Reportáže ze Szigetu píšu pro musicserver pravidelně od roku 2015. Když ale před pár lety spadla velká suchá větev ze stromu přímo na můj stan a hlavu mi nerozlouskla jako ořech jen proto, že jsem ještě ve dvě ráno chtěl jít místo spánku na další koncert, zařekl jsem se tehdy, že už riskovat nebudu, a na festival jsem od té doby jezdil vždy jen s ubytováním ve městě. Náklady na akci tak vyskočily někdy i o deset tisíc, navíc se člověk do nepříliš hezkých hostelů musel každý den dopravovat třeba i hodinu, ale za to bezpečí to stálo.

Letošní ročník byl ale v lecčems speciální, a tak jsem se z osobních i pracovních důvodů vypravil o dva dny později a až na poslední chvíli. Se stanem pod paží a taky bez notebooku, díky čemuž čtěte reportáž později než obvykle. Což celkově dojmy z celého výletu hodně proměnilo. Už žádné zoo, muzea, lázně či obědy v restauraci. Místo toho zjištění, jak moc se za těch deset let komfort přímo v areálu proměnil - k lepšímu i k horšímu.

K těm horším dojmům přispělo opětovné bojování s prachem. Zatímco loni se pořadatelé chlubili speciální ochranou a zdálo se, že nad tímto nepřítelem konečně zvítězili, letos cesty stříkali vodou ze speciálně upraveného terénního pick-upu a nezdálo se, že by to jakkoliv pomohlo. Zhoršení jídelního komfortu si všímám už pár let, letos bylo stánků snad nejméně a výběr jen velice zřídka opustil smaženou klasiku. Co na tom, že si můžete dát velký hot dog ve stánku, jehož zázemím je krásný sovětský náklaďák ZIL, když ta klobása uprostřed je úplně studená.

Jenže najdou se i vylepšení. Stanování je civilizovanější než dříve a většina lidí tak bydlí v základním kempu, kde bez příplatků naleznete sprchy s horkou vodou, k nimž už nově nevedou několikahodinové fronty. Ocenit si zaslouží i keramické záchody, zrcadla ke zkrášlování, zamykací boxy či mnohem blíže než dřív přemístěný obchod Aldi nabízející čerstvé pečivo, ovoce, mléčné výrobky, wrapy, bagety, saláty či potřeby ke stanování.

Můžete si v něm koupit i poukaz na grilování oblíbeného kusu masa a pak už jen počkat pár minut, než vám ho na počkání připraví. Takový byl alespoň plán. V realitě ale čekáte i přes hodinu a výsledek je nejen přesolený, ale zároveň i nedodělaný, takže vám z něj bude špatně. Supermarket tedy bezvadný, grilování se ale vyhněte obloukem.

Všimnete si ale i dalších věcí. Třeba toho, že plachty s vlajkami států vítající návštěvníky z celého světa zmizely z místa za vstupním mostem K-híd. Zamrzí to, k Szigetu to patří. Nově jsou schované v srdci areálu - a to proto, že když se u nich už příchozí nezastavují a nefotí, což prostor trochu špuntovalo, celé odbavení u vstupu je nově o poznání rychlejší. I takové detaily nyní dělají celý zážitek příjemnější.

I samotný festivalový areál se proměnil. Pořadatelé sice avizovali, že například přibylo klidových zón, realita je ale smutnější - tam, kde jste loni narazili na bar či stánek pulzující životem, letos zůstalo vylidněné, prázdné místo. Jiné scény se buď navzájem proházely, přejmenovaly nebo modernizovaly, takže mapu ostrova jste letos skutečně potřebovali.

Druhá největší scéna, dříve známá jako A38 a následně otitulovaná sponzorem Mastercard, nově nese jméno dle společnosti Revolut. A co dříve připomínalo cirkusový stan, je nyní moderní ocelovou konstrukcí, která by měla odolat libovolně náročnému počasí. Objektivní vylepšení kazí jen subjektivní nedostatek - u sloupů držících všechno pohromadě už se nemáte jak svalit k zemi a pohodlně se o ně opřít.

Velkou novinkou prošla oblast hned vedle, kde kdysi stála Europe stage a hráli na ní pro početné domácí publikum i mnozí čeští interpreti - ti se nyní museli přemístit například na Jukebox stage, která se nachází ve spíše méně navštěvované oblasti areálu, takže její jakžtakž zaplněnost v případě koncertu Aiko lze paradoxně považovat za úspěch.

Vedle Revolutu tak nově vznikla čtvrť Szoho, což je slovní hříčka evokující čtvrť Soho v Londýně. Ta měla za cíl dramaturgicky i vizuálně propojit program do uceleného souboru na sebe logicky navazujících vystoupení. Zde přemístěná dropYard stage se tak stala dějištěm převážně rapových a drum'n'bassových koncertů, narazil jsem zde ale i na největší objev letošního ročníku - zpěvačka Sorvina s pouhými 163 odběrateli na YouTube se svou fantasticky zpívající vokalistkou odehrály to nejvřelejší r'n'b, které na Ostrově svobody letos zaznělo.

Přímo naproti dropYardu se postavilo ještě menší pódium pro vynikající a hojně navštěvované breakdancové battly, o pár metrů dál umístili U-rampu, stánek se skateboardovými prkny a ještě o kousek vedle vznikla Joker stage, která přes den sloužila návštěvníkům jako prostor pro deskovky, k večeru tady probíhaly vystoupení stand-up komiků.

