Zatímco den předtím na Olympiku se našlo několik faktorů, které se programu daly vytknout (skupina to ale v žádném případě nebyla), sobota už zanechala o dost lepší dojmy. Jednak hrály dvě formace, do areálu se dalo přijít s předstihem, na všechno bylo daleko víc času a panovala víkendová podvečerní pohoda.

Nejprve patřilo pódium klukům z Botoxu. Letos vydali nové album "Víc než dřív" pod vlastním labelem a chystají se ho podpořit podzimním klubovým turné. O jejich vzrůstající popularitě svědčí i fakt, že nejnovější klip "Pyžamo" má měsíc po vydání na YouTube více než sto tisíc zhlédnutí, takže je jasné, že tahle pecka nemohla v programu hodinového vystoupení pop-rockové party chybět. Stejně jako "Popelář" nebo "Nadechnout".

Skutečně panovala na zámeckém nádvoří velká sluneční výheň, autorovi reportáže proto bylo muzikantů až líto: ještě když si Botox oblékli košile s dlouhými rukávy, saka, vázanky a černé kalhoty, takže si dokázal představit, jak se asi cítí. Navíc jejich tvorba srší energií a na pódiu se pánové taky zrovna nešetří.

Hodina, která tvořila jakési vakuum mezi oběma vystoupeními, se zdála možná až příliš dlouhá. Ale to snad je jediná drobná výtka celému večeru, protože No Name vlétli se songem "Elity" na pódium jako uragán. Šlo o jedinou skladbu ze zatím posledního - a povedeného - alba "V pôvodnom znení", která ten večer zazněla.

Jinak sázeli hit za hitem s neuvěřitelnou muzikantskou lehkostí a energií, nádhernými kytarovými sóly Romana Timka, klavírními vyhrávkami Zoltána Sallaie, přesnými bicími Ivana Timka, mladickým šarmem jeho bráchy Dušana a samozřejmě panem frontmanem. Frontmanem s velkým F Igorem Timkem, který nejenže perfektně zpívá, přesně intonuje, ale jeho způsob komunikace s publikem by mohl posloužit jako vzor pro ostatní. Igor v tom nezapře své herecké umění a zmáknutou psychologii práce s davem, který mu po chvíli začne zobat z ruky.

Nad tím vším ale čnějí písně. Skladby, které za těch skoro třicet let aktivní kariéry košičtí složili, texty, které napsali a které jsou obzvlášť v poslední době vážnější, ale také časuvzdornější než dřív. Zdá se to k neuvěření, ale i když Timko na začátku zmínil, že v programu Moravskobudějovického kulturního léta vedle Olympicu a Richarda Müllera vystupují po boku legend, příští rok v prosinci sami odehrají v O2 areně koncert, kterým oslaví třicet let na scéně, čímž se mezi legendy mimoděk pasují také.

Třicet let, které nejenže přežili, ale hlavně si vychovali další posluchačskou generaci, která si brouká "Život", "Čím to je", "Lekná", "Prvá" či samozřejmě "Žily", kterou koncert takřka tradičně nekončil, ale určitě gradoval.

Plné zámecké nádvoří - respektive ti trpěliví, kteří hned po úkloně muzikantů neprchli domů - se dočkalo i možnosti podat si s nimi ruce, krátce si popovídat a hlavně se s nimi vyfotit. Domů se šlo prostě tentokrát s úsměvem na rtech.