Prázdniny v Telči jsou i přes rozmary počasí v plném proudu. Zdá se, že fanouškům chladno a přeháňky nevadí, protože v úterý i ve středu večer bylo na zámeckém nádvoří úplně našviháno. Lidé se prostě chtějí bavit a vystupující kapely jim nabízejí nejen radost plnými doušky.
Live: Marien, Epydemye, Přístav, Pavel Čadek, Bárka, Isara
místo: zámecké nádvoří a Panský dvůr, Telč
datum: 29. a 30. červenec 2025
Zdá se to trochu nefér, ale je to tak. Titulky mají být krátké a úderné, takže se do nich prostě leckdy celá pravda vejít nemůže. A jakkoli
Marien a
Epydemye platili za hlavní taháky úterního a středečního programu, bylo by nefér psát jen o nich.
Prázdniny v Telči totiž vedle koncertů hlavních hvězd na zámeckém nádvoří přinášejí i další kulturní vyžití na menších scénách. A zde se můžeme rovnou krásným oslím můstkem přenést do úterního dění. S Marien se na zámeckém nádvoří předvedl brněnský
Přístav, který ale v ten večer žádné druhé housle nehrál: v životopisných skladbách "Tohle jsme my", "Náhodou" či "Rosé" se stal pro Marien naprosto vyrovnaným sokem. Slovo
sok je přitom potřeba v této komunitě brát jako velkou nadsázku a další důvod k neustálému kamarádskému popichování.
Povídavá Martina Hrbková (tedy, dle jejich slov, pokud s ní nehovoříte zrovna ráno) má krásný hlas a její manžel a kapelník v jedné osobě Aleš Hrbek je zase pevným autorským sloupem, o který se může kdykoliv opřít. Navíc i oni sami už se starají o to, aby folkoví fanoušci měli co poslouchat i v následujících generacích - jejich děti coby součást formace JEKoT jen chvíli předtím se svými nástroji a kamarády řádili na jedné z vedlejších scén U lodiček.
Následní Marien už patří k největším hvězdám naší folkové scény. Davy lidí se tlačí na jejich krásné vícehlasy, melodické písničky a také na humorné povídání kapelníka Víti Troníčka a neustálé slovní přestřelky, ať už s vlastní kapelou, nebo s kolegy. Letos znovu vrátili do koncertního setlistu nádhernou baladu "Příboj", a proto se nebylo co divit, že název předcházející party Přístav se mu s "Příbojem" popletl raz dva - a hned bylo o salvu smíchu navíc.
Troníček lehce zvážněl pouze v závěru, kdy před skladbou "Alchymista" správně nabádal v předvolebním čase lidi, aby nezapomněli, že žijí v jedné z nejbezpečnějších částí světa, mají co jíst, kde hlavu složit a můžou cestovat třeba na takové akce, což v mnoha jiných zemích nelze.
Už v průběhu jejich vystoupení byla na pódiu zřetelně vidět harfa, což pro znalé folkového podhoubí a programu Prázdnin v Telči neslo neklamné znamení, že se na pódiu objeví i
Bárka. Pavel Barnáš a Ivana Pokorná působí ve významných koncertních uskupeních a zde si vytvořili projekt, kde hrají muziku pro radost. Oba fantastičtí instrumentalisté, solidní zpěváci a hudebníci s vytříbeným vkusem na hlavním pódiu doprovodili Marien u beatlesovské klasiky "Here Comes The Sun" a u nádherného coveru
Zuzany Navarové "Andělská".
Pak se přemístili na Panský dvůr na scénu Nocturna, aby zde míchali koktejl poctivé muziky různých žánrů (kde jinde si v jednom setu poslechnete tóny Smetanovy "Vltavy", "Still Loving You" od
Scorpions a zazpíváte si klasiku "Ta naše písnička česká"?) a také recitované poezie od Josefa Kainara v podání festivalového guru Milana Medvěda Koláře. Občas je doprovodil na housle i Kolářův syn Matěj a pohodová atmosféra se přelila ven k ohni, kde se u kytar zpívalo až do ranního kuropění.
Ani druhý den se počasí neumoudřilo, naopak večer pršelo mnohem víc, takže během vystoupení energického Pavla Čadka seděla většina publika zachumlaná v pláštěnkách. Rozhodně však nebyla ztuhlá nebo unavená, protože Čadek se svým
cellofolkem do lidí vléval energii, seč mu síly stačily. Možná by se od něj současná popová scéna mohla učit, jak zpívat rychle, s velkou kadencí slov, a přesto naprosto srozumitelně.
Společně s dalšími podobně zaměřenými kumpány
Michalem Horákem či
Pokáčem patří k jistotám, že na naší písničkářské scéně nuda prostě nebude. "Nestíhám", "Nechci nic", "Potřebuju další kafe" jsou hitovky ze života. A komu by to nestačilo, nechť se mrkne na asi nejprovařenější skladbu "Prsa", kterou nazpíval právě s Michalem Horákem a která má na YouTube skoro dva miliony zhlédnutí.
Na Epydemyi už naštěstí aspoň ten déšť ustal, i když od klasického telčského vlahého letního večera bylo tohle počasí stále na hony vzdáleno. Ale tahle jihočeská kapela prostě roste před očima. Mám pocit, že zámecké nádvoří by už nyní praskalo ve švech, i kdyby trakače padaly. A takzvaní
Epy ultras už jsou tak radikalizovaní, že dokážou rozproudit atmosféru na jakémkoliv koncertě. Navíc jejich oblíbená skupina vydala letos skvělou desku
"Dosebe", ze které hojně hrála.
Dokonce tak hojně, že už si mohla dovolit vynechat i jeden ze svých největších hitů "Milé děti!", o čemž si vykládali fanoušci, když zhruba po hodině a tři čtvrtě opouštěli zámecké nádvoří už znovu dostatečně rozehřátí, protože poslední půlhodinu vystoupení se klasicky převážně tančilo.
Kdo ani potom neměl dost, odebral se znovu na Panský dvůr, kde nocí provázela formace
Isara. Ta do své tvorby promítá především ostrovní britskou hudbu s prvky rocku a folku. Toto romantické pohlazení udělalo pomyslnou tečku za dalším dnem folkových Prázdnin, které ale nejsou jen o vystupujících a hudbě. Jsou o práci a píli spousty pořadatelů, o náhodných setkáních a povídání s milými neznámými, o lidství, které tenhle festival už po desetiletí tvoří. A takhle to v Telči bude trvat až do 10. srpna.