Celá čtvrť ale byla posunuta ještě o fous dál a na místě, kde v minulých letech probíhaly koncerty ze všeobjímajícího žánru world music, se na pódiu nazvaném The Buzz konaly mnohdy jedny z nejvydařenějších setů umělců z mnoha žánrů, o nichž ještě bude řeč v dalších dílech reportážní série. Zůstane-li celá Szoho čtvrť i do dalších letech v nezměněné podobě, bude stát za to se na její velice vydařený program vždy zaměřit.

Program na hlavní scéně odstartovali afričtí a capella hudebníci The Joy, jejichž tvorba (ve studiové i živé podobě) je sice výtečná, bohužel jsem se ale tou dobou ještě skrze MHD dostával na Ostrov. Následné Pogány Induló nemá smysl si pamatovat, rapová skupina vám nemá co nabídnout, pokud nerozumíte maďarsky. A multižánroví Scarlet Pleasure na Revolut stagei zase pro změnu zněli až nečekaně obyčejně, ba až průměrně, takže ani tady to na zářný výlet ke hvězdám nevypadá.

První pořádný koncert tak odehráli až veteráni z The Kooks. Zpěvák Luke Pritchard při něm s písní "See Me Now" vzpomněl na svého tátu Boba, který se narodil v roce 1943 a zemřel v roce 1988, tedy v době, kdy dnes čtyřicetiletému frontmanovi byly pouze tři roky. Hluboký a těžký text hudebně povznášející písně o tom, jak by na něj táta mohl být hrdý, vytlačil ze slzných kanálků návštěvníků první kapky.

Další, tentokrát radostnější dojetí přišlo ve chvíli, kdy kameraman zabral na projekci hned v následující písni asi sedmdesátiletou paní, která v první řadě spokojeně tančila. V tu ránu dav zabouřil takovým způsobem, že vám bylo jasné, že by spousta zdejšího obecenstva ráda šla v jejích šlépějích.

Hromada dalších silných singlů nakonec připomněla, kolik výtečných skladeb mají The Kooks na kontě a že i po tolika letech na scéně zdaleka nejsou vyčpělí - naopak po rozpačitém koncertu na Metronome Prague zase jednou působí plní života. A že jde stále o jednu z nejlepších kapel, kterou si můžete pozvat na slunečný, letní festival, aby vám ho tam ještě více rozzářila. "Rock'n'roll je zpět, baby!" jásal zpěvák, když viděl ty spokojené davy.

Koncert Kida Cudiho se hodnotí obtížně. Na jednu stranu máte chuť mu fandit už jen proto, na čí straně stojí a jak důležitým svědkem v kauze Diddyho se stal, když mu souzený magnát mimo jiné zapálil Porsche. Detaily k tomuto případu už zpracovalo vícero pořadů, konkrétně ke Cudimu je ale dobré se podívat na dokumentární seriál z produkce Disney+ stojící na přepisech výpovědí ze soudní síně "Diddy u soudu: Co se skutečně stalo".

A že je to člověk, který má nejen koule, ale i dobré srdce, ukázal samotný koncert. Rapper se na něm vůbec neprezentoval jako arogantní macho, nýbrž jako velmi hloubavý, introspektivní a nesmírně sympatický chlapík, kterému k okouzlení publika stačil jen jeho upřímný, široký úsměv.

Nešetřil s ním, a tak jste si mimo známých hitů typu "Day 'n' Nite" (bohužel jen v obyčejné verzi, nikoliv ve známějším remixu od Crookers) nebo remixu "Pursuit Of Happiness" mohli všimnout, že někdejší partner Cassie vydal i spoustu jiných, velice dobrých písní, jejichž existence zůstává pod radarem. Ostatně kolegyně Simona Knotková je čtenářům musicserveru nejednou doporučovala.

Také to ale vypadalo, že jen pár týdnů před festivalem potvrzený headliner nepřijel tak úplně připraven. Ostatně momentálně ani žádné turné nejede, protože donedávna dokončoval své nové album, které si budeme moci poslechnout už 22. srpna. Z něj na Szigetu ve světové živé premiéře představil singl "Grave".

Na pódiu tak pobýval zcela sám a většinu vystoupení odrapoval na molu, kde měl jako jeden z mála čtecí obrazovku s texty svých písní. A zatímco podklady mu pouštěli z počítače kdesi v zákulisí, projekce za jeho zády spíše nebyla, než byla. Vážně to působilo dojmem, jako kdyby se o koncertě dozvěděl teprve včera.

Na druhou stranu - to vystoupení i tak nabídlo mnohem lepší dojem než program, s jakým původně avizovaný headliner ASAP Rocky objížděl svět v roce 2022. A když pak zazněla v závěru dokonce i spolupráce s Davidem Guettou v podobě "Memories", jeho živé vokály dodaly letité taneční hymně tolik šťávy, že byste mu stejně všechny prohřešky odpustili. S přihlédnutím k tomu, jak otřesné mnohdy koncerty amerických rapperů nejen na budapešťské přehlídce bývají, se nakonec ke zhodnocení výsledku hodí staré klišé o tom, že mezi slepými byl Kid Cudi jednookým králem.

Sladkou tečku za programem třetího dne dodalo kromě Caribou také tradiční Giant Street Theatre, v němž se letos akrobaté ze skupiny Zenit Aerial Ballet: Aria zavěšení na jeřábu ve výšce několika desítek metrů rozhodli, že ze svého návratu na festival udělají něco speciálního. Kromě dechberoucího programu stojícím na Vivaldiho díle "Čtvero ročních dob" se také dva členové souboru - Carlo a Elena -, kteří se právě zde před osmi lety seznámili, nyní před zraky diváků i zasnoubili. Tak hodně štěstí!

Ve čtvrtém dni Szigetu se vedle headlinujícího Anymy představili také FKA Twigs, Sevdaliza, Ry X nebo Elderbrook. Na reportáž se můžete těšit už za pár dní.