Nenahrává jí příliš doba streamovacích platforem a hudby znějící z kapes v mobilních telefonech. Tohle album se prostě nehodí pustit si jako podkres při práci. Tady je třeba si sednout a soustředěně poslouchat.

Biblický Starý zákon určitě nepatří mezi jednoduché čtení, ale obsahuje příběhy známé i lidem, kteří sice nechodí do kostela, ale mají rádi širší přehled. Jen si vezměte některé z názvů skladeb: "Stvoření světa", "Vyhnáni z ráje", "Kain a Ábel" (tato skladba se objevila už na prvotině Spolektivu "…a ticho v sobě" z roku 1994), to jsou příběhy všeobecně známé.

Texty k nim Vladimír Mátl formoval v osmdesátých letech, kdy tu sice ještě pořád vládla komunistická diktatura, ale folkový žánr stále častěji vystrkoval drápky odvážnosti a tu a tam už dokázal hluboko seknout. Spolektiv tu prostě po svém vypráví příběh o stvoření světa tak, aby nebyl na jedné straně příliš křesťansky proaktivní, ale zároveň nijak nepřekrucuje to, co se v nejstarší knize světa píše.

Navíc ty starodávné příběhy dokáže podávat srozumitelným jazykem a zasazovat je do kontextu dnešní doby tak, aby jim rozuměla i současná generace. Pomáhá k tomu i lidstvo samo, protože dělá stále tytéž chyby a je i z historického hlediska nepoučitelné. "Doba pádí letem dravých ptáků / počítač jí k tomu hraje twist / teď uprostřed šedých paneláků / nesluší se starou Bibli číst," zpívá se hned v první skladbě "Bible", která následuje po instrumentálním "Intru".

Valnou většinu muziky složil Jarda Hnízdil a ze začátku desky má člověk díky výrazným příčným flétnám Mikuláše Bala pocit, že poslouchá kapelu Bét-el. Postupem času se však tenhle pocit rozmělní pod nánosem dalších výrazných feelingů.

"Stvoření světa" je snad až mrazivě aktuální. Slova "Tak dnes tančí kolem lesklé bomby / komupak se o ní mohlo zdát / stačí zmáčknout nenápadný knoflík / a na displeji odečítat strach" se v dobách různých konfliktů poslouchají obzvlášť tísnivě. V době, kdy se z politiky nenávratně vytrácejí ideje a čím dál víc nepokrytě vítězí boj o moc a peníze, se může klidně stát, že "v temnotách, co zbydou nad propastí / zářit bude atomový prach".

A podobně "Vyhnáni z ráje" lze pojmout jako věčný souboj slabého a hříšného člověka s jasně danými pravidly Desatera. Hudba Spolektivu je na tomhle albu plná nečekaných zlomů, překvapení, ale zároveň má daleko k chaosu. Spíš se snaží zvýrazňovat text. Takhle začne elektrická kytara Petra Michala vřít ve skladbě "Kain a Ábel" přesně při vyzpívání tohoto slova a po několika sekundách se zase rychle uklidní.

Zhruba půlhodinová suita vyprávění ze Starého zákona je nově doplněna o příběhy nejen z Nového zákona, ale třeba se zamýšlí nad stavebními autory slovutných chrámů, na které se často zapomíná ("Stavitelé chrámů"), pokládá si zásadní otázky typu "Je to blahobyt, když člověk začíná vlastním věcem otročit?" ("Babylonské otázky") nebo se zabývá golgotskou atmosférou při ukřižování Ježíše Krista ("U paty kříže").

V textech Michala Novotného, Evy Sukové, Bohumila Choce či Ladislava Vondráka je přítomna hluboká úcta k tomu všemu, co Bible skýtá, ale zároveň nechybí ani polidštění formou klasických pochyb - otázek, které si klade každý normální člověk.

Tím vším se prolínají desítky let cizelované aranže skladeb a skvělé výkony zpěváků a hudebníků, nad kterými bděli Petrové Michal a Novotný. Žánrově by se v narážce na styl art rocku dala tahle hudba popsat jako art folk. Muzikantská virtuozita, neschopnost dopředu předpovědět, kam se bude melodicky píseň ubírat dál, posluchače drží v pozoru a zároveň nutí pořád přemýšlet. Krásnou grafikou celé dílo obalil Daniel Král s předlohou Ivana Kurteva.

Čtvrté řadové album Spolektivu do puntíku potvrzuje pravdivost rčení "Kdo si počká, ten se dočká".