušnými gesty.

Neskrývanou vulgárnost doplnila jak skladba "Alibi", která se ve své druhé půlce proměnila ve "Smack My Bitch Up" od The Prodigy, tak příznačně zvolená písnička "Stripper", která doplnila podobně čerstvý singl "Messiah". Před koncem nakonec ještě proměnila svůj koncert v taneční rej pomocí zmíněných spoluprací s Anymou, které si zazpívala sama, čímž v podstatě jen potvrdila, že se chce od svých avantgardních začátků posunout co nejblíž k mainstreamu.

Vůbec nejzábavnější moment ale obstarali dva diváci, kteří po vzoru meme z koncertů Coldplay zmizeli ze záběrů projekce přesně, jako se to dělá v rodině Byronů. Chechtali se úplně všichni.

Vystoupení drag queens skupiny The Queenz na scéně Magic Mirroru tentokrát nebylo tak strhující, jako když byla na Szigetu posledně, o to více času tak dostal Anyma. Italsko-americký DJ, producent a spolumajitel vydavatelství Afterlife Records - vlastním jménem Matteo Milleri - není na scéně úplným nováčkem, léta totiž tvoří jednu polovinu DJského dua Tale Of Us, které už v minulosti v Budapešti hrálo na menší scéně. Upgrade až do role hlavního headlinera čtvrtého dne proto leckoho překvapil, přece jen Anyma coby sólista vystupuje teprve dva roky.

Samotná show ale ukázala, že pro velká pódia byla vymyšlená už od počátku. Umělec a jeho tým totiž pro ni připravili opravdu úchvatné, převážně futuristické projekce plné robotů a humanoidů, které zabíraly jak obrazovku přímo za DJem, tak i obě boční. Když se tedy na nich objevil například blesk, diváci jej viděli, jak kompletně překřižuje celé velké pódium napříč. Vypadalo to fantasticky.

Propracovaná projekce ve vysokém rozlišení a s detaily, za něž by se kolikrát nemuseli stydět ani tvůrci striktně limitovaných soch z firmy Prime1, brala dech. Když se třeba androidka po rozpíchání kůly do těla vzchopila, získala plamenná křídla a s jejich roztáhnutím všechny projekce zalila do barvy oranžového ohně, zalapali jste.

A když konečně DJ pustil vlastní hit "Hypnotized", zalapali jste podruhé. Na scéně se totiž objevila obří hlava nasnímané Ellie Goulding, která v písni zpívá. Jenže ta hlava se začala ztrácet v černých rukou, rozpadat se na menší části a zkrátka to vypadalo, jako kdyby se Ellie potkala s videohrou "Death Stranding". Hlava se jí otevírala a z ní lezly další ruce, ale i další, menší Ellie. Strašidelná podívaná, ale efektní jak blázen. To vše doplňovaly lasery, jiskry a plameny, rachejtle nebo konfety naopak scházely.

Hudba samotná přitom nikterak inovativní nebyla a rozdíl oproti setům Davida Guetty, Calvina Harrise nebo Aviciiho na stejném místě před lety spočíval vlastně jen v tom, že Anyma nemá tolik líbivých hitů s popovými refrény jako jeho konkurenti. Zatím. I tak si ale coby headliner přišel na dost možná nejpočetnější publikum festivalu, neboť stále platí, že podobná muzika tady každoročně táhne jednoznačně nejvíc.

Stačilo se ale přesunout do Revolut stanu a hned jste viděli ten kontrast - na jedné straně areálu životní partner zpěvačky Grimes, jehož hlavní zbraní zůstává především vizuál na hlavní scéně, a oproti němu podobnou taneční hudbu tvořící Elderbrook, který na to jde opačně.

Projekce za svými zády měl spíše minimalistické, klíčové bylo, že si všechnu nebo minimálně většinu muziky vytvářel na pódiu sám - podobně jako Yungr nebo Jack Garratt tak v obklopení přístrojů pouštěl podklady, bubnoval, hrál na klávesy a především i zpíval. Jeho show spočívala v tom, že to všechno zároveň v jednom člověku stíhal a nadto ještě nabídl výborné písničky převážně z nejnovější studiovky "Another Touch", která je fantastická - pokud jste ji ještě neslyšeli, rozhodně to okamžitě napravte.

Tím spíš, že je ještě stále léto, do nějž se tato nahrávka hodí mnohem víc než do loňského října, kdy původně vyšla. Hromada nosných písniček se sjednocenou náladou a soudržnou dramaturgií je radostí pro všechny uši, které elektronická a taneční hudba zajímá a baví, zároveň ale nechtějí až příliš podbízivé, přehnaně popové, hitparádově krátkodeché singly. A že se těch uší pod stanem sešla spousta - při pohledu na zcela zaplněnou plochu pod pódiem se zdá až neuvěřitelné, že jsme stejného člověka ještě nedávno sledovali na pódiu droboučkého Futurum Music Baru. Tady je zaděláno na velké věci.

Pro úplnost by neměl zapadnout ani introspektivní koncert písničkáře vystupujícího pod jménem Ry X, jehož vokál patřil k nejpříjemnějším a který své skladby nabízel s doprovodem jemné elektroniky. Kdo má rád například Passengera, který tu hrával na stejném pódiu, zklamaný z jeho muziky nebude. Přesto má však sedmatřicetiletý Australan blíže k ještě o fous alternativnějšímu a jemnějšímu Finkovi.

Kdo po nádherně pozitivním setu Elderbrooka ještě neměl dost, mohl přirozeně pokračovat na krapet tvrdší elektronickou notu pod stejným pódiem na Mindchattera nebo se například přesunout do Bolt Night Stage, kde se svými zelenými vlasy i lasery řádila stále populárnější ukrajinská techno a house DJka Miss Monique. Proč ale právě ona stála nedávno na Ibize Davidu Guettovi za to, aby si ji tam přišel poslechnout a pozdravil ji, zůstává záhadou. Nic tak světoborného na Szigetu okolo třetí hodiny ráno nepředvedla.

To už více nadchl návrat tajné toitoiky, která po roční absenci (nebo jen přemístění?) už zase zvědavce přivedla do skrývaného a na mapě oficiálně nezakresleného místa, kde se konala další párty. A dokonce v tom ani nebyla sama - na ostrově už totiž můžete nalézt i toitoiky, v nichž najdete výzdobu jako z vašeho obýváku. Legenda tedy pokračuje a zvědaví návštěvníci mohou hledat dál!

Pátý den Szigetu patřil Post Maloneovi, kromě něj se ale v Budapešti představila i Isabel LaRosa, Call Me Karizma, Hanabie. nebo Fat Dog. Na reportáž z něj se můžete těšit už brzy.